Poberti "kuchaři"

3. část

Do třetice všeho nejlepšího:)
S: Otočí se a Rema- co to maso?
R: Maso?
J: Jo, ta velká růžová věc.
R: Pokrčí rameny.
S. Ta zvěřina přece.
J: Založí si ruce na prsou- je to kuře, abys věděl.
S. Taky trefný.
J. Trhni si.
S: S radostí.
R: Nevím, co s tím, přizná.
S: K Removi- ty bys ho mohl sníst, jak je.
R: Kdybych neměl takovej hlad, tak bych se zasmál.
S: A kdybys měl hlad ještě větší?
J: Pak by možná padnul do depresí.
S: Nebo by se smál- protože jestli to platí oboustranně, tak kdyby měl hlad větší než velkej, pak...
R: Vztekle chytne oškubané tělíčko- prostě to hodíme na pekáč a je to.
S: Majetnicky drží kuře za druhou nohu- ale já mám lepší nápad!
R: Máš blbý nápady!
J: Vytrhne jim kuře z rukou- uvařit?
R: Přikývne.
S: Znechuceně se zašklebí.
J: Vytáhne další hrnec a začne do něj nebohé kuře cpát.
S. Odborně- to vypadá jak když se Petr tenkrát o vánocích snažil prolízt portrétem. Já mu říkal aby se tak necpal!
P: to bylo jen jednou-a... odkráčí pryč.
R: Kdy mu hodláte říct, že jste na něj tedy použily nadýmací kouzlo?
S: Nikdy- přistoupí k Jamesovi a společnými silami cpou kuře do hrnce.
J: Soustředěně- tlač!
S: Vztekle- tlačím!
R: Půlka z něj kouká.
S: Nebuď detailista- ještě jednou zkusí zatlačit kuře do hrnce.
J: Rozžhne plotnu- hotovo!
S: Můžeme prostírat?
J: Se ví!
Pobertové začnou štrachat v kredencích- po chvíli přemlouvání se k nim přidruží i Petr.
J: Mám talíře!
R: Mám příbory.
S: Mám hlad...
P: Já-
S: A tebe mám plný zuby!
James nese v náruči talíře- proč ho máš?... zbytek věty zůstane vyset ve vzduchu- James se natáhne na kaluži těsta, co prve vytekla z mísy. Výsledný efekt je dovršen tím, že se mu ve vlasech usadí vrstva mouky.
S: A na čem teď budeme jíst?
J: Oprašuje se a snaží se setřít si těsto z tváře.
S: To jsi podělal!
J: Mrskne po něm hroudu žlutavé hmoty.
S: Bitva!
P: Reme, oni se zase... na hlavě mu přistane půlka zlomeného tuřínu.
S: Sedí u stolu a vyndavá si z vlasů tuhnoucí těsto.
P: Testuje jestli má tuhnoucí těsto tu správnou chuť.
J: Opatrně kráčí s další porcí talířů.
R: Siriusi, pojď pro ty příbory-úsečně.
S: Vem si je sám.
R: Zakládá ruce na prsou- já ti ty stříbrný vidličky nosit k nohám nebudu.
S: S úšklebkem se zvedne- vlkodlaci! Pořád nějaký problémy- vezme příbory- Ty, Jamesi, proč máte stříbrný nádobí? To jste ho narychlo splašily abyste udělali Removi radost?
J: Rodinný dědictví.
R: Nikdy mi nic neodkazuj, pěkně rosím.
J: Bez problémů.
J: Zírá na svoje upatlané tričko- Sirius rozděluje příbory- moje nejlepší!
S: Netroufám si tvrdit, co je tvoje nejhorší...
J: Mračí se- mám na něj pěkný vzpomínky.
S: Třeba?
J: Třeba, jak jsme tuhle polily Snapa tím všetečným lektvarem.
S: Jo, nostalgicky, to byly hezké chvilky...
R: Nejsem si jistý, že-
S: Reme, nekaž nám to!
J: Pamatujete na ten jeho výraz?
R: Myslíš ten, když byl v bezvědomí?
S: Mrzutě k Removi- žádný rozdíl mezí tím a jeho normálním výrazem tam nebyl!
R: Zavrtí hlavou a sedne si k pobertům ke stolu.
Po delší chvíli napjatého ticha-
P: Na co čekáme?
S: Tlumeně k Jamesovi- Hej, mistře šéfe, na co čekáme?
R: Sporadicky- na úplněk.
J: Důstojně mlčí.
