Druhá matka

Část druhá - Kapitola 8

Jakmile jsem za sebou zavřela dveře, popadla jsem několik krabic a dveře zabarikádovala. Ještě jsem před ně posunula starou komodu a seběhla dolů po schodech.

Ve sklepě jsem nikdy nebyla, jelikož mi to rodiče zakazovali. Ale věděla, jsem, že tenhle sklep je jiný, než ten náš.

Všude bylo plno krabic, na kterých byly divné nápisy. Jelikož tu byla tma, nemohla jsem je přečíst, ale když jsem se nahnula hodně blízko, zjistila jsem, že to jsou jména. Jména jako Jerri, Thomas, April, Emma, James, Jack, George, Amanda... Všimla jsem si, že od jednoho jména je tu těch krabic víc. Po chvilce jsem našla světlo, a tak jsem se mohla lépe orientovat (i když bylo staré a tak osvítilo jen prostředek sklepa). Po chvilce hledání jsem narazila ještě na jedno jméno, jehož krabice vypadaly nejnovější. Elena. Zatajila jsem dech a otevřela první krabici. Ležela v ní nit, jehla, jeden černý knoflík a divné šaty se stříbrnými vzory. V druhé krabici byla opět nit, jehla a jeden knoflík, ale navíc něco, co vypadalo jako knírek a rozstříhaná vojenská vesta. Co to má znamenat?

V poslední krabici byla opět jehla, nit a knoflík. Tady ještě byla fotka, na které jsem byla s rodinou - já, taťka a mamka. Ale na taťkovi byly nakreslené nějaké čáry a čísla. Jakoby podle něj někdo chtěl ušít panenku... Poté tu byly bačkory a kusy látky v barvě kůže.

Slyšela jsem nějaký zvuk a hlasy, které se nesly seshora. To se asi druhá matka snažila dostat dovnitř.

Ještě jsem nakoukla do dalších krabic, které měly podobný obsah - jehla, nit, knoflík, někdy fotka někoho, na které byly napsány různé výměry a tak, a kusy látky nebo oblečení. Pomalu mě začínal naplňovat děs a panika.

Najednou jsem zavadila o jednu krabici, která se převrhla a vysypala. Vypadala jako nejstarší, byla už poničená a odřená. Klekla jsem si a prohlédla věci, které se z ní vysypaly.

Byla tu jakási ozdobně vyřezávaná krabička, ale když jsem ji zkusila otevřít, byla zamčená, a klíček jsem nikde neviděla. Poté tu byly asi tři výtisky novin, na jejichž titulcích bylo něco o nějaké zmizelé holčičce jménem Isabel a o tom, jak se její rodiče zabili při tragické autonehodě. A poté, úplně vzadu, byla ta knížka, kterou jsem viděla v té vidině. Vzala jsem ji do ruky a když jsem si ji pečlivěji prohlédla, zjistila jsem, že je to deníček.

Zatajila jsem dech a knihu otevřela.

Listovala jsem starými stránkami a pročítala celý obsah. Po každé větě jsem se cítila ještě hůř a strach ve mně byl od další věty větší a větší. Cítila jsem tu bolest, která z toho deníku vycházela, tu bolest, se kterou byl napsán... Nakonec zbývala už jen jedna stránka. Bála jsem se ji číst, ani jsem nechtěla... ale něco mě nutilo to číst.

Jako bych to všechno viděla. Všechno, co jsem přečetla, co ta osoba popisovala... Jako bych tam byla.

Asi pět minut jsem zírala do následujících prázdných, nepopsaných stránek. Poté jsem knihu zavřela.

Vím, koho to byl deník. Byl to deník druhé matky, a teď už jsem i věděla, co je v té truhličce. Byla jsem ráda, že jsem ji tehdy neotevřela, protože to, co skrývá, je jedno z nejstrašlivějších tajemství...

Ozvala se rána a poté přibližující se kroky.

"Uteč!" slyšela jsem ten hlas - hlas jasnovidky, která se mě ještě před tím, než jsem zazděné dveře otevřela, snažila varovat. "Rychle! Už nemáš moc času! Až se dozví, že znáš její tajemství..."

Jenže už bylo pozdě. Otočila jsem se právě ve chvíli, kdy ode mě stála druhá matka jen pouhé dva metry a v rukách držela jehlu s nití a dva knoflíky.

"Jak jsem řekla," pravila a já se rozběhla pryč, jenže jsem neměla kam. Vyděšeně jsem se přitiskla do rohu sklepa a v poslední naději jsem po ní hodila deníkem. Prošel jí, jakoby to byl vzduch.

"Od matky se neutíká, a od druhé matky už vůbec ne."

Začala jsem křičet, ale ani to mi nepomohlo. Poslední, co jsem viděla, byla rozšklebená tvář druhé matky a dva velké černé knoflíky. Poté už jen hrot ostré jehly, strašlivá bolest a nekonečná tma.

Tak a je tu konec tohoto příběhu. :) Doufám, že se vám Druhá matka líbila, skončilo to trochu jinak, než by kdo čekal, protože většinou dobro zvítězí nad zlem... ale to by ten příběh postrádal veškerou originalitu ;) Chci poděkovat všem, co si tento příběh přečetli, a velký dík patří hlavně fantasy011, jejíž recenze mě povzbudila k dopsání tohoto příběhu, a která jako jediná tento příběh přečetla. Snad se vám příběh líbil, každé přečtení, hlas, vlídný komentář a sledovatel mě posouvá dál. Tak zase příště, u mých dalších příběhů! :)

S velkým dík vám všem,

Váš KorneliusLawrencius