Co noc odhalila a můj sluha zase skryl

|4.| Chlapec, který stvořil hrdinu, jenž ho učinil nešťastným

Najednou mě ten kluk chytl za rameno a silou přitlačil zpátky na křeslo. Měl neskutečnou sílu. Překvapeně jsem se na něj podíval. "Myslíš, že už budeš schopný se uklidnit, bratránku?" Šťastně se na mě zašklebil. "Jsem arcivévoda Thomas Gun, tvůj bratranec z otcovy strany. Král má sestru, která se vdala za jednoho vysoce postaveného šlechtice, a tihle dva měli mě. Bohužel jsem se dal k armádě a oni mě vydědili, ale stále zachováváme dobré vztahy. To jen abys věděl, co od své rodiny čekat." Potřásl mi rukou. Nechápavě jsem zamrkal. "Ty jsi Tommy?" Zeptal jsem se nejistě. "Ah, takže sto-čtyřicet-osmička ti o mě říkala. No, to jsem rád, že tě připravila." Hlasitě se zasmál. "Přišel jsem trošku dřív, abych Vás překvapil. Ale když nikdo dlouho neotvíral, tak jsem se pozval dál." Skepticky jsem se na něj podíval "Dva dny dopředu?" Vesele se ušklíbl. "Práci jsem zvládl dřív, než jsem předpokládal." Pokrčil rameny.

"Tak tedy," hlas mu zčistajasna zvážněl, "vysvětlí mi někdo, co se tu stalo?" Mluvil vyrovnaným a skoro hrůzu nahánějícím hlasem. "Říkal jsem přece," založil jsem si ruce na hrudi a nenávistně se podíval na Khalila Talmara, "že tahle pijavice..." Přezíravě se usmál a zvednutou rukou mě přerušil. "Chápu, Tove, že jsi naštvaný, ale tahle praktika se zákonně používá jako trest." Thomas se na mě podíval se zvednutým obočím, jako kdyby se divil, že to nevím. "Jako její pán má pan Talmar veškeré právo..." "Ale vždyť proběhl výběr, a on to moc dobře ví! Hanna už dávno není jeho sluha!" Rozkřikl jsem se znovu. Thomas se povážlivě otočil na vévodu. Na tváři mu pobíhal pobavený úšklebek. "Hanna," řekl zálibně, jako by se mu líbilo, jak to zní, "jak jste určitě věděl, v té době, co jste jí prokousával pažní tepnu, byla už služebníkem tady mého bratránka." Jeho skrývaný vztek jako by se proměnil na zlověstnou auru a naplnil pokoj. Vyzařovala z něj tak silná zuřivost, že ani jeho široký úsměv ji nedokázal zamaskovat.

Hanna se najednou se sípavým nadechnutím probudila a s vytřeštěnýma očima se změřila nejdřív Khalila Talmara, potom mě a nakonec i Thomase. "Tohle by mě probudilo i z kómatu, Tommy. Kroť se trochu před princem." Promluvila roztřeseným, ale pevným hlasem. Zamračil jsem se. Nedošlo mi, že by i on mohl svými emocemi Hanně ubližovat. Naštvaně jsem se otočil na bratrance. Ten se jen pobaveně zasmál. "Nebojte, Vaše Výsosti. Nejsem tak silný, aby s ní moje emoce praštily o zem."

V tu chvíli už visel hlavou dolů u stropu. "Ještě jednou se před ní neovládneš," zavrčel jsem nasupeně, "a v hrudníku máš díru stejnou, jakou jsem plánoval udělat v Talmarově." Poprvé místo veselé reakce zmlkl. Otočil pohled na Hannu. "Tohle už někdy udělal?" Se zájmem se zeptal. Zakroutila hlavou. "On by toho byl schopen, sto-čtyřicet-osmičko." V hlase mu byly slyšet obavy. "Čeho?" Obrátil jsem se se staženým obočím na Hannu. "A ty jí neříkej číslem." Pomalu jsem spustil Thomase zpátky na zem, kam s dutým žuchnutím dopadl.

"Zdá se, že převádíte vražedný záměr." Odpověděla Hanna klidně. Nechápavě jsem zvedl obočí. "Vůči někomu cítíte silnou potřebu mu vytrhnout srdce z hrudi a převádíte to i na ty, kteří Vás nějakým způsobem rozruší. U esperů, co nedokáží ještě správně ovládat svoje schopnosti, se to často stává. Převádění emocí není nic neobvyklého." Řekla to, jako by jen vysvětlovala látku ve škole. "Ale vždyť to byl jen sen...?" Zmateně jsem se na ní podíval a když jen mlčela, rozhodil jsem frustrovaně rukama. "Proč bych vůbec někomu chtěl něco takového provést!?" Thomas už se zase šklebil.

Hanna jeho úsměvu nevěnovala žádnou pozornost. "Důležité je zjistit, Vaše Výsosti, jestli je onen člověk opravdu naživu, nebo je to jen výplod Vaší fantazie." Vytřeštil jsem na ni oči. "Byl to sen, proboha!" Vyskočil jsem ze židle a znovu ukázal na Khalila Talmara. "Měli byste spíš vyšetřovat jeho mentální zdraví!"