inconsolable ; short story

34.

měkký polštář už dokonale kopíruje rysy tvé tváře.

zítra.

vypouštíš zoufalý výdech a látka se mírně zahřívá.

odpovídá ti mrzuté zamňoukání.

zvedáš hlavu.

kocour tě pozoruje zlověstnýma očima.

"jestli se stane zázrak a ty ke mně teď dobrovolně přijdeš, půjdu za ním."

natahuješ ruku k svému obvyklému nepříteli.

podezřívavě si prohlíží líně kmitající prsty a nakonec zamává ve vzduchu ocasem.

"tak co bude?" pronášíš netrpělivě.

zvíře protáhle zabručí a nakonec cítíš příjemně jemné chlupy, jak se ti otírají o kůži na zápěstí.

srdce šokovaně vynechává úder.

"slib je slib," mumláš po chvilce zamrznutí s drobným úsměvem na rtech a boříš ruku do jindy zapovězeného území kočičí srsti.

půjdeš za colem.

o zbytku už rozhodne osud.