That's not really

1.kapitola

,, Ahoj, jsem doma!" zakřičela jsem, když jsem když vlezla do našeho domu. Vzula jsem si svoje černé nízké conversky.

,, Ahoj, Beth!" zakřičel mi zpátky Jake. ,, Nejdeš si s náma zahrát karty?" pokračoval z obýváku. Jak s náma? On tu někdo je? Vešla jsem do obýváku a uviděla jsem jeho kamaráda. Jmenuje se Alex, je to i můj kamarád.

,, Ahoj Alexi." pozdravila jsem.

,, Čauky, dlouho jsme se neviděli." řekl a usmál se.

,, Karty?" zeptal se znovu Jake.

,, Ne, mám tancování, jdu si jen pro tašku" zakroutila jsem hlavou a usmála se.

,, Fajn, tak pozdravuj Willa." řekl a ušklíbnul se. Vražedně jsem se na něj podívala. Pořád si ze mě kvůli němu dělá legraci.

Došla jsem do pokoje a vzala si svoji sportovní tašku s logem Pepsi. Na sobě jsem si nechala to, v čem jsem byla ve škole, to znamená černé uplé džíny, bíly crop top s nápisem a šedou košily.

****

Zkouška právě skončila a já mířím z haly, když mě zastavil trenérky pronikavý hlas.

,, Všichni tu zůstaňte, máme pro Vás informace ohledně tábora!" protočila jsem oči a vrátila se.

Tábor není opravdový tábor, ale soustředění. Jezdí se tam každé léto na 3 týdny. Jezdíme tam nacvičovat nové taneční styly, sbližovat se a prostě trénovat.

,, Všichni mě poslouchejte! Vám všem je mezi 15-19 a proto jsme se rozhodli, že je nejvyšší čas se naučit zvedačky. A proto se musíte se svým partnerem více sblížit, aby jste mu důvěřovali, to mluvím hlavně k dívkám. Proto s nimi budete trávit více času, tím myslím sdílet jeden pokoj." zůstala jsem na ni koukat s otevřenou pusou. To nemyslí vážně. Já nebudu na pokoji s Willem! Podívala jsem se na něj. Usmíval se od ucha k uchu.

Naštvaně jsem popadla svoji tašku. Při odchodu jsem nezapomněla prásknout dveřmi. Do očí se mi nahrnuli slzy. Uslyšela jsem za sebou kroky a potom ucítila něčí ruku na svém rameni. Ohlédla jsem se, byla to Emma. Jedna z mých nejlepších kamarádek. Pevně mě obejmula, já stisk oplatila. Slzy mi vytekly z očí.

,, To bude dobrý, na pokoji budeš jen přes noc. Není tak strašný jak si myslíš." utěšovala mě Em.

,, Já vím. Jenže já prostě nevím proč ho nemám ráda. Vadí mi to nevědět to." řekla jsem, když jsme se od sebe odtáhli.

Najednou kolem prošel Will. Podíval se mi do očí. Sice jen na chvilku, ale viděla jsem v nich lítost. Myslím že by mi to taky bylo líto, kdyby mi to někdo provedl.

Otočila jsem se a bez rozloučení odešla domů. Tam jsem vběhla do pokoje a přihlásila se na facebook. Měla jsem novou zprávu od Willa:

Promiň, ale jestli je takový problém být se mnou 3 týdny na chatce, tak si nemáme co říct. Já si klidně najdu jinou partnerku a tebe nechám být, ale chci aby jsi věděla, že se mi s tebou tancuje dobře.
To je všechno co jsem Ti chtěl napsat. Rozhodni se jak chceš, ale nechtěl bych tak dobrou tanečnici ztratit.

Skoro by mě to dojalo kdyby to nepsal Will. Já s ním chci tancovat, jde mu to báječně. Tancovat s ním je to nejlepší co Vás může potkat. Při tanci je elegantní a prostě hezký. Radši mu odepíšu, už vymýšlím hovadiny.

Tak jsem to nemyslela. Chci s tebou tancovat, ne se s tebou kamarádit. Soustředko nějak přežiju.

Odeslala jsem mu svoji odpověd.
Asi jsem se zapomněla zmínit, že zítra je den předávání vysvědčení. Na židli jsem si připravila oblečení na zítra. Vezmu si šedivé šaty do půl stehen s 3\4 rukávem a ne se zrovna nejmenším výstřihem. Na krk šátek a přes rameno kabelku.

****

Po škole jsem rovnou zamířila spolu s Emmou na tancování. Máme dostat další informace k tomu, jak to bude probíhat. Taky musí rodiče podepsat papír, který dovoluje že budeme spát s kluky v jedné chatce.

Otevíráme dveře a vcházíme dovnitř.
Emma má na sobě červené šaty s odhalenými zády po kolena. Taky nemají zrovna nejmenší výstřih. Hned se k nám stočí pohledy všech kluků v místnosti. Jen na nás prostě koukají. Nechápu proč. Když tancujeme na soutěžích, máme i odvážnější šaty. Ale to jsou pravděpodobně moc nervózní na to aby si nás všímali.

Postavily se jsme k ostatním holkám a poslouchali nudné žvásty o tom, jak se máme chovat, co si máme vzít s sebou a tak.
Rozhlédla jsem se po hale a každého zkoumala. Ano, tak strašně moc jsem se nudila. Můj pohled se zastavil na Williamovi. Koukal ma mě a nad něčím přemýšlel, protože ani nepostřehl můj pohled. Zakroutila jsem nad ním hlavou.

****

Protože odjíždíme už za 2 dny, rozhodla jsem se, že si začnu balit. Z pod postele jsem vytáhla svůj velký černý kufr na kolečkách. Otevřela jsem svoji hodně prostornou černou skříň. Začala jsem tričky. Zbalila jsem si všechny svá oblíbená, včetně tílek.
Asi bych Vám měla říct že mám velkou sbírku kraťasů. Mám jich možná kolem 20. Já je prostě miluju.

Mám všechny typy, riflové, látkové, teplákové, všechny barvy...
Do kufru jsem dala všechny, až na jedny z černé rifloviny, které si vezmu na cestu.

Asi po hodině jsem měla zabaleno. Rozhodla jsem se že půjdu za Jakem. Pořád mi vrtá v hlavě to, že budu na pokoji s Willem. Bráchovi jsem to totiž neřekla a mám špatné svědomí. Zaklepala jsem na jeho pokoj a vstoupila dovnitř.

,, Ahoj Beth!"usmál se na mě a vyndal si sluchátka z uší.
,, Ahoj." řekla jsem ne tak nadšeně jako on.

,, Děje se něco?" zeptal se a poklepal na místo vedle sebe. Hned jsem si sedla a opřela si hlavu o jeho hrudník.

,, Víš, na tom soustředku budu muset být na jednom pokoji s Willem. Já se toho bojím. Já prostě nechci. Chtěla bych být třeba s Emmou nebo s kýmkoli jiným. Já to nezvládnu bez toho, abych ho přinejmenším nezmrzačila." řekla jsem smutným hlasem a oči se mi zalily slzami.

Je fajn mít doma člověka, kterému můžete všechno říct a on se Vám nevysměje.

,, Neboj, ty to zvládneš. Will není tak strašný, třeba se skamarádíte. On na tebe nikdy nebyl zlý, takže se nemáš čeho bát." povzbudivě se na mě usmál a já jen zavrtěla hlavou a zabořila ji do jeho ramene.