Ninjago: Dívčí síla!

Chyba v osudu

"NinjaGo!"

Neil se zapotácel, když kolem něj něco prosvištělo. Dezorientované dívky se po chvilce přestaly točit. Brunetka ztratila rovnováhu a zachytila se Neilovy paže. Rychle ho pustila a zrudla.

"Páni, to bylo Spinjitzu!" vydechla plavovláska.

Neil nestačil mrkat. Všem se jim změnilo oblečení. Jediné černovlásce zůstalo černé kimono. Plavovláska zbělala a brunetka ("Hele, jak jsem se vybarvila!") zmodrala.

"Počkat, proč jsem pořád černá?" chtěla vědět černovláska.

"První, co byste měly vědět," začal Sensei, "je, že jste všechny čtyři i s Kim byly vybrány, abyste střežily Zlaté zbraně a staly se Mistry Spinjitzu."

"Paráda!" zajásala brunetka.

"Potíž je v tom, že se někde v osudu stala chyba. Myslel jsem, že mám najít čtyři muže. Ale našel jsem ženy."

"A to vadí?" zamračila se brunetka.

"Nikde není psáno, že Ninjové mají být muži," namítla plavovláska.

"Ale ano, je," zchladil ji Sensei. "Bylo to předpovězeno Prvním Mistrem Spinjitzu. Je tudíž velmi důležité, abychom udrželi vaše skutečná jména v tajnosti."

Neil se uchechtl. Tak přece jen to bylo nedorozumění.

Sensei přistoupil k černovlásce a položil jí svou hůl na rameno, jako by ji pasoval na rytíře.
"Colette je černá," pronesl vážně. "Pevná jako skála. Odteď Cole, Mistr země."

Colette se uklonila.

"Jane je modrá," pokračoval Sensei. "Ty budeš Jay, Mistr blesku."

"Musíme mít i ta klučičí jména?" reptala Jane. "Vždyť je to nanic, dělat ze sebe chlapy jenom proto, že to řekl nějakej -"

"Pusa ti jede jako blesk," uznala Colette tlumeně.

"A Bílý ninja je Zeki. Tedy Zane, Mistr ledu, obdařený šestým smyslem."

Neil se cítil jako kůl v plotě. Nejenže jeho Sensei Ninjou nejmenoval, ale očividně s ním ani nepočítal. Proč ho teda vůbec tahal s sebou?

Jane a Colette už začínaly štěbetat. Sensei je nemilosrdně utnul: "Ale pořád nám chybí jeden Ninja a jestli Garmadon zjistí, koho to vlastně unesl, mohl by ji využít k získání Meče ohně. Musíme si pospíšit a najít ostatní zbraně dřív, než si to uvědomí."

"Cože?!" vyhrkl Neil. "Nejdeme nejprve zachránit Kim?" Bylo to jako podraz.

"Do Podsvětí se žádný smrtelník sám nedostane," vysvětlila Zeki. "Naše jediná šance je získat ostatní zbraně."

"Ale Meč ohně stejně může vzít jenom ta Kim, ať je to kdo chce," mínila Colette.

"To je přesně náš problém," pokýval Sensei hlavou. "Proto musíme vyrazit nejpozději hned."

☺☻

"Zdravím, mladá dámo."

Kim sebou trhla. Neslyšela přece klíče! Vyškrábala se na nohy, připravená postavit se neznámému.

Ze tmy ji pozorovaly dvě rudé oči. Poděšeně uskočila.

"Přece se mě nebojíš," zašeptal neznámý hlas. "Jak vidíš, jsem jen stín."

"Kdo říká, že se tě bojím?" odsekla.

"No, býval jsem velmi obávaný. Neříkej, že jsi nikdy neslyšela o Lordu Garmadonovi."

Kim polkla. To jméno přece zaslechla.

"Lord Garmadon nařídil unést tu holku!"

Takže tohle byl ten, pro koho dělal Samukai a kostlivci?

"Co ode mě chcete?"

"Od tebe?" Stín se odmlčel. "Jen takovou nepodstatnou maličkost. Meč ohně."

Kim ta slova slyšela poprvé, ale ať to bylo, co chtělo, jistě by tím Garmadonovi dost pomohla.

"Na to zapomeňte," zatvrdila se. "O žádným meči nic nevím."

"Vždyť já neříkám, že ho snad máš. Je v Chrámu ohně. Chci jen, abys ho vytáhla."

"A dala vám ho."

"Přesně tak."

"Ale vždyť jste stín. Nemůžete si ho vzít."

"Neboj se. I stín si najde nějakou možnost."

"Jak mě hodláte přesvědčit?" ušklíbla se Kim.

A přísahala by, ž stín se ušklíbl také.

"Jeden nápad bych měl."