Svět Víl

2: Seznamování

Sandra

Další den to na začátku vypadalo stejně jako včera. Když jsem přišla do třídy byli tam 3 lidi, kteří si povídali o něčem neznámém. Sedla jsem si do zadní lavice. Stejně jako včera. Nachystala jsem si věci na hodinu a vytáhla jsem si knížku, že budu číst než zazvoní na hodinu.

Jenže jsem netušila, že ti 3 můžou být takový svině stejně jako zbytek třídy. Jeden kluk ke mě přiběhl a vytrhl mi knížku z ruku. Začala jsem na něho křičet ať mi ji vrátí. Utíkal různě po třídě a já za ním abych mu ji vzala.

On běžel ke dveřím, tam stál i koš. Né!!!! Křičela jsem na něj. Běžela jsem co nejrychleji to šlo. Ale v tom mi do cesty vešel David. Vrazila jsem do něho. Zavrávorali jme a spadli jsme oba dva na zem.

Hned jsem se zvedla a chytla jsem toho kluka co držel moji knížku za ruku. Prosím vrať mi ji. Řekla jsem mu. Ne e. odpověděl mi. Vytrhl se mi z ruky a utíkal dál. Kdyby to byla obyčejná knížka tak to nechám plavat. Ale tam byli moje zápisky z minulé školy a byla tam veškerá moje moc.

Nezbývalo mi nic než lehce pozastavit čas. Jak jsem ležela na zemi jen jsem se opírala o ruce. Tak jsem pomalu zavřela oči a jednou rukou zamotala na levou stranu. Otevřela jsem oči a nikdo se nehýbal. Zvedla jsem se a šla si pro svoji knížku.

Ještě jsem se ale vrátila k jedné lavici kde seděli ti dva a smáli se až se za břicho popadali. Holce jsem ustřihla culík, který měla a klukovi jsem namalovala pusu lihovkou a udělala mu linky. Já vím jsem svině ale, když oni dělají naschvli mě a smějí se mi proč bych se nemohla jednou zasmát já?

Od toho kluka jsem si vzala knížku a jak běžel měl lehce rozkročené nohy. Kopla jsem ho tam asi 3 krát a dala mu pěstí do obličeje. Knížku jsem si pečlivě zavřela do batohu a lehla jsem si na místo kde jsem byla než jsem zastavila čas.

Čas jsem opět pustila. Davit si stoupl a šel si sednout. Holka které jsem ustřihla vlasy se začala smát klukovi kterému jsem udělala linky a rtěnku. Za chvíli si ale všimla, že nemá vlasy. Začala hlasitě ječet a brečet. Klukovi kterému jsem nakopala se začal víjet v bolestech.

Všichni ostatní se smáli i když tam jsem byla jen já David a ještě jedna 4 holky, které mezi tím přišli. Ti ublížení ječeli hlavně ta holka a kluk linkami běžel na záchod.

Je mi ale líto, že tu nebyla ta v růžovém to bych si užila. Udělala bych ji to nejhorší co by se dalo. Ta s ostříhanými vlasy vypadala vážně hrozně.
David
Když do mě Sandra vrátila bylo to děsivé ale zároveň bych si to s ni i zopakoval.
Je tu druhý den a zdá se mi v pohodě. Alice ty ses nechala ostříhat? Začal jsem se smát. Začala brečet ještě víc než před tím. Začali jsme se všichni smát.
Když jsem se podíval na Sandru vypadala jakoby sem patřila už od jak živa. Smála se ale zase ne tolik aby to nevypadalo že se s tím snaží zapadnout.

Myslím teda, že by to ani nedělala.

Sandra

Když jsme mohli jít domů, sedla jsem si na lavičku před školou. Někdo si sedl vedle mě. Myslela jsem si, že e to David. Mílila jsem se byla to ta ,,holka v růžovém,,. Ahoj mám pocit, že jsme to vzali za špatný konec. Začala na mě mluvit. Podívala jsem se na ní s nevěřícím výrazem. no já ani.. em.. Nevím jak se jmenuješ. Vykoktala jsem ze sebe. Promiň. Já se jmenuju Andrea a je mi 16 a bydlím tady za rohem. A o tobě nic moc nevím. No já.. Není moc věcí co bych ti mohla říct.

Aha takže to znamená, že se se mnou asi bavit nechceš. Jo v pohodě. Zvedla se a odchlela pryč. Pro boha Andreo! Bacha!! Začala jsem na ni řvát. Byla slyšet rána jako blázen. Zavřela jsem oči. Otevřela jsem oči a běžela tím směrem kudmy šla Andrea.

Andrea ležela na zemi a nehýbala se kdyžto v tom k ní přiběhl nějaký chlápek.
Vůbec jsem netušila kdo to je. Zeptala jsem se. Ale když jsem se podívala na pravou stranu viděla jsem auto s otevřenými dveřmi došlo mi to.

Začala jsem volat pomoc. Ze školy vyšel David a když viděl co se stalo běžel ke mě a začal Andreji pomáhat. Podal mi jeho mobil se slovy. Zavolej zachranku. Odstoupila jsem dva kroky zpátky a vytočila číslo.
David
Vyšel jsem ze školy a odtrhl pohled z mobilu na cestu přede mnou. Byla tam Sandra která dřepěla u ležící Andreji.

Běžel jsem k nim a začal jsem pomáhat Andreji. Sandře jsem podal mobil aby zavolala zachranku a dával jsem ji první pomoc. Bylo ZO napínavé. Ale neměl jsem čas ztrácet čas. Musel jsem hlavně věřit že ji dokážu pomoct.
Zalapala po dechu a zase vydechla. Nevěděl jsem jestli se probudila a nebo umřela. Otevřela oči a koukal se na mě.