Is that really you? | √

25

„Pořád nechápu, jak to myslíš.." šeptla jsem a setřela mu z tváře slzu.
„Asi se to nikdy nedozvíš." usmál se a pohodil rameny.
„Nejsme tu navíc?" ptali se kluci.
„Nejste." umlčela jsem je a opět pohled upřela na Luka.
„Co hodláš udělat?" ptala jsem se znovu.
„Jen ti říkám, že mi prostě neumřeš." zasmál se a otočil se na kluky.
„A taky to říkáš, jako by to bylo jedno..." odpověděla jsem a podívala se na něj.
„Noták... Řekni mi to." řekla jsem smutně a bradu si dala na jeho rameno.
„Ne." uchechtl se a zakýval hlavou.
„Zase ti uteču." vyhrožovala jsem unaveně.
„Vím, kde tě hledat."
„Půjdu jinam."
„Po tom, co jsi mi popsala celej tvůj kraťoučkej život, vím přesně, kam by jsi šla." zašeptal mi u ucha a chytře se usmál. Začal o mně mluvit s klukama a místností se každou vteřinu ozýval smích.
„Kraťoučkej? Děláš, jako bys ho měl delší." protočila jsem očima a podívala se zblízka do jeho očí.
„Taky, že mám."
„Řekni mi tooo." prosila jsem, s hlavou stále na jeho rameni.
„Nebuď zvědavá." mrkl na mě a ušklíbl se.
„Lukeyyy.. Notak." probodla jsem ho otráveným pohledem.
„Ne." odsekl znovu. Objala jsem ho ze zadu a přitulila se k němu.
„Když mi to neřekneš," začala jsem.
„Přestanu se léčit." dokončila jsem a kluci se jen zasmáli. Na Lukovi šlo ovšem poznat, že ho to vyvedlo z míry.
„Víš, že tohle je vydírání?" ptal se a otočil hlavu ke mně. S úsměvem jsem přikývla a přitáhla si ho k sobě ještě blíž.
„Fajn." pohodil rameny a opět prohodil pár slov s klukama.
„Prosím."
„Ne."
„Luku notak!"
„Ne." opakoval s úsměvem.
„Vsadím se, že klukům už tohle naše dohadování vadí." uculila jsem se a zblízka se mu zadívala do očí.
„Vsadíš se, jo?" ujišťoval se s šibalským úsměvem.
„Jop." skousla jsem si ret a zadívala se na jeho úsměv
„Kluci? Vadí vám to snad?" ptal se jich.
„Ani trochu." ozval se Michael a hned na to Ashton. Calum se jen přiblble usmíval.
„Mám pocit, že mi něco dlužíš." otočil se na mě a usmíval se jako pošuk.
„Jen aby bylo jasno," otočila jsem se na kluky.
„Jde jen o blbej nápad tady slečinky Luka a opravdu spolu-" přerušil mě tím, že přitiskl své rty na mé. Usmála jsem se do polibku a znovu vnímala jen jeho.
„Měli bychom.. Přestat.." snažila jsem se mluvit.
„Nebo taky ne.." zašeptal a pokračoval. Ruce jsem si obmotala okolo jeho krku a pak uslyšela Calův hlas.
„I s jazykem." pronesl zamyšleně a já poznala, že je vedle nás. Ve stejnou chvíli jsme se od sebe odtáhli a on se přiblble usmál. Úsměv jsem mu oplatila a pak věnovala pozornost Ashtonovi, který se chystal něco říct.
„A to nám tvrdíte, že spolu nejste?" vyprskl a protočil očima.
„Nejsme." řekla jsem a usmála se.
„Mám přítele." zopakovala jsem důvěryhodně a pokrčila rameny.
„Takže ho podvádíš.." ups.
„Ne tak úplně.." pronesla jsem nejistě a šťouchla do Luka.
„Co třeba mi pomoct?" sykla jsem. Zvedl ruce do úrovně ramen jako při zatýkání a zasmál se
„A ty v tom případě podvádíš Arzu." ukázal na něj a on jdn přikývl.
„Vlastně jo. Párkrát už se tohle stalo." přiznal a podíval se na kluky.
„Takže ty jsi ta mrcha, co se připletla do vztahu a-" pronesl tázavě Ashton.
„Tak to by stačilo." ozval se výhružným tónem Luke střelil pohled po Ashovi.
„Fajn.. Omlouvám se.." špitl a podíval se na mě.
„Můžu za to já, jasný? Ale říkám ti, že spolu nejsme." ohlásil a díval se Ashtnovi do očí.
„A s Arzou se chci rozejít." dodal a opřel se o kraj gauče.
„Má přijít dneska." šeptl a vzal mě za ruku. Hned na to se rozezněl zvonek.
„Teď?" zeptal se Calum a on jen vstal. Neochotně jsem pustila jeho ruku kterou si následně prohrábla vlasy. Podíval se z okna a tiše si povzdychl.
„Fajn, zmizte." řekl a ukázal na dveře, které vedly na chodbu a následně do jeho pokoje. Kluci se zvedli a zmizeli za dveřmi.
„Miluju tě, ano?" zašeptal a políbil mě.
„Ať už řeknu cokoliv, miluju tě." šeptal o objal mě.
„Všechno jsem to posrala, měla bych.. Něco udělat, nebo co já vím.." kroutila jsem hlavou a odtáhla se.
„Měla bys jít za klukama a počkat." usmál se a já po chvíli mlčky přikývla. Ozvalo se další zazvonění a tak jsem odešla.
„Kvůli tobě, viď?" zůstali stát na chodbě a já sjela zády po dveřích.
„Co já vím." zalhala jsem.
„Ta pusa nebyla obyčejná. Tohle jsem snad neviděl nikdy ani když byl s Arzou." to jako sleduje, jak a s kým se Luke líbá? Pohodila jsem rameny a dělala, že je mi to jedno.
„Pravda." odsouhlasil Michael a já jen zvedla oči.
„Nic to neznamenalo." opakovala jsem se.

