Pohádková planeta [CZ Doctor Who fanfiction]

3.

Amy vypadala překrásně. Oblékla si krátké letní šaty v barvě tyrkysového moře, které nedávno koupila na planetě Balianthro, balerínky a černou koženkovou bundu. Vlasy si jako vždy nechala rozpuštěné, ale krk a uši ozdobila pravými galifreyskými diamanty. Dohromady tohle všechno tvořilo smrtící kombinaci elegance a krásy.
"Můžeme vyrazit?" zeptal se Doctor, oblečený stejně jako vždy, až na zbrusu nového, zářivě červeného motýlka.
"Připravená, až budeš ty," řekla a otevřela dveře.
Oněměla úžasem. Pohled, který se jí naskytl, byl prostě ohromující. Stáli uvnitř někajého mrakodrapu, ale přesnější označení by nejspíš bylo vesmírodrap, jak říkal Doctor. Od blyštících se domů, táhnoucích se až k obzoru, je oddělovala jen tabulka tenkého, avšak pevného skla.
"Je to hrozně... oslňující," zamumlala Amy. Myslela to doslova. Světlo odrážející se od milionů skel dokázalo lidské oči skutečně oslnit.
Doctor už ale byl netrpělivý: "Budeme tady celou dobu jenom stát?"

Cestou po skleněných schodech dolů se Amy začala vyptávat, kam že to vlastně jdou.
"Oslava narozenin císaře De Le Muanda," vysvětlil, "ale můžeme přece stejně dobre předstírat, že je to moje oslava."
Konečně došli k naleštěným dveřím, u kterých stál statný muž v obleku. "Vaše pozvánky?" požádal zdvořile.
"Samozřejmě." Doctor vytáhl psychopapír. "Doktor Smith a lady Amelia De Le Pond, vzdálená sestřenice císaře."
"Přeji příjemnou zábavu," uklonil se jim muž a vrátil mu "pozvánku".
"Tak, to bysme měli," zachichotal se Doctor. "Miluju chodit na party načerno."
Lady Amelia to nijak nekomentovala. Byla totiž příliš zaneprázdněná vznešeným ántré po skleněných schodech.
V sále pod nimi to žilo. Na vyvýšeném pódiu hrál živě houslový duet, několik párů tancovalo, lidé se povídali se sklenkami martini v ruce a nejrůznější zeleň kontrastovala se sklem všude kolem.
Amy si z podnosu číšníka vzala sklenku a obrátila se na Doctora.
"Doctore, tohle všechno jsou... lidé? Chci říct, vypadají tak, ale..."
"Něco se ti na nich nezdá," dopověděl. "Máš pravdu, nejsou to lidé. Většina z nich má za sebou velké množství chirurgických operací."
"Jak to?"
"Když do této galaxie přišli lidé a začali ji kolonizovat, chtěli najednou všichni vypadat jako oni. Dovolit si to ale mohou jen ti opravdu bohatí - vždycky se najde někdo, kdo na současné společnosti vydělá. V tomhle případě - plastičtí chirurgové. Pak lidé odešli, ale zvyky zůstaly."
Amy o tom chvilku přemýšlela, ale pak se její obličej rozjasnil. "Pojď, Doctore, je čas se bavit!"
Poslední, co si Amy z té noci pamatovala, byl Doctor hopsající v rytmu nějakého podivného tance. Několik lidí se k němu nadšeně přidalo...