Vlastní Démoni.

Kapitola 1

Michal stál v hlavní hale psychiatrické léčebny. Poslali ho sem ,aby se vyléčil.
Taková blbost. Michal se podival na obvazy na rukou. Jeho deprese byly čim dál horší a proto ho sem poslali. Michal se posadil na starý gauč. Prach se rozvířil do prostoru a on zakašlal. Hala byla velká a víceméně čistá. Byly tu automaty na pití a sestry zrovna o něčem diskutovali nad čajem. Jinak tu byl sám. Měl tu počkat na pana Boreše. Ten ho měl doprovodit do jeho pokoje. Ten zatím ale nepřišel a tak si Michal vytáhl z brašny skicak. Chtěl dokončit kresbu smrtky. Rád kreslil podobné věci.
V tom ale uslyšel dupot těžkých bot. Byla to dívka. Její boty byly tak hlasité , že si Michal na chvíli myslel že se provází dolů. Ať tam bylo cokoliv.
Měla na sobě dlouhé černé potrhané tričko,které ladily s kalhoty. Byly černé a stejně tak i její pasek s netopýrem. Černé vlčí vlasy jí sahaly k ramenům. Její černé oči byly zvýrazněné černými linkami.
Michal tenhle typ holek už viděl. Gotičky. Občas je vídal na ulici nebo ve škole.
Její kroky směřovaly k automatu. Vhodila do něj mince a čekala až jí automat vydá pití. Vytáhla z něj energický nápoj a pořádně si lokla. Pak se ale zarazila. Upřela svůj pohled na Michala, který okamžitě uhnul pohledem a vrátil se ke své skice.
V duchu se modlil aby ho nechala na pokoji. Jenže se evidentně nemodlil dost.
Dupot těžkých bot se zastavil před ním. Když Michal pořád dělal že nic nevidí a neslyší, sedla si vedle něj.
,,Ty seš ten novější, že? " Michal sebou trhnul. Nečekal že na něj doopravdy promluvý. ,,Ehm.........jo" řekne nervózně Michal. Dívka si ho prohlížela a pak její pohled spočinul na obvazech. Prstem do nich dloubla. Cítila pod nimi zničené maso. ,, Budu hádat, deprese?" pozvedne dívka obočí a lokne si znova svého drinku.
Michal se na ni konečně podívá. Dívka seděla hala bala na gauči vedle něj. Její černé nehty pořád rýpary do obvazu na jeho ruce.
,, Nech toho". Chytil její ruku aby už přestala. Z její ruky ucítil teplo. Dívka se na něj chvíli zaraženě dívala. Pak svou ruku odtahla z jeho úchopu. ,, Jsem Klára" řekne dívka. ,,A ty seš?" Nakloní tazave hlavu na stranu.
Michal zamrká. Ona se ho ptá na jméno?
Chvilku na ní dobrý dvě minuty hleděl , než ji odpověděl. ,,Michal......" .
V tom se ale venkovní dveře z hali, rozletí dokořán. V nich stojí velmi hubená dívka s blond vlasy a šedýma očima. Měla na sobě kroptop, který ukazoval jeji vystouplá žebra. Kraťasy měla utažené páskem ,ale i tak ji trochu padali. Skrz podzimní výtr sem přiletělo pár barevných listů. Vypadala naštvaně.
,,SESTRO! JÁ UŽ TO NESNESU MOJE SPOLUBYDLICI JE ! ......." zasekla se , když si všimla Michala na gauči. ,,CO ČUMÍŠ! " zařve na něj a jeji lícní kosti na světle zvýrazní. Michal se nervózně zavrtí hlouběji do gauče. Gotická dívka se na ní podívá. ,, Copak Viktorie. Zase ti řekly že vypadaš jako kostlivec?" řekne se smíchem.
Viktorie najednou zběla ještě víc. ,,Cos to řekla ty jedna blbko?! " .
Její šedé oči ji propalovali. Jenže pak se vyděšeně rozšíří. ,, Ema......" hlesne Viktorie.
Gotická dívka se přestane usmívat. Otočí se a stejně tak Michal.
Za nimi stála dívka. Měla dlouhé hnědé vlasy ,které ji padali do očí a usmívala se. Měla na sobě šaty s růžemi. Tenisky od hlíny a v ruce držela mrtvého ptáka. Ruce měla od jeho krve a vypadalo to že neumřel náhodou. Její pohled se přesunul z Viktorie na gotičku a nakonec spočinula na Michalovi. Její úsměv se ještě zvětšil. Pustila mrtvého ptáka na podlahu.
Ahoj bratranku!

Konec první kapitoly.