Odhalení

115 19 6
                                    

„ To nemůže být pravda! To nejde. Já nemůžu! Myslela jsem, že jsou mrtví." řvala jsem na ně. „ Říkali jste to!" Zhluboka jsem se nadechla. Nemůžu brečet na veřejnosti, musím ukazovat jen tu šťastnou část sama sebe, aby nevznikly fámy o mé slabosti. Nemohla to být pravda. Ale čím déle jsem na ten dopis koukala, tím víc se mi to zdálo skutečné. Proč mi jen lhali? Musela jsem se tak změnit, ale teď se mi to zdá zbytečné a nepodstatné. „ Proč?" zašeptala jsem. „ Proč jste mi to nikdy neřekli? Proč se to dozvídám teď a z dopisu? Mám přeci před plesem, nemohli jste mi to říct až po něm?" Nechtěla jsem je mít na očích po takové zradě. Měla jsem je ráda jako vlastní a oni mi to za těch 14 let neřekli. Musela jsem odejít.

Z Mrchy Vyvolená?Nơi câu chuyện tồn tại. Hãy khám phá bây giờ