Best Win of All [Larry]

Chapter 22

„To je dobrý," špitnul mi do trika. Jeho blízkost se nedala ničím vyčíslit. Byla tím nejcennějším, co jsem měl. Objímat jeho drobné tělíčko a hřát si jeho hlavu na prsou bylo prostě úžasné. Ten pocit, že dokud tam je, nic mu nehrozí, ten byl čarovný a konejšivý sám o sobě. Mohl bych tam s ním tak stát celou věčnost, ale věděl jsem i o dalších příjemných záležitostech, kterými trávit náš večer. Proto jsem ho malinko odtlačil, chytl ho za ruku a šel se posadit na postel. On zůstal stát mezi mými roztaženými nohami stejně jako včera a jen si mě starostlivě prohlížel, když svou dlaní hladil mou trochu nateklou tvář. Musel jsem se s ní trochu pomazlit a odvděčit se jí za ty hřejivé doteky, které zklidňovaly ten fyzický bolestný tik.

„Víš, že jsi měl otevřené dveře?"

„Vím. Nechal jsem je otevřené pro tebe, abys nemusel klepat a mohl nepozorovaně rychle vejít."

„To bylo mazané," pochválil jsem ho, ale v druhé vteřině už jsem si pro něj připravil výtku. „Ale taky pěkně hloupé! Co kdyby tu vešel někdo jiný a něco mi s tebou provedl? Co pak? Mohl jsi usnout a už bys neměl ani ponětí o tom, kdo se ti tu prochází."

„S mobilem v ruce jsem nečekal jen tak," odpověděl. „Čekal jsem, až napíšeš, že už třeba nepřijdeš, nebo že si ve zpravodaji přečtu, že jsi skončil v nemocnici a už ani nenapíšeš, že nepřijdeš. Pak bych je samozřejmě zavřel."

„Tak to jo. Ale já bych přišel, i kdyby mě přišněrovali k posteli. Já své sliby plním."

Věnoval mi jeden smutný úsměv a polibek na čelo. Pak do svých prstů uchopil mé triko a začal mi ho vyhrnovat nahoru. Zvedl jsem ruce a nechal se vysvléct. „Lehni si," poručil mi a já milerád poslechl. Natáhl jsem se na celou délku postele a on mezitím přehodil mé triko přes židli, ze své tašky vyhrabal nějakou zmuchlanou látku a přešel k oknu, které otevřel. Z parapetu nabral několik hrstí sněhu a zabalil je do svého trika. Vylezl na postel a rozkročil se nad mým rozkrokem, na který následně opatrně dosedl.

Začínalo se tu pěkně oteplovat.

Triko se studeným nákladem mi nejprve přitiskl k tváři, což už nebylo tak příjemné jako jeho teplá dlaň, ale mírnilo to můj otok, takže jsem byl vlastně rád. Nechtěl jsem zítra vstát a v zrcadle spatřit oteklou ropuchu. Následně mi ledový obklad přiložil taky na břicho, kde už se začínal tvořit menší flíček.

Bylo to tak sexy a on si to snad ani neuvědomoval. „Víš, je to strašně sexy," nadzvihl jsem se na lokty a on mě zatlačil zpátky do matrace s tím svým přehnaně starostlivým „Lež." Musel jsem se zasmát. „Ale kdyby sis sundal to triko, bylo by to sexy ještě víc." Rozhodl jsem se ho malinko potrápit.

„No to určitě," tragicky se zatvářil.

„Ne vážně." Znovu, i přes jeho zákaz, jsem se zdvihl na loktech. Znovu mě taky zatlačil zpátky.

„Já si myslím, že se jen snažíš co nejdříve dosáhnout čtvrté mety," pronesl sebejistě. „A to, že se k tomu pokoušíš využít situace, kdy se o tebe starám, není vůbec hezké."

Tentokrát jsem se vykašlal na lokty a vyšvihl se rovnou do sedu, kde jsem konečně mohl cítit jeho blízkost celoplošně, jakmile jsem naše těla přirazil k sobě. „Ne. Vůbec to není hezké," mumlal jsem mu do krku mezi polibky. „Čtvrtá meta," povzdychl jsem si. „Co to vůbec je? Už si nevzpomínám." Brblal jsem dál a dokonale se opíjel jeho vůní a dokonale hebkou pokožkou.

Ani nevím, zda si to vůbec užíval, když tam jen tak strnule seděl, ale já si prostě potřeboval ukradnout svůj díl nebe. Musel jsem z něj mít alespoň kousek. Jenom trošičku. To bylo vše, co jsem potřeboval ke svému štěstí. Nic víc jsem nechtěl. Nic víc jsem nepotřeboval.