Po další z delších chvil-
S: Něco tady smrdí.
P: Nech si toho...
S: Uchechtne se- možná samochvála, ne Dvanácteráku?
J: Přerazím ti nos a uvidíme, jak ti bude co vonět!
R: Ne, vážně- cítíte to?
J, P: Ne.
S: Možná...
R: Zadívá se s směrem k čadící troubě.
S. Neříkej to.
R: Neříkám a nejdu tam.
P: Krčí se za stolem- nebouchne to?
Pohledy se automaticky stočí na Jamese.
J: Proč já?
S: Tvoje trouba, tvoje hlava.
J: Dívá se na hustý dým stoupající z pece- já nechci.
S: Postrčí ho vpřed- buď chlap!
J: Proč nejsi chlap ty?
S. Já byl chlap v loni- teď jsi na řadě ty! Odvahu! Zasedne zpět za stůl a zakryje si tvář rukama.
J: Dovleče se k peci a opatrně nakoukne dovnitř... hmm...
S: Skromně- je to upečený?
R: Neřekl bych.
J: No...protáhne a napřímí se- možná jsme to měli přelejt z tý mísy do pekáče.
S: Detail?
R: Kolaps!
P: Koláč?
J: Průšvih!
S: Dojde k němu a chlácholivě ho poplácá po rameni- nevadí, ještě máme brambory a -zvěřinu.
R: Unavený pohled- myslíš ty brambory?
S: Zamíří k plotně pod níž je teď kaulž vyšplíchané vody- co se jim stalo?
J: Chmurně- improvizovaly!
P: Smutně se dívá se do hrnce -možná, když z nich oškrábeme ten popel, budou fajn.
S: Trpělivě- Péťo, tohle funguje jen u tebe.
P: Jak to myslíš?
S: Že se pod zpotvořenou slupkou skrývá poživatelnej vnitřek.
P: Nechápu...
R: Jak vypadá kuře? S nadějí v hlase.
S: Zvěřina!
J: Vytáhne kuře za nohu z hrnce- je studený jak ...
S:Jak Remusův čumák! uhne pře Removou pěstí.
R: Ukaž- profesionálně si kuře prohlíží- řekl bych, že takhle růžový uvařený nevypadá.
J: Možná jsem měl přidat plamen.
S. A nebo mozek!
P: Takže ho nemůžeme sníst?
S: To je diskutabilní- tady Remus by mohl.
R: Vytrhne Jamesovi kuře z ruky a nacpe ho zpátky do hrnce- tys tam nedal vodu?
J: Překvapeně- proč? Chtěl jsem ho uvařit,ne utopit.
R: Protočí očima a sedne si zpátky z stůl.
P: Plačtivě drží příbor- co teda budeme jíst?
J: Otráveně chroupe hrudku másla- kušuj nebo dostaneš tuřín!
S: Chňapne po tuřínu.
R: Ty mě překvapuješ.
S: Zoufalý situace žádaj zufalý řešení.
J: Nevím jak vy- ale myslím že tohle bylo to nejzoufalejší, k čemu se kdy Pobertové snížili.
Znechuceně odstrčí máslo.
R: Mám dotaz.
S: Posluž si- doraz nás!
R: Rozhlíží se po kuchyni- není tu tak trochu... ehm... nepořádek?
Nepořádek je slabé slovo.
J: Vždycky jsi byl neuvěřitelně všímavý!
P: Stoupne si na špičky a poslepu ohmatává vršek kredence, který se nachází ve vzdáleném netknutém koutu kuchyně.
J: Co to tam vyvádíš?
P: Tvoje máma tu měla čokoládový žabky...
S: Hlasitě mu zakručí v břiše.
J: Kdepak, ty jsou na tom kredenci s prázdným podnosem od koláče-
R: Při zmínce o koláči sebou trhne- Hele, tak mě napadlo- na čele mu vyvstanou vrásky- nebyly ty koláče včera u večeře dva?
S: Máš pěkně pitomý nápady- A Petře- ty zas pěkně zvrácenej apetit!
P: Brání se- já dojedl jen ten jeden!
J: Nehraj to na nás, kryso.
P: Ale já nic- nahmatá cosi na vršku kredence- musím vám něco říct...
S: Do toho- horší už to nebude!
P: Sundá z kredence tři-čtvrtě koláče.
J: Ne...
R: Ale jo..
S: Lape po dechu.
Otevřou se dveře-
Paní Potterová se vrací domů.
S: Improvizace?