Její život je předem předurčen ke smrti. Byla narozena, aby zemřela. Infanta, budoucí královna říše, je už od mala nemocná. A proto byla stvořena Daria. Dne, kdy dosáhne plnoletosti, jí má darovat své srdce...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Když mě ten muž vede zpátky, nedívá se na mě. Ani jednou se na mě nepodívá. Drží mě za řetěz a jde rychlou chůzí. Určitě je posedlý infantou jako všichni ostatní. Je to velice krásná žena. Moje prvorozená sestra... Kdybych se narodila o nějaký ten čas dříve, vůbec by se tohle nestalo. Možná, že by potom zemřela na selhání srdce. Ale já bych byla volná. A nebo, možná kdybychom vyrůstaly jinak, chtěla bych jí pomoct dobrovolně, zemřít pro ni z lásky. Ale však ji neznám. A nebyla mi dána volba. Nemohu rozhodnout, co bude s mým vlastním tělem, ani kdybych chtěla.
Náhle se mi zamotá hlava a do mého těla vstoupí slabost. Poslední dobou se mi to stává celkem často. To je poprvé, co na mě ten muž pohlédne. Zvláštní je, že do něj vůbec nevidím. Nemám nejmenší tušení, na co myslí, i když u ostatních strážců to dokážu docela dobře odhadnout. Tento muž ale vypadá zahloubaný do svého vlastního světa. Jako kdyby snad viděl věci, které ostatní nevidí.
Odvede mě do mé komnaty a zavře za sebou dveře. Lehnu si na postel a dívám se na strop. Jako malá jsem si tam chtěla nalepit plastové hvězdy, ale nedovolili mi to. Zavírají se mi oči a postupně usínám.
Probudí mě klepání na dveře. Rychle se posadím. Do dveří vejde ten blonďatý muž. ,,Dario..." osloví mě. ,,Musíte jít se mnou. Jde o výsledky z toho vyšetření,"
Možná je přeci jen trochu jiný. Nekřičí na mě. Oslovil mě jménem.
,,Oh.. " hlesnu jen. Vstanu a jdu s ním dobrovolně. Podlaha mě studí do bosých nohou.
Znovu mě zavede k lékaři Wainovi. Není tam sám, v místnosti se nachází tři další strážci a mistr Juan, který zde po poradě s vládcem dělá důležitá rozhodnutí.
Muž mě posadí na lůžko. Moje krátká košilka dostatečně nezakrývá moje tělo. Děsí mě pohledy ostatních strážců, kteří znají jen a jen surovost.
,,Tvoje výsledky nejsou moc dobré, Dario," praví doktor vážným hlasem. ,,Tvoje srdce slábne. Není to moc vážné, ale... Jak se to proboha mohlo stát!" vykřikne najednou, až sebou trhnu. Blonďatý muž stojí vedle mě a přesto že mu nevěřím, trochu mě to uklidňuje. Asi protože na mě dosud nebyl zlý.
Najednou ke mně přistoupí strážce Thomas. Vysoký svalnatý muž. Popadne mě za ramena až vykejnu. Zatřese se mnou. ,,Je to tvoje vina!" křičí na mě. Stojím tam úplně mlčky.
,,Rozhodli jsme se udělat určité opatření," promluví náhle Juan. Má na sobě černý dlouhý plášť s drahými kameny. ,,Tady tvůj nový strážce Noah tě bude každý den brát ven."
Mám pocit, že nevěřím svým uším. Čekala jsem cokoliv, ale tohle ne. Úplně pominu fakt, že mám slabé srdce. Že mě po letech konečně pustí ven? To si ani nedokážu představit. Je to něco, co jsem si vysnila. O čem se mi zdá celé roky... Mám pocit, že jsem ve snu a ne v realitě. Opravdu se tohle děje?
Jako kdyby můj život z ničeho nic dostal nový rozměr...
