New Avenger?

Další várka

Opět, opět ležím připoutaná na tvrdém kamenném lůžku, zápěstí a kotníky mi svírají kovová pouta a kolem celého máho těla je železná přehrada, vím proč ji mají, kdybych chtěla tak jim vyteču z pout. V břiše cítím dvanáct jehel, cítím jak se mi zabodávají do masa a jak mi skrz ně proudí do těla zářivě modrá látka.

Periferním viděním jsem zpozorovala svě postavy, blíží se ke mě. Jedna z nich je žena, má šedivé vlasy a brýle na nose, v očích  neoblomný výraz, druhá postava je holohlavý muž, zavalitější postavy a menšího vzrůstu. Vidím je zkrz kádinku s vodou, která stojí na stole, voda jsou mé oči. Nevím jak se moji únosci a trýznitelé jmenují, ale vím, že jejich organizace se jmenuje HYDRA, najednou začnou mluvit.

,, To byla poslední várka, je hotová." začala mluvit žena, její tón hlasu připomínal učitelku. ,, Divím se, že tu bolest přežila, vypadá křehce." ,, Možná na povrchu, ale uvnitř je silná." ,, Silnější než její sestra, ta to nepřežila." moje sestra, Patricia je mrtvá, moje sestra je mrtvá. Vztek ve mě začínal stoupat, v srdci jsem cítila horko a pak, rozplynula jsem se, nevěděla jsem že to dokážu, byla ze mě mlha. Hustá bílá mlha nacucaná vodou. Stoupala jsem vzhůru jako pára, chvilku mi trvalo než jsem se vzpamatovala.

Jako pára jsem se rozdělila na dvě části a vlkouzla jsem těm lidem ústy do těla, bylo mi to odporné ale jsem přeci voda, nemůžu se ušpinit. Dostala jsem se do žaludku a přes krevní oběh do krve a do srdce, které jsem tlakem rozervala vedví a vyklouzla ve, zhmotnila jsem se a pozorovala jak se oba dva hroutí k zemi a z úst jim vytéká rudá tekutina. Znovu jsem se rozplynula a vylétla oknem.

Vylétla jsem do mraků, nad mraky a přeměnila jsem se na ledové krystalky, plnou rychlostí jsem letěla k New Yorku. V jedné postraní uličce jsem se zhmotnila, stále jsem na sobě měla roztrhané oblečení, potřebovala jsem nové, takhle bych nikdy nezapadla do davu. Bylo mi to proti srsti, ale musela jsem se jako mlha vloupat jedné paní do kabelky a ukrádst jí peníze, konkrétně jsem jí vzala 150 dolarů, asi byla bohatá, měla tam 3000 dolarů, tohohle si ani nevšimne, ale i tak budu mít výčitky. Opět jsem se zhmotnila a vešla do nějakého obchodu, neznala jsem to tady, než mě unesla HYDRA tak jsem bydlela v sirodčinci na druhé straně města, unesli mě před třemi lety. Chtěla jsem vypadat nenápaně, koupila jsem šedé džíny, bílé tričko a tmavě modrou mikinu s kapucí, zaplatila jsem, ta paní za pultem si mě dost podivně prohlížela. Teď ještě boty, vybrala jsem černé tenisky. Za rohem jsem se převlékla.

Měla jsem jen jediný cíl, najít Avengers, mohla bych jim hodně pomoci, vím toho o HYDŘE hodně, mohla bych pomstít svoji sestru. Musím si sehnat zbraň a kdo by mi mohl vytvořit lepší zbraň než Anthony Stark. Zabilu tak dvě mouchy jednou ranou, získám zbraň a najdu Avengers. Musím si domluvit pohovor. Chvilku mi trvalo než jsem našla nejbližší telefoní budku.

,, Spojovatelka přejete si?" ,, StarkTower prosím." ,, Minutku počkejte." ozvalo se pípání. ,, Dobrý den, u telefonu Friday přejete si?" ,, Dobrý den, jsem Alexandra Parkinson, chtěla bych si domluvit pohovor s panem Starkem." ,, Důvod návštěvy." ,, Obchodní záležitost, něco bych potřebovala." ,, Dobře, domluvím vám schůzku na čtvrtou hodinu tento den." ,, Děkuji Friday, neshledanou." ,, Nashledanou slečno Parkinsnová." zavěsila jsem sluchátko a zašla jsem do jiného obchodu, přeci jen, nemůžu jít do StarkTower v mikině. Šedé kalhoty a triko můžu ponechat, ale koupila jsem černé sáčko.

Vydala jsem se k StarkTower. Bylo jednoduché ji najít, je to nejvyšší budova ve městě. Vstoupila jsem ovnitř a došla k recepci.

,, Dobrý den. Přejete si?" ,, Dobrý den, mám domluvenou schůzku s panem Starkem." ,, Jméno?" ,, Alexandra Parkinson." ,, A vás tu mám, výtahem do nejvyšího patra, dveře číslo 85." ,, Děkuji, nashledanou." ,, Nashledanou." zašla jsem do výtahu a zmáčkla tlačítko nejvyšího patra. Bude to nejakou chvíli trvat, mám alespoň čas přemýšlet, dnešek je hodně šílený, jakoby byl celý můj život normální. Ještě dneska ráno jsem byla vězněná šílenými vědci, kteří na mě dělali pokusy celé tři roky a teď jsem tady, ve StarkTower. Výtah se zastavil s otevřel. Vyšla jsem na dlouhou chodbu s hodně dveřmi. Našla jsem dveře číslo 85 a zaklepala.