Její život je předem předurčen ke smrti. Byla narozena, aby zemřela. Infanta, budoucí královna říše, je už od mala nemocná. A proto byla stvořena Daria. Dne, kdy dosáhne plnoletosti, jí má darovat své srdce...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Chtěla bych vidět motýly. A proud velkoměsta. Chtěla bych se koupat u vodopádu. Pozorovat západ slunce z nějakého kopce. Chci, aby mě sluneční paprsky hladily po tváři.
Ale nic z toho mít nikdy nebudu.
Svět je zvláštní místo. Žiju v něm, ale nikdy jsem z něj nepoznala ani malý kousíček.
Možná je špatné a sobecké, že to chci. Měla bych být vděčná, že posloužím infantě, jak mě to učili od mala. Snažili se mi to vštípit do hlavy. Mohu být šťastná, jaké pocty se mi dostalo.
Jenže já cítím jenom prázdno.
Na lásku z románů nevěřím. Mě nikdy nikdo nemiloval. Vlastní matka mě porodila jen kvůli tomu jednomu orgánu. Jinak pro ní neznamenám nic. Bez něj bych byla pro všechny bezcenná. Ale takhle jsem pokladem.
Ještě rok. Rok a bude konec...
Odpoledne ke mně přijdou strážci. Nasadí mi pouta na má nateklá a modřinami pokrytá zápěstí. Ani se nesnázím skrývat bolest. Jsem až moc unavená.
Surově mě popadnout a táhnou mě za řetězy. Jsem na to již zvyklá. Jdu poslušně. Nemá cenu se vzpouzet. Stejně nevyhraju.
Procházíme chodbou po červeném koberci. Jdeme na klasickou kontrolu srdce.
,,Tady je. Doveď ji tam," řekne vysoký strážce přísným hlasem. Spatřím vysokého muže s blond vlasy. Toho jsem tu nikdy neviděla, ale všimnu si modré stužky na jeho vojenském obleku. Je tu nový.
Pohlédne na mě svýma modrýma očima a zkoumavě si mě prohlíží. Nevím, na co myslí, ale je mi to jedno. Je stejný jako všichni ostatní.
Chytí mě za řetěz a já syknu bolestí. Překvapeně vyvalí své pomněnkové oči a okamžitě mě pustí. To zaujme mou pozornost. Nechápu, proč to udělal. Nedrží mě, ale já jdu poslušně s ním. Stejně nemám kam utéct.!
