Ne, už dost...
Bylo to pro zlost.
Kolik jsem toho zkazila,
protože jsem na něj myslila?
Už nechci páchat pohromy,
vykopávat si hroby.
Chci být tu pro sebe,
láska ať jde do prdele.
Je to sobecké...
Vůči jiným nehezké?
Jo, asi jo.
Komu by to ale vadilo?
Člověk pro vlastní štěstí
občas musí dát pěstí.
To je v zákoně bytí,
souhlasím, že je to k zblití.
YOU ARE READING
Tichá povzdechnutí
PoetryOdpovíš mi na otázky? Těžko - nemůžeš číst mé řádky. To nevadí, s tím se smířím, své city aspoň k cizím šířím.
