Sex na pláži /DOKONČENO/

1 den, 2.část

Sedli jsme si a pustili se do jídla. Já měla vážně obrovský hlad. Jedli jsme a koukali na sebe. Věděla jsem, že za chvíli to přijde. Budeme si o tom muset promluvit. V duchu jsem si pořád opakovala: Hlavně nezačni brečet!, Hlavně nezačni brečet!, Hlavně nezačni... "Chutná ti to?" Přerušil mě Jess. "Jo je to famózní" Usmála jsem se na něj.

Když jsme dojedli seděli jsme a koukali na moře. Na vlny, které se přibližovali a pak zase oddalovali.  "Tery, měli bychom si asi promluvit, nemyslíš?" Začal konverzaci. "Asi jo měli..." Odpověděla jsem mu smutně. "Víš já o nás přemýšlel a došel jsem k tomu, že tě miluju, ale taky k tomu, že nejsme ani jeden milionáři. Nemůžeme si dovolit cestovat tam a zpátky." řekl. "Jo tohle přesně si myslím" Přitakala jsem mu. "Víš já tě nechci ztratit, opravdu nechci, protože tě miluju, ale nevidím jiné řešení." řekl mi a já viděla jak se mu v oku začala třpytit slza. To já už brečela. " Jo, já to chápu a i když s tím nesouhlasím, nemáme na vybranou. Jak jsi řekl, nejsme milionáři a nemůžeme cestovat. Je dost možný, že by jsme se neviděli třeba i dva roky a to je dost nepředstavitelný. Víš, jako, že bych u sebe neměla nikoho, komu bych se vyplakala na rameno, nebo komu bych se pochlubila s mými úspěchy. Jo sice by jsme si třeba volali ale..." Zasekla jsem se. "To není ono" Doplnil mě. "Jo přesně, takže bych asi byla pro, aby naše láska skončila společně s mým odjezdem. Já vím, že to asi nedokážu. Nedokážu na tebe zapomenout a přestat tě milovat ale život si asi přeje, abychom šli každý svou cestou." Brečela jsem, z očí mi tekli slzy, které mi stékali po bradě až na krk, kde zanikly. "Jo máš pravdu, pro oba to bude lepší. Zítra před autobusem se naposledy políbíme a pak tuhle životní kapitolu zkusíme uzamknout někde hluboko v srdci a vzpomínat na ní s radostí, ale už ji znovu neprožívat." Odpověděl vážně a utřel si slzu, která mu stekla po tváři. "Už si nebudeme psát, smažeme si naše zprávy a nebudeme se už nijak kontaktovat." Doplnila jsem ho. "Pro oba to bude lepší, nemyslíš?" Zeptal se mě. "Jo myslím že jo..." Zbytek večera jsme strávili v objetí. Nespali jsme spolu, jen si užívali přítomnost toho druhého.

Asi v  půlnoci jsme se zvedli a každý šel do svého pokoje. Já si potřebovala ještě zkontrolovat všechny věci, a hlavně už jsem nemohla být s ním. Byla jsem si jistá, že kdybych s ním strávila ještě chvilinku, musela bych tu zůstat. Budík jsem si nastavila na půl pátou, abych tak ve čtvrt na 6 šla vrátit klíče a rozloučila se s Jessem. Po chvíli přišli i holky, všechny jsme plakaly a nakonec usnuly v jedné posteli...

Chci jen upozornit, že toto ještě NENÍ konec. Počítám, že udělám ještě alespoň přes pět kapitol... Vaše MadamTZ