Safíroví andělé

Prolog

„Utíkej," řekl s hrubým přízvukem, kvůli zvyku na mnohem odlišný jazyk než ten, kterým mi rozkazoval. Nebyl to však ani jeho hlas, ani jeho přízvuk, co mě zarazilo. Šlo o samotný obsah těch slov. O slabý záchvěv naděje, kterou mi vlévaly do srdce, když jsem je zaslechl a o nesmělou víru mladého vojáka v záchranu.

„C-cože?" Vzhlédl jsem překvapeně k nadpřirozenému, který na mě mířil zbraní, což obvykle znamenalo definitivní konec. Jako kdyby je potřebovali, pomyslel jsem si s hořkostí. Jako kdyby to nebyla jen další část výsměchu, že nás zabijí vlastními zbraněmi, i když oni sami jsou chodící zkáza.

Zdál se být neskutečný, když stál tak blízko téměř na dosah ruky a přesto vypadal jako stín. Jen bledé světlo slunce zahalené mlhavým oparem kouře a dýmu osvětlovalo tvář s ostrými rysy, přes niž přelétlo něco jako úsměv, a to bylo mnohem děsivější než vztek a vražedná zuřivost. Zlovolný úšklebek někoho, kdo přišel rozsévat smrt a utrpení. „Řekl jsem: Utíkej," zopakoval mi anděl trpělivě s překvapivě dobrou výslovností.

Mé srdce vynechalo jeden úder. Nemohl jsem slyšet dobře, musel jsem se přeslechnout. Copak by mi nepřítel dával milost? Mohl jsem snad doufat, že dnes odejdu živ, i když naše vojsko prohrálo?

V očích barvy safírů, podle kterých získali andělé své jméno, jsem hledal to, co jsem slyšel v jeho slovech, ale nebylo po tom ani stopy. Jen bezedná jáma ledu. Žádný soucit. Žádná lítost.

Jazykem si přejel přes rozpraskané rty a zhluboka se nadechl chladného vzduchu než pokračoval: „Když kořist neutíká, nebaví mě zabíjet." Tentokrát jsem si opravdu přál, abych nedokázal rozumět podivně znějícím větám.

Nechtěl mě totiž ušetřit. Chtěl mě ještě více pokořit. Dal mi planou naději a pak jí zničil v jediném okamžiku. Vyžíval se v tom. On se bude jen dívat, jak já v následujících několika okamžicích zemřu tady v tomto ohavném městě.

To měl být můj konec.

Muselo se to stát.

Muselo to tak být.

Taková je válka...

----
Upozorňuji pro nové čtenáře, že Safíroví andělé jsou momentálně pozastavení. Příběh byl napsán před několika lety a nepůsobí úplně tak, jak chci. To znamená, že se bude přepisovat (nemám ponětí kdy, pravděpodobně tak za milion let). Momentálně pracuji na prvním příběhu ze série "Zatracený", který je daleko promyšlenější a co se týče stylu psaní i aktuálnější. SA jsou tedy stažené z Wattpadu a vrátí se, až je budu přepisovat. V současném stavu by totiž akorát mátly čtenáře, kteří už přečetli Zatraceného. 
Děkuji za pozornost.

- KK