YouTube + Já

Kapitola 5.

Ten, kdo mě v davu hledal nebyl MenT, od kterého bych to čekala, ale Kovy. Kovy mě celou hodinu hledal. Ale proč?
„Co je?" otočila jsem se na v tu chvíli neznámou osobu, když jsem však uviděla ty úžasně modré oči, které se rozjasnily jakmile mě uviděly, už jsem nemohla být naštvaná.
„Konečně jsem tě našel," vydechl, hned co jsem se zastavila.
„Proč jsi mě vůbec hledal?" zkřížila jsem ruce na prsou a čekala na odpověď.
„Kvůli MenTa, je to pitomec, ale moc ho mrzí jak jsi zareagovala," vysvětlil.
„Proč mi to neřekl sám."
„Protože je to MenT. Neví, že jsem tě hledal. Musíš s ním na ten oběd jít."
„Proč?"
„Proto. Prosím, nezklam ho. Od včera o tobě mluví,"
„Dobře," pohodila jsem rukama a těžce vydechla.
„Děkuji," zaradoval se Kovy a objal mě.
„Ale je to jenom díky tobě," zasmála jsem se a v tu chvíli si Kovy uvědomil, že mě objímá a okamžitě mě pustil. Spolu jsme pak prošli celý areál 4Fans a povídali si asi 2 hodiny v VIP zoně.
Okolo dvanácté najednou vytáhl mobil z kapsy a začal rychle psát SMS.
„O co jde?" zeptala jsem se zvědavě.
„Nic jenom kamarádovi zachraňuju zadek," zasmál se.
„Aha," zasmála jsem se s ním a dál to neřešila. V jednu hodinu se zvedl z pohodlné sedačky v VIP zoně a nasměroval mě ven a k restauraci, kde jsem se měla setkat s ním, MenTen a Martinem na ten oběd. Řekl, že si musí něco zařídit, ale že mě dohoní.

