13.kapitola

7.2K 370 9
                                    

On držel v ruce košík s jídlem. S JÍDLEM.

Chvíli jsem na něj zírala, ale když se ozval můj žaludek rychle jsem vyskočila z postele.

Doběhla jsem k Willovi, který mně pobaveně sledoval. Vzala jsem mu z ruky košík a posadila se na postel. Zakousla jsem se do housky která byla zapečená se sýrem.

Přivřela jsem oči a vychutnávala si svoji večeři. Až teď jsem si uvědomila, jak velký hlad jsem měla.

,,Jo a za to jídlo nemáš zač!" zamračil se na mně Will a sednul si na svou postel naproti mně.

,,Promiň Willíčku! Moc děkuju za jídlo, bez něj bych asi umřela!" zasmála jsem se a sedla si vedle něj pořád z houskou ruce. Potom jsem omotala ruce kolem jeho pasu a dnes už PODRUHÉ ho obejmula.

Taky kolem mně omotal ruce ale já se rychle odtáhla abych se znovu zakousla do housky. Will se mi jen začal smát.

,,Dej mi kousnout" udělal na mně psí oči.

,,Vem si svoji!" bouchla jsem ho do ramene.

,,Nezapomeň že všechny jsou moje!"

,,Kdes vlastně vzal to jídlo?" zvědavě jsem se na něj koukla a znovu si kousla housky.

,,S Joshem už docela dlouho víme kam dávají klíče od kuchyně, takže..." zamumlal.

,,Tys to ukradl?!" překvapeně jsem vykulila oči.

,,A cos čekala? Že jsem to přičaroval? Seš vtipná" zasmál se a pobaveně na mně koukal.

Vážně, co jsem si asi myslela?!

,,Aha" zamumlala jsem si spíš pro sebe.

,,Hele nevíš proč tady byla trenérka už teď? Kolik je vlastně hodin?" zeptala jsem se ho a dál jedla tentokrát už plátek vánočky.

,,Zaprvý, je půl desátý..." začala jsem kašlat protože jsem se úplně lekla.

Půl desátý?!

Volala jsem s mamkou a bratrem hodinu!!!!

,,Žiješ ?" řekl Will.

,,Ne, jsem mrtvá." pronesla jsem ironicky a protočila oči když jsem dokašlala.

,,Tak promiň že se ptám!" odseknul uraženě.

Jeho slova jsem ignorovala a řekla:

,,Víš že jsem se tě ptala ještě na něco?" naklonila jsem hlavu na stranu a tázavě se na něj podívala.

,,Říkala, že je dneska večerka už ve čtvrt na deset, protože si potřebuje něco zařídit a bude nás hlídat kuchařka. Asi jsem ti to zapomněl říct." nevinně se usmál.

,,To jako že půjdu kvůli tobě spát špinavá?"

,,No můžeš jít do sprchy třeba potají nebo se vykoupat v jezeře nebo skočit do záchodový mísy..."

,,Nedošlo ti že to všechno je zakázaný?! A já rozhodně nic porušovat nebudu!" už jsem na něj téměř křičela.

,,Jo jasně! Takže za všechno můžu já? Kdybys tam zůstala a neodešla kvůli debilnímu párku který slečna neráčí jíst..." poslední větu komicky zašišlal.

Mě to ale vtipný nepřišlo. Křičí tady na mně jako na nějakého poskoka.

,,Můžeš na mně přestat řvát ty blboune?!" taky jsem zařvala.

,,Nejsem blboun! Ty na mně řveš ještě víc, takže sklapni!"

,,Ty sis začal!"

,,Promiň..." sklopil oči na podlahu.

V jednu chvíli na mně řve a hned se omlouvá. Je horší jak těhotná ženská!

Vážně!

,,Teď by jsi se měla taky omluvit" zamumlal si spíš pro sebe.

,,Fajn no... Promiň" vydechla jsem.

,,Objetí na usmířenou?" zazubil se na mně.

Zase jiná nálada!

Zasmála jsem se a sedla si vedle něj.

Jen jsem mu položila ruce za krk o zaryla mu hlavu do ramene. Dneska už POTŘETÍ.

Tohle není normální. Tolikrát jsem ho neobejmula ani za celej život!

Vdechle jsem jeho identickou vůni. Všimla jsem si, že tak voněl ikdyž byl zpocený. Nějací lidé když se zpotí prostě smrdí, to je normální, ale on prostě voněl.

Odtáhla jsem se a sedla si na svoji postel. Pocítila jsem zvláštní chlad.

,,Co budeme dělat?" zeptala jsem se nezaujatě.

,,Tak o něčem bych věděl..." mrknul na mně.

,,Blboune!" hodila jsem na něj polštář.

,,Budeme se koukat na Toy story!" zasmál se.

,,A kde asi?"

,,Na mým tabletu!" zazubil se.

,,Chceš mi říct, že tady máš tablet s filmama?" překvapeně jsem vykulila oči.

,,Jop" znovu se zasmál.

,,Tak jo!" zamumlala jsem a opřela se zády ozeď.

Will si sednul vedle už s tabletem v ruce. Paže se nám dotýkaly a já cítila divný pocit.

Pocit, který jsem ještě nikdy necítila.

Will zapnul film a já si opřela hlavu o jeho rameno. Po chvíli jsem ucítila jak mi únavou klesají víčka a dál už nevnímala okolní svět...

Ahoooooj!!!

Všem přeju šťastné a veselé Vánoce, hodně dárků a klid od školy :-D.
Tenhle díl jsem psala vážně dlouho a doufám že bude stát za to. I když o tom pochybuju...
Tak to je asi všechno a ještě jednou krásné Vánoce!

Áďa :-)

That's not reallyKde žijí příběhy. Začni objevovat