Butterfly Effect

2. Kapitola

Další den ráno jsem vstala opravdu dost brzy. Bylo okolo šesté, když jsem usoudila, že půjdu navštívit lavičku na zahradě. Vzala jsem ze stolku sluchátka s mobilem, natáhla si černé legíny, bílé tričko s nápisem *I don't care what you think.* a tmavě modrou mikinu, abych nezmrzla. Seběhla jsem ze schodů do obýváku, kde jsem vyndala ze své skrýše pod knihovnou skicák s tužkou. Ven jsem se proplížila co nejpotišeji to šlo.

Jaro už bylo v plném proudu. Můj pohled se odlepil od dlážděného chodníčku a já ztuhle na místě. Uviděla jsem něco, co jsem si nikdy nemyslela, že bych kdy zažila. Kolem mě létaly okvětní lístky ze stromů a keřů. Byla jsem jako opařená. Byla jsem tak okouzlená, že jsem se nemohla ani pohnout. Kvítka se mi zaplétala do vlasů, padala na ramena a některé rovnou do mích dlaní. Po paměti jsem pomalu odkráčela k lavičce, aniž bych odvrátila zrak od toho krásného deště květin. Jenže k mé smůle déšť začal ustávat.

Po delší době, kdy jsem jako vždy přemýšlela co to zas dělám, jsem si nasadila sluchátka a otevřela skicák na nové prázdné straně a začala si ji s jakýmsi zvláštním zaujetím prohlížet. Hlavou mi začaly běhat spousty myšlenek a zvláště jedna. Když jsem včera utekla ... utekla jsem kvůli němu nebo kvůli své bezradnosti? Stejně jako spisovatelé, co píšou detektivky, chtějí vědět, co se honí hlavou jejich zločincům, tak já chtěla znát důvod mé zvrácené reakce, který jsem neznala. Je to přeci Jejich vrah tak proč neznají důvod? Jak je možně že sami nevědí jak rozluštit jejich a tím vlastně svou vlastní mysl. Přišla jsem si jako Sherlock Holmes pátrající po klobouku, který má na hlavě. Nevěděla jsem nic a zároveň všechno. Možná to nebylo tak podstatné, ale i přes to se to důležité zdálo.

Pod rukou se mi začal tvořit obraz. Toho že se má ruka pohybuje, jsem si, ale nevšimla. Nebo ano ale nevnímala jsem ji až tak. Moc dobře jsem však věděla, co kreslím. Byl to ten kluk z houpačky. Byl to Sebastian.

Tmavé krátké vlasy, světlé oči, úzký obličej a rty. Rychle jsem skicák zavřela. Můj výtvor mě překvapil.

Tak jo...
Není to zrovna extra dlouhé pokračování, ale asi vám to bude muset stačit. Přišlo mi totiž, že když to ukončím právě tohle větou bude to znít napínavě. :D Nemějte strach příští díl bude stát za to... teda doufám. :)