Když odešla, byla jsem poněkud zničená z toho, co všechno jí Luke řekl.
A pak tady zničená z toho, že spolu mluvili skoro hodinu, a já společně s klukama celou tu dobu seděla na zemi.
Ale potom konečně Luke otevřel dveře a my se vrátili zpátky.
„Promiň, promiň, promiň, promiň.." opakoval a stoupl si přede mě.
„Už bych měla jít domů." usmála jsem se a ignorovala jeho omluvy.
„Jdu s tebou." řekl okamžitě.
„Nechtěl jsem ty věci říkat, Sydney.." opakoval.
„Vždyť já vím.." nechtěla jsem to už dál rozebírat. Políbil mě a následně znovu objal. Poté se otočil na kluky.
„Stejně jste to věděli." pohodil rameny a já se zasmála.
„Říkal jsem to!" vyjekl vítězně Mikey a začal skákat na místě..

Vyšetření..
Seděla jsem na židli před Cameronovým stolem a Luke stál vedle mě. Celou dobu mě držel za ruku a mluvil se mnou, jako by jsme byli někde jinde. Cameron s výsledky ještě nepřišel, ale příležitost se s Lukem seznámit už měl.
Najednou se otevřely dveře a Cameron vešel dovnitř. Posadil se za stůl a papíry položil před sebe.
„Dělal jsem všechno, co jsem mohl, Sydney.." řekl tiše a já poznala, že mi neřekne dobré zprávy. Stiskla jsem Lukeovu ruku ještě pevněji a zhluboka se nadechla.

Po dlouhém okecávání o dvou roční léčbě se konečně dostal k závěru.
„Jedinou možností je transplantace kostní dřeně.." vypadlo z něj, ale bylo to přesně to, co jsem čekala že řekne.
„Vhodnej dárce se nenašel, tak mi rovnou řekni, kolik času mi zbývá." řekla jsem vyrovnaně a on se nejspíš zarazil.
„Sydney, někdo se najde. Zkusíme cokoliv." poslední dvě slova řekl pomalu a díval se mi do očí. Měl je v oblibě. Slýchala jsem je snad na každém vyšetření.
„A když ne? Kolik?" ptala jsem se znovu tišeji.
„3-4 měsíce..." řekl po chvíli a já zůstala zírat na papíry před ním. Podívala jsem se na Luka, který sám vypadal překvapeně. Nebo spíš.. Smutně. Stoupla jsem si a on mě okamžitě objal.
„To zvládneme.. Vím, že jo.." zašeptal potichu a ztěžka vydechl.
„Já o tebe nesmím přijít.. Prostě ne.." pousmála jsem se a podívala se mu do očí.
„Vidíš? Nechtěla jsem aby ses takhle cítil.."
„Počkáš na mě na chodbě?" zeptal se a jeho tvář postrádala jakýkoli výraz. Nechápavě jsem povytáhla obočí.
„Chci se tady pana doktora na něco zeptat." usmál se, ale já ještě chvíli váhala. 
„Věř mi.." šeptl a tak jsem odešla.

Pohled Luka..
Když odešla, posadil jsem se místo ní na židli a ujistil se, že za sebou opravdu zavřela.
„Opravdu jste nenašli vhodnýho dárce?" ptal jsem se a lokty se opřel o stůl.
„Nikdo nesplňuje podmínky.." i v jeho očích bylo zklamání. Myslím, že se Sydney si byli hodně blízcí.
„Chci jít na testy." vyřkl jsem větu, která se mi celou dobu přehrávala v hlavě.
„Jen tak? To ani nechceš znát rizika?" ptal se nechápavým tónem.
„Udělám všechno pro to aby nezemřela. Nějaký rizika jsou mi vážně u prd-"
„Dobře," přerušil mě a povzdychl si.
„Ale je mojí povinností tě informovat o průběhu." opřel se do židle a to samé já.
„Pro ní už vhodného dárce hledáme hodně dlouho.  Sice se pořád léčí a všechno, ale i přesto.." nadechl se.
„Zatím nikdo nesplňoval podmínky. Proč myslíš, že ty bys měl?" zeptal se.
„Prostě.. Vím." pohodil jsem rameny a povzdychl si.
„V tom případě se stav zítra. Budeš muset vyplnit nějaký papíry, naplánovat datumy testů, když to vyjde, tak i datum odběrů." přikývl jsem a v rychlosti jen odsouhlasil všechny stručně řečené podmínky.
„Takže jestli to chápu dobře, Sydney nemá vědět o tom, že dárcem budeš ty?" ujišťoval se Cameron.
„Ne teď." 
„Dobře." přikývl a já poté odešel.

****

NÁÁÁÁZOOOOR? :D  :/
Tahle kapča se trošku nepovedla, ale tak.. Co se dá dělat :D :)

Bye:))