Vztah s youtuberem [OPRAVA]

🌸1.Kapitola🌸

Sluneční paprsky se draly skrz okenní žaluzie a nepříjemně mě bodaly do tváře. Doufala jsem, že je ještě dost času do sedmé hodiny, abych mohla ještě nějaký čas spát. Podívala jsem se na hodiny a zděsila jsem se. Bylo sedm třicet.

,,Emo, vstávej! Přijdeš pozdě do školy, už je půl osmý!" Zakřičela na mě máma z kuchyně.

Vážně skvělý načasování, mami, pomyslela jsem si a spěšně vstala z postele.

,,Nemohla jsi mě vzbudit dřív?" Zakřičela jsem nazpět, zatímco jsem si vybírala věci na sebe.

,,A co si myslíš, že jsem dělala."

,,Tak asi špatně," zamumlala jsem si pro sebe a vešla do koupelny, kde jsem si rychle vyčistila zuby a opláchla obličej a učesala. Pak jsem se vrátila do pokoje pro batoh a šla do kuchyně pro svačinu. Díku bohu, byla hotová. Rozloučila jsem se mámou a vyrazila na autobus. Skoro mi to ujelo. Kdyby tam chvíli nestálo to červený auto, mohla jsem jít do školy pěšky. Posadila jsem se na první volný místo, které jsem zahlédla a do uší si dala sluchátka.

× × ×

Do školy jsem přišla se zvoněním na přípravu a školník už na mě nadával, že bych mohla chodit dřív, aby tam nemusel být tak dlouho. Jen jsem otráveně něco zamumlala, přezula se a šla do třídy.

,,Emo, počkej!" Zaslechla jsem za sebou. Neotáčela jsem se. Na nikoho jsem neměla náladu.

,,Neslyšela jsi?!" Objevil se přede mnou Vadim. Školní hrdina. Nemám ponětí, co po mně chce, ale dost mi leze na nervy. Normálně bych z něho měla strach, protože by to nebylo poprvé, co by mi nějak ublížil. Snad, abych si nezačala myslet, že mě chce šikanovat. Nad tou myšlenkou jsem se uchechtla.

,,Přijde ti něco vtipnýho?

,,Jistěže ne," znovu jsem se zasmála, ,,A ne, neslyšela. A teď - kdyby jsi dovolil - ráda bych šla do třídy," sladce jsem se na něho usmála a chtěla ho obejít, jenže se znovu postavil přede mě.

,,Vadime, vážně na tebe nemám náladu," zavrčela jsem.

,,Tak pozor, slečinko, dokud budeš chodit po chodbách týhle školu, budu ti dělat ze života peklo, rozuměli jsme si?" Pomalu šel proti mě a já couvala do doby, než jsem narazila do zdi. Pane jo, teď si přijdu jako v nějakým filmu.

,,My dva si rozhodně nikdy rozumět nebudeme a teď už mi dej pokoj," řekla jsem a tím jsem ukončila náš jakýsi rozhovor. Zrovna, když jsem domluvila zazvonilo. S otráveným obličejem jsem dorazila do třídy a posadila se do svojí lavice.

× × ×

Byla asi polovina hodiny pryč, když se ozvalo klepání na dveře a do třídy vešla nějaká holka, jako kdyby byla nějaká hvězda. Jen jsem si představila, jak kolem ní létají třpytky a lesk a tu dramatickou hudbu. Protočila jsem očima.

,,Dovolte mi, abych vám představil naší novou žákyni," ujal se slova učitel.

,,Ahoj, jsem Claudie," představila se ta nová.

,,Dobře, posaď se tamhle za Emu," ukázal učitel někam za mě. Povzdechla jsem si. Doufala jsem, že mě nebude moc otravovat.

× × ×

Hodina skončila a já si rychle sbalila věci a vyšla s učebnicemi matematiky v rukou ven na chodbu. Stěhovali jsme se do jiné třídy. Dneska nemohl být lepší den.

,,A tady jsi," řekl Vadim.

,,Vadime, nech mě být, nemáš to zapotřebí," odpověděla jsem mu.

,,Ale mám, Emo. Chci si s tebou užít."

,,Je poslední týden školy. Dva měsíce mě neuvidíš," snažila jsem se ignorovat jeho předešlou větu. Prý: ,chci si s tebou užít'. To určitě...

,,Já chci, přitahuješ mě," rozzářili se mu oči.

Stál přímo naproti mě. Udělal dva kroky a tím se dostal ještě blíž ke mně. Kdybych neměla ty učebnice, myslela bych si snad, že chce mezi námi odstranit veškerý prostor. Pomalu se ke mně začal naklánět. Když byl pár centimetrů od mého obličeje zastavil se.

,,Myslím, že byste se měl odebrat do své třídy, pane Tkachenko," zazněl učitelům pevný hlas za jeho zády.

,,Jistě, pane učiteli," usmál se falešně a ještě než odešel, otočil se na mě. Provokativně jsem se na něho usmála a zamávala mu. ,,Kač, kač," smála jsem se.

,,Nechte toho, slečno Novotná," napomenul mě učitel.

× × ×

Když jsem přišla domů ze školy, nikdo doma nebyl. Odnesla jsem si tašku do pokoje a šla si udělat jídlo. Měla jsem strašný hlad.

Když jsem se najedla, šla jsem do pokoje. Číst si. Otevřela jsem si knížku a pomalu se začala ztrácet ve slovech a odstavcích.

Asi po 15 minutách se mi ozval messenger s novou zprávou. Vadim? Cože, proč mi píše pomyslela jsem si udiveně.

Vadim: Ahoj :D

Vzala jsem mobil do ruky a odepsala.

Ema: Ahoj

Vadim: Jak je?

Ema: Ujde to

Nebudu se ptát, jak se má on, když mě to přece nezajímá.

Vadim: Skvělý :D

Vadim: Emo?

Ema: Hm?

Vadim: Máš čas? Tak dvě tři hoďky?

Ema: Mám

Vadim: Šla bys ven?

Ema: Ne

Vadim: Proč?

Ema: Mám moc práce a tak

Vadim: Vím, že nic neděláš Xd

Ema: Jsi nějaký stalker, nebo co...

Ema: V kolik?

Vadim: Nevím, třeba ve tři? Xd

Ema: Ok

Vadim: :*