Poprvé (Drarry)

Hermiona, Ron a Draco

A/N: (Tohle vás čeká před každou kapitolou čehokoliv) Lidi, vážně jste schopný to přečíst, a NIC SI O TOM NEMYSLET?! Pište do těch komentářů cokoliv vás napadne při čtení, ať to bude jakkoliv urážlivý nebo šílený, ale chci vědět, CO VÁS PŘI TOM NAPADLO! Díky

"ROONEEE!" Ozvalo se hlasité zaječení, ve kterém zrzek okamžitě poznal Harryho. Vyhrabal se z křesla, ve kterém doteď seděl, a šel za Harrym, aby zjistil, co mu chce říct. Velice ho překvapilo, když vedle jeho nejlepšího kamaráda stál Draco Malfoy. "Co ten tu dělá?!" "Je to můj kamarád." Odpověděl prostě Harry. Než však mohl Ron cokoliv namítnout, vložil se do rozhovoru Draco sám. "Ehmm... Rone?" Na chvilku se zarazil, jako kdyby ta kuráž, kterou měl, vyprchala. "Promiň. Můj otec do mě pořád hučel, že tvoje rodina je špatná a tak, a já mu věřil." Zrůžověly mu tváře a díval se na špičky svých bot. Po chvíli si Ron povzdechl. "Tak jo. Ruku na to." Na rtech se mu objevil drobný úsměv, když natáhl pravačku, kterou Draco šťastně stiskl. "Výborně!" Harry přehodil každému jednu ruku přes rameno, až se málem srazili čely. "A teď vzhůru za Hermionou!" Stále ještě s rukama na blonďáčkových a zrzkových ramenou je navedl směrem k Havraspárské věži. "S Hermionou to bude těžší." Oznámil Ron Dracovi. Ten jenom přikývl. "Klídek, to se nějak vyřeší." Poklepal ho po rameni. Draco bezmyšlenkovitě ucukl. "Stalo se něco?" Svraštil nejstarší ze skupinky obočí. "Umm... Cože? Jo, tohle, já jsem se jen lekl." Vyhrkl šedoočko. "Když myslíš..." Podezřívavý tón z Ronova hlasu nezmizel, spíš naopak. Chvíli šli v tichu. "Znáte heslo do Havraspárský společenský místnosti?" "Musíme rozluštit hádanku." Odpověděl Dracovi na jeho otázku druhý Zmijozel. "To bude určitě strašně těžký." Strachoval se blonďák. "Jak kdy." Pokrčil rameny mladý Weasley.

Už byli pomalu u vchodu, když se ozvalo hlasité a nadšené volání Hermionino. "Harry! Rone!" Všichni tři se otočili. "Malfoyi? Co ty tu děláš?" Prohlásila nevěřícně. "Přišel jsem se omluvit." Zamumlal Malfoy. "Wow, netušila jsem, že Malfoyové vědí, co to je." Prohrábla své kudrnaté vlasy prsty. "Ne, vážně." Draco zvedl pohled od svých lakýrek k děvčeti stojícímu před ním. "Promiň, že jsem tě pořád urážel. Táta mi říkal, že lidé mudlovského původu jsou špatní. Byla ode mě chyba mu věřit." Pro Hermionu bylo zvláštní, vidět Zmijozelského prince, jak se omlouvá. "Tak fajn." Usmála se hnědovláska nakonec. "Ale jestli něco uděláš." S ďábelským úšklebkem si přejela prstem pod krkem. Potřásli si rukama. "Proč si připadám, že jsem prodal svojí duši?" Optal se Draco než vyrazili k Brumbálovi.

A/N: Tak trochu fillerová kapitola... Ale už jsem dopsala crossover, takže se můžu naplno věnovat Drarry! Teda, kdyby neexistovala škola. -.- Asi v tom bude hodně chyb, tak mě na ně kdyžtak upozorněte. Doufám, že se vám to líbilo! =D A teď jsem si všimla, že má tahle série víc jak 130 přečtení! Díky!