Best Win of All [Larry]

Chapter 21

„L-lo-louis," vykoktal a bylo evidentní, že z ní má vítr.

„Promiň, ale je to L-lo-louis nebo jen Louis?" zavtipkovala, ale kdo ji neznal, nemohl se tomu zasmát. A už vůbec ne někdo, kdo byl v tak rozpačitém stavu jako Louis.

„Hele, zklidni hormon, babo jedna! Ještě mi ho vyplašíš," snažil jsem se ji umírnit. „A je to Louis."

„Vždyť já vím," odpověděla směrem ke mně a pak se zase otočila na Louise. „Ty jsi ten nováček z Anglie, co?" Vznesla sice otázku, ale na odpověď jako už tolikrát ani nečekala. Byla si tím jistá, tak prostě pokračovala. „Viděla jsem tvou jízdu a povím ti, nebylo to vůbec špatný. Máš talent."

Louis spolknul posledních pár sil a poděkoval.

„Mě za talent neděkuj," zasmála se a pokračovala. „Tak a teď mi něco řekni. Ty ses s ním zapletl dobrovolně nebo tě k tomu přinutil?"

„Kristy!" napomenul jsem ji znovu. „Já vím, že máš ráda mít na všechno hned odpovědi, ale někdy by ti neuškodilo ubrat trochu páry a zvolnit tempo."

„No tak promiň," protočila oči. „Jen se chci ujistit, že tentokrát už sis vybral správně."

„A-ale j-já, m-my..." Louis začal něco koktat a já věděl, čeho se obával.

„To je v pohodě, Lou. Kristy můžeme věřit," ujistil jsem jeho nevyslovené obavy.

„No jasně. Nikomu o vás neřeknu. Mlčím jako hrob." Prsty naznačila, jak si zamyká pusu a odhazuje klíček pryč. „Mě se nemusíš bát. Harry je něco jako můj mladší bráška. Nikdy bych neudělala nic, co by mu ublížilo a vím, že zveřejnit váš románek jen krátce potom, co odkopl toho vola, by byla hotová jatka. A lovnou zvěří byste v ní byly vy dva."

„Velice zajímavá řeč. To člověka uklidní," pronesl jsem a věnoval jí ostrý pohled. Já ji znal, věděl jsem jaká je, jenže Louis ne. A právě pro něj muselo být těžké poslouchat tu její klapačku, která nevěděla, kdy přestat.

„Hele! Je to pravda. Možná trochu nadnesená, ale jinak zcela pravdivá."

„Tak bys možná příště mohla zvážit svou volbu slov."

„Mně to nevadí," kuňkl Louis.

„No vidíš." Znovu mě plácla do ramene. „Ten kluk se mi líbí. Moc líbí," pochvalovala si ho Kris. „Starej se o něj dobře, protože tenhle ten chlap lítá v problémech, jen co někam strčí hlavu. Musíš ho hlídat pečlivě, aby nedělal špatná rozhodnutí," promlouvala do duše Lousovi a já jen posmešně kroutil hlavou. Pak se však otočila ke mně. „A ty! Ne že si ho necháš pláchnout! Chovej se k němu hezky a nedělej kraviny."

„Tss... jako bych se já někdy k někomu hezky nechoval, co?"

„Jen připomínám," řekla a zvedla se od stolu.

„Nezůstaneš?"

„Ráda bych, ale máme doma oslavu. Will má narozeniny. Jen jsem si tu přijela něco vyzvednout."

„Aha, no tak mu za mě popřej všechno nejlepší a pozdrav malou od strejdy Harryho. Už bude asi velká, co?" Kris i její dcerku jsem naposledy viděl, když už byly doma jen pár dní po porodu. Teď už jí musely být tak dva roky a nějaký ten měsíc.

„No od doby, cos jí viděl naposledy, už bys jí asi nepoznal," zasmála se.

„Budu vás muset co nejdřív navštívit," konstatoval jsem a zvednul se ze židle.

„Budu jedině ráda, když přijedeš." Kris mě líbla na tvář a uculila se. „A přítele vezmi taky," mrkla na něj. „Těším se, až mi všechno povyprávíte."