Půlnoční Slunce

13. Vyhradit si mantinely

„Měli bysme jít dolů."

„Hmmm..."

Líně jsem zvedla svou hlavu položenou na Siriově hrudi a střetla se s něžným pohledem bouřkových očí. Usmála jsem se a on mě odměnil lehkým polibkem na rty. Povzdechla jsem si, ale nakonec jsem vylezla z postele a začala hledat kusy našeho oblečení po pokoji.

„Takhle bych tě chtěl vidět pořád," zašeptal podmanivě a rty se mu rozšířily do zářivého úsměvu.

„To nepochybně. Radši se oblíkej," zakroutila jsem hlavou a hodila po něm košili.

Dostat se nenápadně zpět do haly nebylo tak těžké, jak jsem předpokládala. Možná proto, že sál byl ještě velmi zaplněn a já si byla víc než jistá, že nás naši rodiče nehledají.

„Smím prosit?," zeptal se mě galantně Sirius.

„Ehm... Samozřejmě," zamrkala jsem a nechala se vést.

„Kolik je vůbec hodin?," zeptala jsem se.

„Bude půlnoc," zašeptal odpověď a předvedl dokonalou otočku.

„Takže se vracíme," rozzářila jsem se.

Přikývnul a dokončil poslední otočku. Políbil mi ruku a pomalu jsme zamířili ke krbu v hale. Postávalo tu pár kouzelníků a čarodějek, kteří se taktéž chystali k odchodu.

„Matko?," zastavila jsem ženu, když kolem mě procházela.

„Odcházíme. Jsme unaveni. Byl to... velice výjimečný ples," řekla jsem nakonec a snažila se vyhnout Siriusovu pobavenému pohledu.

„V pořádku. Očekáváme tě o vánočních prázdninách," odvětila chladně.

Viděla jsem sama sebe, jak se křečovitě usmívám a kývu, pak mě Sirius donutil k pohybu a vedl mě ke krbu. Vzala jsem si hrst prášku.

„Pracovna Albuse Brumbála, Bradavice!," vykřikla jsem a vstoupila do zelených plamenů, které mě okamžitě pohltily a já cítila škubnutí, po kterém následovala nepříjemný přesun. Těžce jsem vyklopýtala z krbu v ředitelně, kde mě na nohy jemně postavili čísi ruce. Zvedla jsem pohled k starostlivým očím Albuse Brumbála.

„Dobrý večer, pane řediteli," usmála jsem se.

„Dobrý večer, slečno," oplatil mi úsměv a jal se oprašovat od sazí Siriuse, který právě doslova vyletěl z krbu.

„Dobrý večer i vám, pane Blacku," pravil pobaveně Brumbál.

„Dobrý," odvětil Sirius a vykašlal prach.

Starostlivě jsem ho spolu s ředitelem poplácala po zádech. Párkrát se zakuckal, ale za chvíli už byl schopen komunikace.

„Jaký byl ples?," zeptal se Brumbál mile.

Okamžitě jsem zrudla a mé vlasy chytly lehce narůžovělou barvu. Ředitel se na mě zkoumavě podíval a já se rozpačitě usmívala, až jsem chytila křeč v čelisti.

„Úžasnej," promluvil nakonec Sirius, když jsem se k ničemu neměla a objal mě kolem pasu.

Pomyslela jsem si, že mu rovnou mohl popsat průběh naší společné noci.

„To mne těší," mrkl na nás a odebral se ke stolu.

„Ehm... tak my už půjdeme. Dobrou noc, pane řediteli," řekla jsem, když jsem konečně našla řeč.

Jen nám mávnul rukou a my jsme spěšně opustili místnost. Když jsme sešli schody a prošli kolem chrliče, zastavila jsem Siriuse v pohybu.