„Ahoj," pozdravila jsem MenTa, když jsem došla na smluvené místo.
„Ahoj?" opětoval mi nejistě pozdrav, „a kde je Kovy? Říkal, že jdem nakonec sami."
„Tak už to chápu," prohodila jsem pro sebe.
„Co?" zeptal se MenT, nejspíš slyšel poznámku, kterou jsem však měla slyšet jen já.
„Myslím, že Kovy ani Martin nedorazí," zasmála jsem se.
„Proč?" zvedl nechápavě jedno obočí.
„Celé dopoledne jsem prokecala s Kovym a když psal SMS řekl, ře někomu právě zachránil zadek a než jsem odcházela sem řekl, že si musí něco zařádit a pak dojde," vysvětlila jsem.
„Jo ták, tak to fakt už nedojde," souhlasil MenT a oba jsme se zasmáli. Dál už nám nezbývalo nic jiného než vejít do restaurace.
„Dobrý den, měl bych tady mít rezervaci," oznámil MenT po příchodu milé servírve.
„Jméno?" řekla slečna suše.
„Jan Macák," odpověděl MenT. Vůbec nejsem zvyklá na jeho jméno. Je to takové zvláštní slyšet ho říct to takhle.
„Jo mám to tady," usmála se servírka a zavedla nás ke stolu. Usadili jsme se a slečna nám podala jídelní lístek se slovy: „Tady máte jídelní lístek, a abych nezapomněla, tohle vám posílá jistý, Kovy?" Poslední slovo vytáhla do otázky, nejspíš si nebyla jistá jestli to čte správně. MenT si od ní obálku a vytáhl z ní modrý papír. V tuchvíli jsem si vzpomněla na Kovyho. Papír měl barvu jeho očí. Jeho nádherných modrých očí.
„Sorry, ale musel to dopadnout takhle. Užijte si rande," přečetl MenT nahlas.
„Nesnáším ho," zasmála jsem se.
„Já taky, ale bez něj bychom tady nebyli," zasmál se MenT se mnou.
„To je pravda," kývla jsem souhlasně. Po mé poznámce jsme oba zabořili hlavu do jídelních lístků a objednali si jídlo. Obsluha tady byla rychlá, do dvaceti minut už jsme seděli před plnými talíři. Oba jsme se smáli a užívali si společnou chvíli. bavili jsme se o tolika věcech. Nepřišel žáden moment s trapným tichem. Pořád jsme měli co říkat. Dokonce jsme nestihli probrat ani YouTube. Máme tolik společných zájmů. Jsem ukecaná v prostředí mezi přáteli, ale teď to bylo jiné. někdy si říkám, že ukecanější člověk než já není, ale MenT mě překonal. Málem jsme si skálali do řeči, každý doho chtěl tolik říct. přišla jsem si, že ho znám léta a ne jeden den. Myslím, že to, co k němu cítím není jen platonická láska v celebritu, kterou nemůžu mít. Je to něco jiného, avšak o lásce ještě mluvit nemůžeme, na to ho opravdu znám málo. Už teď ale vím, že aspoň z mé strany to není jen přátelství.
Když jsme dojedli, MenT pohlédl na hodinky a s úlekem pronesl: „Musíme jít ve tři mám přednášku a už je třičtvrtě na tři."
„Jasně tak jdem?" pokynula jsem k odchodu. Zvedla jsem se, že zaplatím, ale MenT mě předběhl a zaplatil za nás oba. Chtěla jsem mu vyčíst, že za mě nemá platil, ale dřív něž jsem to stihla řekl: „Jak napsal Kovy, je to rande. V tom případě tě nemůžu nechat platit." Přišlo mi strašně milé, že tuto schůzku opravdu nazval rande. Teď můžu konečně říct, že jsem měla rande s YouTuberem.
„Ne všem se poštěstí mít rande s YouTuberem," poznamenal MenT se smíchem, když jsme vyšli z restaurace.
„To ne. Ne všem se poštěstí mít rande s úžasnou holkou," řekla jsem se smíchem a pohodila vlasy.
„Máš pravdu," poznamenal MenT a zastavil se. najednou se mi zadíval do očí a vlasy, které mi padaly do očí mi zastrčil za ucho.
„Jsi opravdu krásná," zašeptal. Klesla jsem pohledem z jeho očí na zem. Svou ruku, která doteď byla na mém krku, přesunul pod mou bradu a posunutím mé brady nahoru si vynutil i můj opětný pohled do jeho očí. Lehce se usmál povytáhnutím jednoho koutku a začal se ke mně přibližovat...
„MenTe!!!!!!!" zvalo se najednou a oba jsme od sebe odskočili. Přiběhly fanynky, které chtěly podpis a fotku. Vtlačily se mezi nás, takže jsem nakonec skončila tři metry od něj.
„Já už musím jít," vykroutil se z davu. Rychle mě mezi dívkami našel, chytil za ruku a vtáhl zadním vchodem zpět do haly 4Fans. Objevili jsme se v zákulisí. Ze zákulisí byl vchod do VIP zony, tam mě dovedl a zmizel zpět v zákuslisí. Já se rozešla opačným směrem.
Když jsem došla k hlavnímu podiu už tam stál a přednášel svou přednášku o nějaké hře. Celeou dobu jsem ho pozorovala a i on si všiml mne a když mohl usmál se na mě.
„Tak co?" ozvalo se najednou u mého ucha. S úlekem jsem uskočila. Zase Kovy.
„Lekla jsem. Musíš se přestat ke mně plížit ze zadu a jo bylo to super," zasmála jsem se. Kovy se ale už popadal za břicho, smál se totiž mému úleku.
„Sorry," chytl mě za rameno a pomalu se vydýchal a přestal se smát.
„Děkuji moc," objala jsem ho.
„Za co?" zasekl se a ani mi objetí něopětoval.
„Za úžasné rande," dodala jsem.
„Aha, nemáš zač," řekl a až teď mi objetí opětoval.

***
Velice všem děkuji za každý vote i koment u předešlé kapitoly. Žene mě to v psaní dál. Své poznámky k aktuálnímu vývoji či představy jak se teprve bude příběh vyvíjet pište do kometů :)
Wiky :*