Tento příběh vyprávý o starém domě, který náhodou objevila skupina mladých dívek.
Jaký tajemství tento dům skrývá?
Syndy, Andrea (Ája), Jessie, Charlie
příběh je napůl pravdivý..
Příběh je věnovaný: Sandře, Elišce a Týně.
Fotku domu jsem fotila já...
Ahoj, nevím jak začít, ale napíšu vám příběh. V tomto příběhu budu vystupovat jako 17 letá Charlie, která má kaštanově hnědé vlasy po ramena s blond ombré, tmavě hnědé oči jako čokoláda a můj šatník většinou neobsahuje jinou než černou barvu. Moje nejlepší kamarádka Jess je mi ve všem hodně podobná, ale nikdo neměl takovou odvahu, jako ona... To ona nám ukázala toto místo a dala mu život, který dlouho postrádalo.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
19.2.2014 Jako každé ráno vstanu, upravím se, nasnídám se a vyrazím do školy. Když jsem otevřela vchodové dveře ovanul mě studený únorový vítr, který jsem cítila i přes můj silný zimní kabát a jako vždy jsem se rozhlédla po ulici. Ulice byli jako vždy plné lidí, kteří pospíchali do školy nebo do práce.
Dala jsem si do uší sluchátka,abych si urychlila cestu a nechala se unášet mojí oblíbenou hudbou, když v tom mě někdo obejmul. „Jess! To už nikdy nedělej! Malém jsem kvůli tobě dostala infarkt " řekla jsem uraženě svojí nejlepší kamarádce, ale ona se jen rozesmála a tím mě rozesmála taky. To je jeden z důvodů, proč jsem jí měla tolik ráda. Vždy mě dokázala rozveselit, i když mi bylo nejhůř. Šli jsme do školy a jako vždy jsme si povídali. Mohli jsme si povídat celé hodiny a pořád jsme měli o čem. Znali jsme se už od malička a nikdy jsme se nepohádali.. No teda jednou, ale hned druhy den jsme se naštěstí usmířili. Jeden jediný další den s pocitem, ze jsme Jess ztratila by mě zničil.
„Charlie? Co děláš po škole? " s úsměvem se mě zeptala „mohli bychom jít ven, vím totiž o jednom bezva místě! ". Vypadala opravdu nadšeně, ale jak ji znám, tak mě zavede na nějaké hodně nebezpečné místo, protože ona dobrodružství miluje. „ Fajn " souhlasila jsem a usmála jsem se „ v kolik hodin? ". „Hned po škole "řekla, a protože jsme už byli u školy, tak se rozeběhla za svým nejlepším kamarádem, kterého jsem mimochodem moc nemusela a mela k tomu svůj důvod, ale když si Jess přála, abych s nimi někam šla, tak jsem ji poslechla.
Vešla jsem s úsměvem do třídy a prosadila se vedle Syndy, která byla také jedna z mojich nejlepších přátel. „Ahoj" pozdravila jsem a Syndy mi pozdrav oplatila. Syndy je černovláska s modrýma očima a nesmím zapomenout na piercing, který jí zdobí levý koutek. Sedla jsem si a cítila jsem menší nervozitu z testu z chemie, který nás čekal. Chemie mi nikdy moc nešla a tak jsem se modlila alespoň za trojku, která by mo zlepšila průměr. Už jsem ve druháku a tak to musím dotáhnout do maturity.
O volnou hodinu jsem šla společně s Andreou, které nikdo neřekl jinak než Ájo a se Syndy do parku, kde jsme probírali všechno možné.
Po škole, když mě nikdo neviděl jsem si stoupla do uličky, kam moc lidí nechodí a vytáhla konečně cigaretu z krabičky, přiložila k ústům a zapálila. Neměla bych kouřit, ale uklidňuje mě to. Chvilku jsem přemýšlela, proč si ničím zdraví a proč to dělám, když vím, že by to rodičům, bratrovi a možná i Syndy vadilo, ale z myšlení mě vytrhla moje nejlepší a nejukecanější kamarádka Jess. „Máš i jednu pro mě?" usmála se a já jí hodila krabičku a zapalovač. Zapálila si cigaretu, natáhla a nakonec vyfoukla kouř.
„Myslím, že můžeme jít na to místo ne? " usmála se jak nejvíce mohla a rozešla se cestou k rybníků, u kterého nikdo moc nežije a pak.. Mi ukázala ten dům.
