Just a baby...

1. kapitola Pohled Sarah

Takže se teď pohodlně usaďte. Moje promluva bude krapet delší, protože toho mám celkem dost, co bych vám chtěla sdělit. Dnes je velice výjimečný den. Máme tu dvě výročí a kvůli nim tento díl vyjde právě dnes. Za prvé je to přesně dva roky, co vznikl první díl Just a friend... ku příležitosti narozenin mojí sestřičky, což je to druhé výročí. Zlato moje. Dnes je opět tvůj slavný den a proto bych ti chtěla tímto popřát vše nejlepší k narozeninám a snad zase brzo přijedeš. A teď zpátky k vám, moji věrní čtenáři. Vaše komentáře mě držely u psaní a vlastně jen díky vám vzniklo toto pokračování. Sice jsem ho měla už dlouho naplánované a věděla jsme , co se bude dít, ale asi bych ho bez vás nevydala. Takže snad se vám to bude líbit. Chtěla bych ho věnavat především Barče a Tami za jejich neustálé Larah spamy. Takže toto je pro vás tři Sáro, Tami a Barčo. A vy ostatní si užjete nový díl :) Tato "kniha" bude psána trochu jinak, než předchozí. Budou se zde oběvovat retrospektivní vzpomínky a každý díl bude z jiného pohledu. Snad vám to bude vyhovovat.

**** jeden měsíc po odjezdu Sarah****

Seděla jsem na židli vedle Annie, která nervozně poklepávala nohou. Vzala jsem ji za ruku aby se uklidnila. Vděčně se na mě usmála. Po chvíli dorazil ředitel školy s rozhodnutím. Naštěstí pro nás obě bylo kladné. Komečmě máme vyřešenou školu. Annie nebyl uznán semestr v Anglii, takže musela jít o třídu níž, takže bude ve třídě se mnou, za což jem byla upřímně ráda. Sama budu mít problém kvůli angličtině. S učiteli to ředitel dohodl tak, že mi bude Annie látku překládat. Testy a zkoušení budou provádět pouze angličtináři, takže mě jeden profesor bude zkoušet ze všeho. Annie o něm tvrdila, že je skvělej, tak jsem na to celkem zvědavá. Stres z Annie opadl už při odchodu ze školy. Poslední dobou toho měla moc. Došly jsme na autobusovou zastávku, kde jsme nasedly do autobusu směr nový domov. Zadívala jsem se z okna na ubíhající krajinu a vzpomínala na svůj příchod sem.

*****

Napsala jsem Niallovi vzkaz, který jsem nechala na své ustlané posteli. Ve dveřích jsem se naposledy otočila. K breku jsem neměla daleko. Musela jsem se ale držet, jinak bych vůbec neodešla. Poslední pohled na místo, kde jsem prožila nejlepší chvíle svého života. Zhluboka jsem se nadechla a bez otáčení jsem odešla. Venku už na mě čekal taxík. Dala jsem si věci do kufru a nechala se odvést na Heathrow. Vystála jsem si řadu na letenku do České republiky, i když sama nevím, kde přesně leží. Po příchodu do letadla jsem se zabořila do sedačky a hladila jsem Chloe po hlavě. Moje slzné kanálky daly slzám volný průchod. Na mých tvářích se leskly slzy ještě před vzlétnutím. Stále jsem se snažila vstřebat fat, že opouštím svůj domov a vezu si s sebou malého človíčka, který je bez otce. Cesta byla únavná, i když trvala jen něco málo přes hodinu. Při příletu na letiště jsem dostala trochu strach. Nová země, nikomu tu nerozumím. Co když tu Annie nebude čekat? Co budu dělat pak? Snažila jsem se na to přestat myslet a koukala jsem se po Annie. To, co jsem zahlédla, mě šokovalo. Ani bych jí nepoznala, kdyby nedržela ceduli s mým jménem. Místo vysoké kráené blonďaté, stále usměvavé dívky, držela ceduli hnědovláska, která se jí skoro vůbec nepodobala. Tvář měla strhanou a ani šťastně nevypadala. Co mě však překvapilo nejvíc bylo malé bříško, které se vydouvalo zpod trika. Zůstala jsem na ni zírat s otevřenou pusou. Tak proto odkela. I když jsem moc nechápala proč, když má Nialla, který ji miluje a myslí to s ní vážně. Chloe Annie hned poznala a hned se k ní rozeběhla. Skočila na ni a z radosti ji začala pusinkovat. Probrala jsem se z transu a rychle jsem z ANnie Chloe stáhla. Ještě by ji mohla nějak ublížit. Poté jsem ji radostně objala já. Konečně někdo, kdo mě pochopí. Beze slova jsme se přesunuly do auta, ve které panovala tíživé ticho. Nevěděla jsem, jak se jí na bříško zeptat. Nakonec jsem k tomu našla odvahu.