Božský podvod

I. Tři bratři, tři sudičky

Na začátku byli na světě, který byl obydlen pouze rostlinami a zvířaty, tři bratři. Zeus, Poseidon a Hádes. Tehdy to ještě nebyli takoví bohové, jaké je známe my. Byli jako normální chlapci. Mezi sebou jen drobné bezvýznamné konflikty, a protože jim chyběli rodiče, slíbili si, že budou vždy držet pospolu.

„Napořád a navždy jsme bratři!" prohlásil Zeus a zubil se na své dva bratry.
„Napořád a navždy jsme bratři!" zopakoval Poseidon a lehce ramenem pobídl Háda.
„Napořád a navždy jsme bratři!" pronesl i Hádes a zasněně se zadíval kamsi pryč. Co víc si mohli přát, měli jeden druhého a nemuseli se ničeho bát.

Jenže jednoho dne, když se již slunce pomalu sklánělo k obzoru, za nimi přišla trojice krásných mladých žen. Bratři to ještě nevěděli, ale byly to Moiry, sudičky. Klóthó, Lachesis a Atropos.
Každá ze sudiček došla k jinému z bratrů a začala s ním rozmlouvat a lákat ho.

Atropos, Neodvratná, navštívila Dia.
„Die, můj drahý, všemocný pane, vyslechni prosím, co mám na srdci. Nebudeš litovat," poklekla před něj a pokorně sklonila hlavu. Diovi se líbilo, jak ho oslovila, nechal ji tedy mluvit.
„Jsi předurčen, abys vládl celému světu. Abys stvořil rasu zvanou člověk a těšil se z jejich modliteb," prohlásila zastřeně. Zeus se začal automaticky cítit velice důležitě. Avšak Atropos pokračovala. „Jestliže však necháš svému bratru Hádovi možnost, svrhne tě. Musíš ho tedy brzy uklidit někam, odkud na tebe nebude moct," poradila mu se starostlivým výrazem. „Hádes totiž hluboko ve svém srdci chová zlo, hněv a touhu po moci. Nesmíš dovolit, aby ti zabránil v naplnění osudu!" Atropos vstala, přistoupila těsně k Diovi a položila svoji drobnou ručku na jeho rameno.
„Tak praví sudička Atropos," usmála se a vypařila se ve sloupu dýmu. Nechala Dia svým myšlenkám a obavám.

Lachesis, Udělující, navštívila Poseidona.
„Poseidone, Poseidone..." šeptala a volala ho k potoku. Mladý bůh se nechal zlákat a šel za hlasem.
„Poseidone, můj božský chlapče, jen pojď blíž, ať ti mohu dát svůj dar," vyzívala ho sudička. Poseidon přišel až k ní a posadil se vedle. Nic neříkal, pouze si prohlížel její dokonalou tvář.
„Tímto ti dávám darem moc nad veškerou vodou, slanou i sladkou, moři, oceány i jezery, potoky i prameny, ledem i párou spolu s mocí nad všemi vodními živočichy. Užij tohoto daru dobře, mezi tvými bratry se schyluje ke konfliktu..." pošeptala mu do ucha, krátce ho políbila na rty a tím do něj vdechla onu moc. „Tak praví sudička Lachesis..." Jeho údělem bylo starat se o vodní část Země. Od té chvíle mu v hlavě vrtalo, co myslela tím konfliktem. Bratrům se ovšem s ničím nesvěřil.

Klóthó, Předoucí, navštívila Háda.
„Nemusíš se bát, v tomto světě se pro tebe vždy najde místo. Vždy budeš silný, jen budeš muset tu sílu v sobě najít. A jakmile se tak stane, připrav se na zradu, vezmou ti, co ti právem náleží a kvůli čemu jsi byl stvořen," varovala ho s posmutnělou tváří.
„Kdo jsi? Proč mi to říkáš?" zeptal se a o krok ucouvl.
„Musíš se připravit. Tvůj bratr Zeus zpychl, bude tebe i Poseidona brzy považovat za své poddané, již teď se nosí jako páv," pokračovala, jako kdyby se Hádes na nic neptal. „Tak praví sudička Klóthó!"

Bratři se nesvěřili. Nechali si vše pro sebe a každým dnem mezi nimi stoupalo napětí. Mezi Diem a Hádem vznikaly hádky, horší než dříve, s následky. Jen Poseidon se staral o své rybičky, žabičky a další vodní tvory. Nepletl se do bratrů, jen občas se je pokusil uklidnit a smířit.
Nemohlo to dopadnout dobře.
~~~
(Uh, oh, místo psaní dalších částí rozdělaných dílek píšu dílka zbrusu nová. Tohle je ale spíš takový pokus, uvidíme, co se z toho vyvrbí. Nekamenujte mne prosím za "předělávání" řecké mytologie.)