Disappointment (Cameron Dallas Fan Fiction CZ)

18. Night Talks

„Zavolám tetě jestli nebude mít nějaké námitky. Vydrž chvilku,ano.“ Šla jsem zpátky nahoru. Musím se naučit nechávat mobil v mé blízkosti, pořád chodit ty schody, to se nedá. No jo člověk sportovně založený, jako já se pozná!

Vytočila jsem tetino číslo a čekala na odpověď. „Macy? Děje se něco?“ „Jenom se tě chci zeptat, jestli bych mohla dneska přespat u Joshe. Přece jenom tam venku řádí ta strašná bouřka a já nechci nutit Joshe, aby mě musel vozit zpátky. Je to jenom na jednu noc.“  „Už jsem chtěla protestovat, když toho kluka znáš jenom jeden, ale udělám výjimku. Nechci, aby se vám po cestě něco stalo. Zůstaň radši u něj. Ale ráno pojedeš hezky domů, rozumíme si?“ „Ano teto, neboj. Nic se nestane, jsem přece zodpovědná mladá slečna!“ „No ty určitě prosím tě. Dobře, tak se měj a ráno tě budu čekat. Uděláme si holčičí den.“ „Super, budu se těšit. Tak ahoj.“ 
S tím jsem zavěsila. Položila jsem mobil a šla zpátky k Joshovi. Předtím než jsem šla, zase jsem si všimla té fotky na jeho nočním stolku. Vypadají tak šťastně. Zajímá mě jestli jsou pořád spolu..

„Macy?“ zeptal se Josh, který stál u dveří. Lekla jsem se a málem jsem tu fotku opustila. Josh přesměroval svůj pohled na to co jsem držela v ruce. „To ti má člověk říkat pokaždý, že nemáš sahat na cizí věci bez dovolení!?“ přešel ke mně a vytrhl mi fotku z ruky. „Promiň já jsem nevěděla, že k ty fotce máš takové citové pouto.“ „No tak teď to víš. A příště už na nic nešahej, buď tak laskavá.“ Řekl to naštvaný tónem a odešel do koupelny.

„Promiň,“ špitla jsem. To už byly, ale zavřené dveře takže to stejně neslyšel. Povzdychla jsem si a šla radši dolů uklidit.

Dole nebyl takový nepořádek, jako když jsem byla s Cameronem jednou sama doma. Co si to říkám, vždyť to bylo před pár dny.. Skleróza asi no. Myšlenka na Camerona ve mně vyvolala zase pocity viny a taky události, které se staly na pláži. Vím, že jsem mu neměla  lhát, ale on mě mohl aspoň vyslechnout a ne se semnou  hádat. Asi si moc idealizuju lidi, které znám jenom krátkou dobu. Snad se to samý nestane s Joshem..

Vypnula jsem tu obří televizi, složila zpátky gauč i když to byla trochu fuška, odnesla jsem špinavé talíře do kuchyně a dala je do myčky. Na to, že jsem tady poprvé se tady docela zorientuju, ale taky jsem jenom v přízemí. Tady se nedá ani ztratit. Zhasla jsem všude světla a mířila si to nahoru za Joshem.

V pokoji, ve kterém jsme byli před chvilkou byl klid a světlo tam bylo zhasnuté. Že by už usnul? Vešla jsem dovnitř a našla jsem Joshe přikrytého dekou od hlavy až k patě. Dveře od koupelny i od šatny byly zavřené. Co teď!? Kde mám spát asi já? Je tady, ale dost pokojů. Mohla bych se podívat do jednoho z nich a tam třeba přespat. Jako poslední možnost by bylo spaní s Joshem v jedné posteli. Což se doufám nestane.

Potichu po špičkách jsem odcupitala ke dveřím a téměř bez nějakých zbytečných zvuků jsem zavřela dveře. První dveře napravo od Joshova pokoje. Tak schválně. Zatáhla jsem za kliku a čekala, že se dveře otevřou. Nope, ani se nepohly. Byly očividně zamčené. Proč by je zamykal? Nevadí, zkusim další dveře.

Po pár minutách:
Zkusila jsem všechny dveře a nic. Buď byly zamčené nebo tam nebyla postel. Gauč!! No ten nebyl sice dvakrát pohodlný, ale jednu noc na tom zvládnu. Šla jsem do obýváku, abych si tam roztáhla ten gauč. Kdybych to věděla dřív, tak bych ho ani neskládala. Tak a zase všechno pracně teď vytahovat. Už jsem byla u toho, že ten gauč nějak vytáhnu, když mě přerušil Joshův hlas, který se ozval z ničeho nic.