Svět Víl

4: Složité přemýšlení

Sandra
Když jsem další den přišla do školy nevěřila jsem svým očím. I když se to tak trochu dalo očekávat.
David se na mě díval divným pohledem. A když jsem se k němu blýžila. Nešla jsem za ním ale kolem něho ke své lavici. David se na mě díval pořád a otočil se i za mnou ne protože by sem se mu líbila ale protože ho mám zabít. Taky dodržoval bezpečnou vzdálenost mezi námi.
Nechci ho zabít ale včera viděl mě a mámu s křídli a viděl aji její magii a to všechno.
Musím ho na to upzornit. Řekla jsem si pro sebe v duchu. Seděla jsem v lavici a věci jsem už nachystala s několika pohledy na Davida.
Seděl přímo v lavici přede mnou. Nedalo se na něho nedívat. Ještě když je tak sladkej.
David
Zazvonilo na hodinu a ja si musel sednout před Sandru. Já věděl že je jiná než ostatní ale takhle? Nemohl jsem to pochopit. Bylo toho na mě moc. Ona se do mě zamilovala a ja do ní taky. Ale co pak to jde aby jsme byli spolu? Nejde. Musí mě zabít. A to já nechci. Musím se od ní držet dál.
Když pan Khinga vešel do třídy všichni si sedli na svá místa a já šel k němu.
Pane učiteli mužu mít prosbu? Zeptal jsem se ho. No jistě co si přejete? No já bych chtěl jestli by nešlo aby jste mě přesadil někam jinam než teď sedím. Důvod vám bohužel nemohu říct. Dořekl jsem. No ano jistě a je jedno kam? Ano je to úplně jedno. Odpověděl jsem. Pan učitel tedy řekl poslední větu která zněla. Běžte za Sandrou.
To ve mě hrklo ale podle výrazu učitele jsem nemohl odporovat. On je hodnej jenom když nikdo neklade zápor proti jeho rozhodnutí.
Vzal jsem si teda svoje věci a sedl si za Sandrou.
Sandra
Když si David sedl za mnou. Myslela jsem si že je to vtip. Ale když si dosedl na židli došlo mi že ne.
Ahoj Davide já.. Nesnaž se mi nic vysvětlovat včera jsem viděl dost. A slyšel. Dodal. Já jsem se ti chtěla omluvit. Zamračila jsem se. Náš rozhovor trval tak ještě 10 minut.
Když skončila škola šla nsem za Davidem. Chtěla jsem mu to ještě vysvětlit.

Ale jdyz jsem se podivala s kym sedi na lavičce. Poznala jsem ty blonďate dlouhé rovné vlasy a bílou minisukni s vysokýma podpatkama. Je to Andrea.

Otočila jsem se a šle jsem domů. Skoro se slzami v očích. David si měvšiml i s Andreou.

Cesta vedla kousek od nich. Takže jsem slyšela co Andrea říká. Jaký to je mít křídla a vůbec je neovládat? Řekla a ušklíbla se.
Nemůžu tomu uvěřit že David jí řekl o tom že jsem víla.

Teď jsem se rozbrečela podívala jsem se na ně a při pohledu na Davida jsem se chytla za pusu a utíkala domů.
David
Andreji přijela mamka a Andrea nastoupila do auta a jela domů. Ještě než nastoupila zamávala na mě a pak až sesla do auta. Zamával jsem jí taky.

Počkal jsem než odjede. Když už mě nemohla vidět. Běžel jsem za Sandrou.

Asi jsem neměl říkat co jsem tu noc viděl. Běžel jsem tak rychle že jsem ji ještě stihl chytir za ruku než vešla do domu. Počkej řekl jsem. Já omlouvám se ti. Řekl jsem zkleslým hlasem.
Otočil jsem si ji k sobě a chytil ji i za druhou ruku.

Řekla mi. Neomlouvej se je to pravda mám křídla a neovládám je. Ale nemusel jsi to říkat.
Začala na mě ječet chtěla se vyvlíknout z mého sevření ale nešlo jí to. Brečela. Šel jsem k ní domů ale pořád jsem se jí díval do očí. Ona musela couvat. Zavřel jsem dveře a lehce jsem ji pustil.

