My Bully or My Hero (cz)

Chapter 1 // Why?

Pomalým krokem kráčím ke třídě, kde mám první hodinu. Otevřela jsem dveře a oči přejela po prázné místnosti. Jsem tu první, jako obvykle. Povzdechla jsem si a posadila se do poslední lavice u okna, abych mohla pozorovat kapky deště dopadající na sklo. Nemám tu nikoho s kým bych si mohla povídat, žádné kamarády, se kterými bych se mohla odreagovat od okolního světa, nikoho, kdo by mě podporoval v tom, co mám ráda a měl rád takovou jaká jsem. Nikdo tu pro mě není...

Když se nad tím zamyslím, nevím, proč sem stále chodím, proč tu vůbec furt jsem. Nemusela bych, nikomu bych tu nechyběla. Mohla bych sedět v parku, a alespoň na několik hodin zapomenout na můj strašný život a to nejdůležitější, nemusela bych se vracet domů. Domov - jestli se tomu tak dá říkat. Doma jsem zažívala ještě horší peklo než tady.

Jen co dokončím školu, chci se přestěhovat z tohoto města, nenávidím to tu. Přejdu na univerzitu a začnu úplně nový život. Nemůžu se dočkat, až dokončím tento ročník. Možná to je to jediné, proč tu ještě jsem. Tak moc doufám, že dostanu stipendium na mé vysněné škole. Známky mám na to výborné, jen to tu musím vydržet, a to mi dodává alespoň špetku naděje.

Z přemýšlení nad mým ubohým životem mě vyrušil dupot nohou. Oči jsem rychle přesunula na dveře a sledovala jsem žáky, kteří se cpaly do třídy. Díky bohu, že Harry v této třídě není. Nevím proč, ale nejsem ráda v jeho přítomnosti, cítim se strašně slabá. Nějakým způsobem se mi daří ignorovat narážky ostatních a nebrat si je moc osobně, ale od něj to vždy bolí. Nikdy jsem nepochopila, proč se tak vedle něj cítím. Nechci ho dnes potkat, obzvlášť né po tom, co se stalo dnes ráno. Jen co jsem šla od své skříňky, on a jeho parta po mě začali pokřikovat, že TA NULA už je zase tady, a že bych neměla nosit takovýhle trička, když na to nemám prsa. Tohle vážně dokáže zkazit den hned na začátku no ne?

-------

OBĚD

Snad nejhorší část dne. Nejenže nemám s kým 30 minut tohoto času strávit, ale bohužel nemám ani chuť se jít sama posadit do jídelny, nebo někam do areálu školy, abych musela čelit jejich pohledům.

Povzdechla jsem si a jen co jsem opustila třídu, šla jsem pomalým krokem ke své skříňce. Jen co jsem si vyndala z tažky papírový pytlík, který obsahoval sendvič a jablko, hodila jsem tašku do skříňky a vydala se směrem k záchodům. Ano, chodím obědvat na záchod, protože je to jediné místo, kde je o oběd klid.

Už jsem zahybala za roh, když jsem najednou uslyšela kroky za mnou. Na 100% jsem si byla jistá, kdo tam bude, pokud bych se otočila, proto jsem si toho nevšímala a své kroky jsem zrychlila. "Hej mrcho!" křikl a slyšela jsem jak popoběhnul směrem ke mně. Ztěžka jsem polkla, když mě uchopil za zápěstí a otočil si mě k sobě.

"Kam si myslíš, že jdeš, když s tebou mluvím?" zvýšil hlas, "A podívej se na mě!" dodal rázně. Pomalu jsem zvedla svůj pohled a zahleděla jsem se do jeho očí. Proč? Proč má tohle zrovna ON za potřebí. Nevím, co jsem mu provedla tak špatného, že si vybral, že já budu ta, kterou on bude šikanovat. "Prosím, nech mě." špitla jsem. "Proč bych měl?!" zeptal se s nezájmem a přihmouřil oči. "Protože jsem ti nic neudělala." zašeptala jsem. "Nemůžu tě nechat být, nikdo tě na této škole nechce. Rozumíš? Tak co tu vůbec ještě děláš..huh?!" sykl mi kousek od obličeje. 

Znovu mě chytil za zápěstí a začal ho mačkat tak tvrdě, že vidím, jak se moje ruka začala zbarvovat do bíla, podobala se jeho těsnému tričku. Z té bolesti mi začaly stékat po tváři slzy. "Prosím, přestaň." vysoukala jsem ze sebe. "Furt jsi nula." zašklebil se. Pustil mou ruku a škodolibě se usmál. Naposledy se mi podíval do očí a šel pryč. 

Začala jsem si mnout zápěstí a pokračovala v cestě. "Užjen 5 měsíců Ellie...." řekla jsem a zakousla se do jablka.