Vampire Prince And Werewolf

Prolog - Part 1

"My jsme ti hodní." vtloukali mi do hlavy celý můj život.

"Protože my jsme ti hodní." odpovídali, když jsem se ptal, proč nemůžeme chodit ven.

Pořád jsme museli být na jediném místě, kde nám nic nehrozilo. Náš svět od toho druhého oddělovala magická bariéra zabraňující komukoli projít ať už zevnitř nebo z venku. Také znemožnila komukoliv z venčí vidět dovnitř. Procházet jste mohli jen pokud jste podstoupili jakýsi přísně tajný rituál. Tím jsem si však nebyl jist.

Znal jsem ten příběh nazpaměť. Důvod toho všeho, důvod toho, co jsem.

Kdysi dávno, když vznikla Země a začali se po ní procházet lidé, tak naši předkové sestoupili z nebes, aby splnili poslání, které jim bylo svěřeno Nejvyšším. Ano, tak mu říkáme. Nikdo nezná jeho skutečné jméno ani jeho tvář, takže není možné určit o koho se jedná.

Vést kroky lidí a ukazovat jim správnou cestu, k tomu se zavázali. Doba se měnila a lidé se vyvíjeli. Začali Anděly uctívat pro jejich krásu a dokonalost. Andělé byli starostliví a obětaví.

Zachraňovaly své svěřence a chránili je před nebezpečím. Sblížili se s lidmi na tolik, že se přeměňovali na lidi, aby více zapadali, avšak i tak byli jiní. Odlišovali se od obyčejných lidských bytostí svou nepřekonatelnou krásou a nadpřirozenými schopnostmi.

Andělé se seznamovali s lidmi a poznávali je. Fascinovaly je lidské myšlenky a sny. Anděly nikdy nenapadlo mít sny, něco, co by si měli přát. Postrádali lidské vlastnosti, které jim to umožňovaly. Neznali touhu po něčem, protože nic nepotřebovali. Majetek považovali za břemeno. Neznali lásku k jedné osobě. Všechny tvory milovali stejně.

Dostali chuť na ovoce poznání a proto prosili lidi, aby je oněm věcem naučili.

Lidé jim vyhověli.

Nejvyšší skryl svou tvář před svými dětmi. Zradili ho a on neměl na výběr a potrestal je. Uvěznil je v jejich lidské podobě, vzal jim křídla.

Andělé však místo proseb o odpuštění se od něj odvrátili úplně. Otočili se zády ke slunci, které jim tak připomínalo jejich ztrátu. Užívali si svůj život i když pořád se od lidí odlišovali. Nejvyšší jim mohl vzít křídla avšak jejich krásu a nesmrtelnost nikoli.

Nejvyššího urazila vzpurnost jeho dětí a proto je zavrhl, nechal je žít ve stínech, tak daleko od světla.

Někteří andělé konečně pochopili, ale bylo pozdě na modlitby. Skryli se do lesů a jeskyní, daleko od lidí, kteří by je pokoušeli. Stále však někteří zůstávali mezi lidmi. Nevadilo jim vycházet ven jen v noci. Už v nich zakořenily špatné lidské vlastnosti.

Lidé zapomněli na bohy a modlili se k andělům, protože to byli jejich bohové, kteří kráčeli mezi nimi.

To Nejvyššího pobouřilo ještě víc. Potrestal lidskou rasu tím, že z jejich milovaných andělů udělal netvory. Bestie noci lačnící po jejich krvi. Trest neminul ani hlavy andělů, kteří se lidí zřekli. Ve všech zakořenil neukojitelný hlad. Andělé z lesů si začali říkat upíři, protože kdyby si nechali své původní jméno, tak by to uráželo to čím bývali.

I přesto, že lidé mohli za jejich osud, tak upíři jim to neměli za zlé. Zůstal jim jejich povaha a proto odešli do pustin, kde nežil žádný člověk, kterému by kvůli svému hladu mohli ublížit. Živili se krví zvířat, která jim byla jen nedostatečnou náhražkou.

Andělé, který svůj osud s radostí přijali, přišli na způsob, jak ještě zesílit. Zahrnovalo to jakýsi rituál končící smrtí. Po smrti se zmiňovaný probudí a je ještě mocnější. Proto jim lidé začali říkat nemrtví.

Nemrtví byli prakticky mrtví, takže nemohli mít děti a dál rozšiřovat svůj rod, avšak i tento problém se po nějakém čase vyřešil. Našli řešení v podobě přeměny obyčejných lidí na nemrtvé.

Upíři, jakožto živé bytosti mohli mít děti, avšak jelikož se neživili lidskou krví, tak byli slabí a početí dítěte bylo opravdu vzácné.

Jednoho dne se upíři i nemrtví shromáždili na požadavek druhé skupiny. Přišli s návrhem, aby se k nim upíři přidali a stali se jedněmi z nich, ale oni odmítli. To způsobilo začátek války.

Upíři se zvládali skrývat před nemrtvými, ale všechno selhalo, když se odnikud objevili vlkodlaci. Při každém úplňku se jim nás podařilo vystopovat a způsobit masakr. Po nějaké době upíři přišli na to, že jsou to lidé měnící se při každém úplňku v obrovské vlky.

Upíři byli bezmocní. Z jedné strany je ohrožovali nemrtví a z druhé vlci. Jejich andělská přirozenost jim bránila komukoli z nich ublížit. Naštěstí se objevil jeden z nejstarších, který měl andělskou schopnost, která je mohla zachránit.

Uprostřed neprostupných lesů, kde přebývala jen divoká zvěř, vytvořil magickou bariéru. Ta jim dovolila nepozorovaně vybudovat velkolepé město, ve kterém mohli nerušeně žít. Trvalo to dlouho, ale konečně našli domov.

Vývoj nešetřil ani nás. Postupem času se změnil náš vztah k slunci, ale o tom až později. Stárli jsme a umírali jako lidé. Nebyli jsme nesmrtelní. Jediné, co nás mohlo učinit nesmrtelnými, byla lidská krev.

Všichni říkají, že já budu zachránce naší rasy, že já jsem ten vyvolený o kterém vypravují legendy. Já o tom však silně pochybuji. Vždyť nedokážu ani sám chodit.

Aspoň mám Kristiana. Je můj nejlepší přítel, který mě chápe.

Viktor