ano/ne?! ||STEIN27✓||

1🍾

,,Laur jdeš už? nebo to bude ještě rok dokud se nerozhodneš odejít pryč?!" zakřičí už dost naštvanej Sofian, tedy můj bratr chci podotknout. Jsem Lauren. je mi 17 a stěhuju se protože.. protože mi nedávno zemřeli rodiče. nemůžu být avšak sama doma a proto se stěhuju do Brna k bráchovi. stěhuju se z malého města. no ani to pomalu není město. pocházím ze Strážnice a jdu do do Brna. nu což, budu holka z města a ne z vesnice nebo jak to mám říct. dobalím si poslední věc, vezmu si sluchátka mobil a klíče do rukou a odejdu s uslzenýma očima dolů. bude mi to tu hodně chybět. HODNĚ. když jsem scházela dolů ze schodů Sofian ke mě přišel a objal mě. ,,bude to v pohodě bobe.. taky mi chybí.." ,,j-já myslím.. a-asi to bez nich nezvládnu.." polkla jsem na sucho a vzpomněla jsem si na prášky. beru je protože jsem se řezala a rodiče to po době zjistili. chtěli mě nacpat do psychárny ale já jim slíbila že budu brát prášky. sice je beru ale poslední dobou se stala ta věc s něma a pohádala jsem se s kamarády. asi posledních pět dní to pro mě nebylo zas tak lehké a proto jsem to udělala znovu.. ,,ještě si pro něco zajdu. slibuju že do dvou minut jsem u auta." rychle jsem odběhla do kuchyně, vzala dvě krabičky prášků. antistres.. stálo na nich a já je dala do batohu aby to neviděl bratr. je konec školy, tedy dneska bylo vysvědčení takže po prázdninách už mám poslední rok na výšce a juhuu pryč z tama. jen jsem se domluvila že na přezkoušení jednou za půl roku budu sem jezdit. jináč můžu mít školu online. což někomu se to zdá dobrý, ale bojím se toho že si tím pokazím každodenní učení. nasedla jsem do auta. seděla jsem na místě spolujezdce. pohodlně jsem si sedla, nandala sluchátka a pustila do nich písničku od Lil Peepa a písničku s názvem Star Shopping.. poté jsem zavřela oči a poslouchala jsem jen hudbu která mi hrála ve sluchátkách. nakonec jsem usnula což nebylo v mé hlavě v plánu.

,,chceš pomoct?" zeptá se neznámý hlas a tím mě trochu probudil. ,,ne, jen jestli by jsi ji odnesl? ještě nemá nachystaný pokoj tak ji dej ke mě do ložnice na postel." řekl bratr a něčí ruce si mě vyhouply do náruče a já znovu usnula. připadala jsem si jak hadrová panenka protože jsem vůbec nevnímala. položil mě do postele a přikryl mě peřinou. poté odešel a já se přetočila na bok. poté jsem upadla znovu do říše snů a ničemu ani nikomu nevěnovala čas.

,,ségra co by jsi chtěla na večeři? budeme objednávat něco" začal do mě drkat Sofian a já jen zamrčela. ,,mám ji vzbudit já?" slyšela jsem znovu toho kluka a proto jsem se podívala. stál tam nějaký potetovaný klučina.. mohlo mu být asi 20? byl poměrně na mou výšku vysoký. o hlavu rozhodně. ,,kdo jsi a co tu chceš" řeknu rozespale a nevlídně jeho směrem. ,,no pardon? já tu bydlím a nešlo tě vzbudit. minimálně deset minut tě Sofian budí." zasměje se a odejde. zabořím hlavu do polštáře. ,,co teda chceš za to jídlo?" zeptá se mě opět. ,,nemám hlad" odseknu ho. ,,nechci tě do toho nutit ale jeli jsme poměrně dlouho a za celou tu dobu jsi jen spala. nic jsi rozhodně dneska nejedla. maximálně ráno jogurt, ale to tak vše" řekne a vstane. ,,tím že nebudeš jíst si vůbec nepomůžeš Laur.." řekne mi smutně a pohladí po zádech. otočím se na něj ,,já vím ale nejde mi to poslední dobou.." řeknu a posadím se. ,,tak já nebo Petr ti s tím pomůžeme" natáhl ke mě ruku a já se na ni podívala, přijmula ji a zvedla se s jeho pomocí. ,,Petr?" ,,ten klučina co před chvílí odešel." poukázal za sebe a já kývla na to, že to chápu. ,,za tu dobu co jsi spala jsem ti stihl připravit trochu pokoj.. teda jestli se ti nebude líbit tak si ho můžeš změnit.." poškrábal se za krkem a já otevřela dveře od "mého" pokoje. s údivem jsem přestala dýchat. ,,dýchej" projde kolem Petr a já se na něj zle podívám. ten se radši zavře v pokoji. ,,je nádherný.. kde jsi vzal tolik věcí?" zeptám se ho protože mi připomínal ten můj starý. najednou ke mě přišla kočička která byla bílá. vyhoupla se na zadní a předními tlapkami se opřela o mé nohy, u toho začala ihned vrnět a požadovala abych se s ní začala mazlit. ,,čí je?" zeptám se a kleknu si k němu. ihned si lehl na záda a já ho začala škrabkat na břiše. ,,ten je Petra. asi mu vylezl z pokoje, hned mu ho dám." posmutněle se na něj zadívám jak ho bere do rukou. zaklepal a Petr v okamžiku otevře. ,,Purpure.. a já na tebe volám jak debil.." vezme si ho a já se jen usměju. také bych chtěla kočku.. vstanu a rozejdu se do mého pokoje. zavřu a zamknu..