Musím se ti k něčemu přiznat. Začal jsem.
Jak si mi to mohl udělat. Ja myslela že to nikomu neřekneš. Ale teď vas musim zabit oba dva než to uděla moje máma i s ostatními. Já nedokážu zabít jednoho člověka netož dva. Začala ječet a pobýhat po domě.
Chytl jsem ji a řekl. Já jsem ji řekl že to není pravda ale ať to řekne že chci vidět tvojí reakci. Myslel jsem si že se tomu zasměješ.
Sandra
Ty sis myslel že se tomu zasměju. Jo jak ale vidíš nesměju se. Vyjekla jsem na něho.
Věděla jsem ale že mi říka pravdu.
Pomalu se ke mě naklonil a utřel mi slzy z tváří. Usmál se na mě a přibližoval se ke mě jakoby mě chtěl políbit.

Nevěděla jsem jestli to mam povolit nebo ne. Přece jsem si myslela že Sandře to řekl doopravdy ale teď mi řekl toto a ja mu věřim.

Spojila jsem naše rty. Byl to nádherný pocit jako když jsem byla malá a dostala jsem křídla.

Samou radostí a štěstím se mi rozevřeli křídla.

Bylo mi jedno jestli to uvidí nebo ne.
Najednou v mé mysli ke mě mluvil nějaký hlas ale bylo jich víc. Říkali. Zabíj ho. Zabij ho. Zabij ho. Jak jsem Davida držela kolem krku a on mě kolem boků.
V ruce se mi objevil nuž. Máma to udělala. Věděla jsem to.

Přestali jsme s líbáním a objali jsme se. Nůž jsem měla jsem už na pokraji jeho zad. Přímo na straně srdce.
potichu jsem se rozbrečela. Nůž jsem držela tak pevně že jsek ani nevěděla že tu sílu mám.
Jak jsem prečela David se mě zeptal stali se něco? Neodpověděla jsem. Sandro. Řekl a oddálil nás to sr ale nemělo stát. Jak jsem držela ten nůž na jednom místě a tak pevně naším oddálením se David probodl sám.
Nůž měl v zádech a jeho výraz v obličeji viděla jsem jak mu stékala slza po obličeji.
Brečela jsem. Ne ja nebrečela já přímo měpa záchvat.

David se zhroutil na zem. Sedla jsem si k němu a brečela. Záda měl celé od krve. Moje ruka byla celá od krve. Všechno bylo od krve.

Nevěděla jsem co mám dělat. Nikdo mi neřekl že ho budu musrt zabit tak brzy. A už vůbec né u nás doma v objetí.

Jsem vrah. Řekla jsem si pro sebe. Při tom pomyšlení jsem se rozbrečela ještě víc křičela jsem. Né!! Davide. Néé!! Nechtěla jsem to udělat ale kdyby jsme se neoddalovali mohlo to být dobrý.
Nemohla jsem dělat už nic je pozdě.
Na tenhle den nikdy nezapomenu a bude to moje každodenní noční můra.
Máma
Zjevyla jsem se za Sandrou. Chytla jsrm ji za rameno a dřepla jsem si k ní. Levou rukou jsem ji objala kolem ramen a druhou rukou jsem ji za jednu ruku držela.
Zvládla jsi to. A nic to není. Za pár dní si na to ani nevzpomeneš. Usmála jsem se.
Sandra
Jak můžeš být taková!! Zařvala jsme na ní a utekla někam ven.
Máma zůstala doma na tom stejném místě.
Utíkala jsem někam do lesa. Tam jsem se proměnila ve vílu a chodila po lese.
Našla jsem nějakou sklenici. Vzala jsem ji do ruky a hodila jsem ji co největší silou o kámen. Sklenice se roztřepila na tisíc kusů. Vzala jsem střepy do rukou. Jen tak jsem sr na ně dívala chvíli ale pak jsem udělala co by asi nikoho nenapadlo.
Podřezala jsrm si žíli na rukou a když jsem měla ještě trochu síly. Vzala jsem poslední střep a podřízla si krční tepnu.

-------------------------------------------------
Tak ahoj. Je to trochu drastické ale aspoň je to trochu napínavé. 😀 ale nebojte.