Best Win of All [Larry]

Chapter 27

„Nenechám je," odpověděl jsem.

„Ani mě bys nenechal, kdybych tě o to poprosil?"

Vnukl mi celkem zajímavou myšlenku a já se nad tím musel zamyslet. „No, to by záleželo, jak hezky bys mě o to poprosil," řekl jsem mu a jeho rty se přisály na můj krk, kde začaly vykonávat svou tichou prosbu. Samozřejmě to byla celé legrace, protože to v kapse neměl nikdo – ani já, ani nikdo jiný -, ale trocha zpestření života nikdy neškodila.

„Asi nějak takhle," oznámil a jazykem ještě polechtal mou krční žílu. „Prošlo by to?"

„Já nevím. Samozřejmě bych rád na tom stupínku viděl tebe, ale myslím, že nám v domácnosti jedna trofej postačí, ne?"

„Jasně. A musí to být zrovna ta s tvým jménem, protože jich ještě nemáš dost, co?"

„Ne, to ne," zasmál jsem se. „Mám jich dost, ale o to líp by se tam tahle ta měla. Pěkně u svých sestřiček a bratříčků," žertoval jsem.

„Jo ták. Takže by nám v té domácnosti vlastně ani nezůstala. Putovala by do domu tvých rodičů a já bych ji tak nemohl ani nosit." Jeho tón vyzněl naštvaně, ale pak se změnil. „A to jsem chtěl nosit jenom ji," posteskl si a já polkl. Musel jsem se z toho vzpamatovat. Představa Louise chodícího po mém bytě v rouše Adamově jen s mou zlatou plackou na krku... ta byla hříšnější než porušení všech přikázání dohromady.

Až mi z toho začalo být mdlo.

„Copak? Necítíš se dobře," zeptal se starostlivě s potutelným pohledem, když se mi od náhlé slabosti podlomila jedna ruka a já se tak ocitl ještě blíže jeho nebezpečným myšlenkám.

„Je mi... je mi fajn." Ten pohled. Ten darebácký pohled. Ještě před chvílí měl problém se přede mnou svléknout, ale věděl, že mě tím rozhodí, tak si usmyslel mě prostě potrápit. A patřičně se nad tím i pobavit.

„Nelíbí se ti snad ta představa?" provokoval.

Znovu jsem se podíval na jeho nahé tělo, představil si ho v mém apartmánu, jak se tam producíruje se vším všudy jen tak, na krku se mu houpe zlatý kov a pleská o jeho nahou pokožku stejně tak, jako má má dlaň o jeho zadeček pokaždé, když bych ho měl na dosah.

Polilo mě horko. Bylo těžší ignorovat svou potřebu, když jsem měl v hlavě pořád jen a jen jeho. Jeho obličej, jeho nádhernou pokožku, jeho zadek... bylo těžké přitom nemyslet právě na onen akt, který by mi pomohl vyřešit můj problém v boxerkách.

„Haló? Jsi tu ještě?" smál se.

„Eeh, promiň. Víš co? Radši už půjdeme spát," vyhnul jsem se odpovědi na jeho předchozí otázku a uvelebil se na svém místě. Zhasnul jsem světýlko a Louise si k sobě lehce přivinul. Cítil jsem na sobě jeho pohled i to, jak se pořád tlemí. Raději jsem dělal, že jsem unavený a zavřel oči, abych ten pocit uzemnil, ale i přesto jsem ho pořád cítil.

Nakonec toho však nechal a udobřil si mě. „Miluju tě," zašeptal a uložil se ke spánku. Mně se po tváři roztekl úsměv a mohl jsem se v klidu nechat odnést do říše snů, ve které si hlavní místo obstaral on.

***

Můj krásný snový život nakonec ale netrval ani okamžik. Než jsem se stihl dostat do hlubokého spánku, vzbudilo mě drsné ťukání, které pořád nabývalo na síle. A vypadalo to, že jen tak nepřestane, dokud nevzbudí alespoň půlku celé budovy.