znovu.. znovu jsem to udělala. nandala jsem si mikinu a odejdu z pokoje protože jsem začala mít žízeň. v obýváku avšak sedí kluci ale nejsou sami.. je tam ještě někdo koho neznám. musím se přiznat, neposlouchám český rap nebo co to je ale Sofiana si někdy pustím. ,,jeeee, ahoj Laurinko.." odmlčí se a hned zase začne ,,tohle je Calin.. jen jsme si něco dali.. vodku? to je jedno! nechceš se přidat?" čumím na něj jak pštros na vola a radši ho ignoruju. ikdyž B42V bych si dala.. otočila jsem se na něj zpět. ,,kde to máte?" došla jsem k nim. rozhodně jsem musela ignorovat pohled na můj zadek který mi daroval Petr když jsem pila přímo z vlašky a stála přímo zády k němu. ,,tyvole ty se nezdáš Lauren" zasměje se Sofian. takhle mi říkala jen mamka.. hned na to si dám do pusy znovu flašku a piju o sto šest. kluci na mě zírají. ,,asi by jsi měla přestat řekne zničeho nic Petr a vezme mi flašku z ruk. na to mu nic neřeknu a odejdu zpět do pokoje.. kolik vůbec je? zeptám se sama sebe a podívám se na telefon. jedenáct  pryč.. odejdu rychlým krokem do pokoje a vytáhnu z batohu prášky a dám si rovnou dva. za ráno i večer.. ,,se stihneš ještě i předávkovat" zasměje se hlas ve dveřích. otočím se tím směrem a tam stojí ten Calin. ,,bože jsi mě vylekal.." ,,to já rád víš" zasměje se a odejde. zavřu. nechci další návštěvu jako byl Calin nebo snad jo? někdo mi skočí na postel a já zařvu přes celý byt. ,,tyvole jsem se tě lekla ještě více jak Calina.." držela jsem se za místo kde bylo srdce a sedla si. ,,bavila jsi se o mě?" ozve se za dveřmi. ,,mlč a odejdi!" zakřičím a slyším odcházející kroky. super.. začala jsem hladit Purpura a ten okamžitě začne vrnět.. lehnu si a on si lehne na můj hrudník. pomalu usnu..

,,a já si přes noc říkal že ho slyším vrnět ale není u mě v pokoji" řekne někdo a vejde ke mě do pokoje. pootevřu oči ale hned je zavřu protože jsem si nezatáhla žaluzije. ,,ani nevíš jak se u jeho vrnění dobře usíná." řeknu potichu a otočím se směrem kde je Petr. ,,já vím.. asi ti ho budu půjčovat častěji" pousměje se a vezme kocoura do rukou. ,,můžeš no. můj spánkový režim je nahoru a dolů" ukážu rukou a on jen přetočí očima. ,,ale díky že jsem ho tady mohla mít. asi mu pořídím spolubydlícího aby tu nebyl sám." zapřemýšlím ale hned na to se k Petrovi a Purpurovi otočím zády a snažím se usnout. hlasitě mi zavrní u ucha a já se leknu až tak, že ho Petr pustí zpět na mou postel. ,,díky" pousměju se a zahrabu Purpura ke mě pod peřinu. on jen odešel a já jen usnula a dospávala to, co jsem nestihla přes školní rok.