That's not really

29.kapitola

Čtvrtek. Už byl čtvrtek. Dokonce čtvrtek večer. Dneska se nic přelomového nestalo. Já nic neprovedla Williamovi a on mně taky ne. Ale něco plánoval, protože se občas sám pro sebe ušklíbnul. A taky se pořád tak idiotsky usmíval.

Celý den jsme dopilovávali všechny detaily tance. Všichni víme do detailů, kde budou jaké kroky, záklony, předklony, zvedačky a dokonalo to pasuje do hudby . Do teď jsem si neuvědomila, jak blízko jsem svému snu. Mistrovství USA... Sen všech tanečníků. No, nejdřív se musíme dostat přes konkurz. Nechci se chovat nějak sebevědomě, ale docela nám s Williamem věřím. To, že se nemáme zrovna v lásce nám nikdy v tancování nepřekáželo. Tam, myslím na soutěžích, jsme byli jiní lidé. Podporovali jsme se a zapomněli na spory. Když ale nějaká soutěž skončila, bylo to zpět. Už jen zbytek dneška plus čtyři dny.

Další skvělá zpráva je, že zítra máme celý den volno. Dokonce můžeme i na snídani přijít v kolik budeme chtít. Švédské stoly tam prý budou do oběda. No a na ten oběd už musíme přijít všichni povinně. A to nejlepší je to, že se můžeme jít koupat do jezera.

Můj plán na zítřek zní tak, že celé dopoledne se budu válet v posteli, půjdu na oběd a opalovat se k vodě s Kim. Domluvily jsme si to při dnešním tréninku.

Zívla jsem. Bylo teprve devět hodin, tak jsem si na mobila zapnula facebook. Asi po pěti minutách mi napsal brácha.

Jake: Ahoj :*

Já: Čauky :)

Jake: Rozešel jsem se se Suze :)

Překvapeně jsme vykulila oči a rychle vyťukala odpověď.

Já: Vážně? Proč píšeš usměvavýho smajlíka? :O

Jake: Ono je to strašně složitý. Až přijedeš vysvětlím ti to :3

Tak teď jsem to nechápala už vůbec. O co tu sakra jde?!

Já: Ehm... Aha, kdy jste se rozešli?

Jake: No asi před týdnem xD

Já: Radši se nebudu ptát proč... :D

Jake: Neboj, vysvětlím ti to :3. A abych nezapomněl, mám ti přijít pomoct s kufrem od autobusu?

Já: Tak jestli se ti chce :)

Jake: Budu tam, mamka je na táboře se školkou. Onemocněla jim jedna učitelka, takže musela jet místo ní.

Mamka je učitelka ve školce. Každý rok jezdí děti z té školky na letní tábor zaměřený na určité téma. Učitelky se střídají, protože všechny najednou tam nejsou potřeba. Letos mamka jet nemusela, ale vypadá to že se to změnilo.

Já: Aspoň bude doma klid :DDDD

Jake: Ty seš fakt pošuk...

Já: -_-

Jake: Už musím jít. Dobrou :*

Já: Kam jdeš proboha o půl desátý?!

Jake: Uvidíš až přijedeš :333

Já: Bojím se přijet, dobrou :*

Jake: Neboj!

Jen jsem se uchechtla. Nevím co mám čekat, ale bojím se že dobré to nebude. Odložila jsem mobil na noční stolek a částečně se přikryla tím povlečením. Ještě jsem se koukla na Williama. Měl v ruce mobil a tak zaujatě do něj koukal.

,,Dobrou." řekla jsem potichu.

Nic. Žádná odpověď se nedostavila. Fajn, když si chce hrát na hnusnýho, ať si hraje. Naštvaně jsem se otočila.

,,Promiň, říkala si něco? " otočila jsem při zvuku jeho hlasu zpátky. Omluvně se usmíval.

,,Dobrou." odpověla jsem mu a jemně se usmála.

,,Dobrou." kývnul, odložil mobil, zhasnul lampičku a lehnul si.

Musela jsem se usmát. Teď se choval tak, jako minulý týden. Toho Willa jsem měla celkem ráda, jen jsem si to nedokázala přiznat.

****

Ráno jsem se probudila a jen tak ležela v posteli, přesně podle mého plánu. William někam odešel ještě když jsem spala.

Asi o půl jedenácté mi začal zvonit mobil. Volal mi děda. Hned jsem mu s radostí hovor přijmula.

,,Ahoj dědo!" pozdravila jsem ho nadšeně. Možná by někdo řekl že se chovám dětinsky, ale dědu jsem vážně milovala.

,,Bethanko! Tak rád tě slyším!" řekl taky nadšeně takovým tím dědečkovským hlasem.

,,Já tebe taky dědo."

,,Zaslechl jsem něco o Mistrvství. Jak se těšíš?"

Tiše jsem se zasmála.

,,Moc. Nejdřív se ale musíme přes konkurz."

,,To zvládnete. Jste s Williamem sehraní. Jake mi říkal něco o míru... Co je na tom pravdy?"

,,No předtím jo, teď je ro ale horší. Ale neboj, nějak se ro vyřeší."

,,O tebe se nebojím nikdy!"

,,A jak se máš ty, dědo?"

,,Teď jsem nějakej nemocnej, ale za chvilku se z toho dostanu."

Z téhle věty se mi sevřel žaludek. Děda nebyl ani zdaleka nejmladší, měl špatný tlak a proto se o něj bojím.

,,Aha. Tak se brzy uzdrav a kdyby jsi něco potřeboval tak zavolej."

,,Nic nepotřebuju. Mám tě rád, pa."

,,Já tebe taky." rozloučila jsem se s dědou s divným pocitem.

Ou ne...
Zase taková nudná :O Už je potřebuju dostat do New Yorku, mám v plánu to tam rozjet :DD To už ale prozrazuju moc :3
Víte jak jsem psala že bude brzy konec? Trochu jsem si to rozmyslela a jen tak se mě nezbavíte!
Mooooc děkuju za přečtení, voty a komentíky! Vždycky mě to strašně potěší.
Mám vás ráda ❤
Adel❤