Kočičí Válečníci, superedice: Sojčípírkova Cesta

Kapitola 1

Sojčínek poprvé otevřel oči, ale zrak mu zahalila tma - byla noc.

Rybí hvězda se k němu pomalu sklonila a olízla mu ui.

"U se před klanem nemůeme schovávat déle. Les není bezpečný pro kotě které má jen jeden den. Musíme zpět." Promluvila stará kočka ustaraně.

"Sojčínku, moc sebou teď nemel" zamumlala stará matka pobaveně, kdy ho vzala za srst na krku.

"Kam jdeme?" Zeptal se Sojčínek.

"Do tábora Vrbového klanu. Tam kam patříš." Mňoukla Rybí hvězda

"Já patřím do lesa!" Mňoukl odhodlaně Sojčínek.

"Sojčínku, já jsem velitelka Vrbových a ty můj syn. Ale klan se nesmí dozvědět, že jsi můj syn. Proto řeknu, že jsem tě našla u hranice s Dubovými. Rikej že nevíš kdo je tvá matka. Rozumíš?" Zvolala Rybí hvězda na Sojčínka.

"Samozřejmě." Odpověděl Sojčínek

                       ⚝⚝⚝

Rybí hvězda vběhla hlodášovým tunelem do tábora, se Sojčínkem pevně chyceným.

"Rybí hvězdo!" Rychlík zvolal jakmile uviděl svou velitelku, potom se ale zarazil. "Co je to za kotě? Není snad tvoje, že ne?" Zeptal se Rychlík.

"Samozřejmě že ne, co bych to byla za velitelku?! Tohle kotě jsem našla na hranici s Dubovými. Bylo tam samo a hladové. Ulovila jsem mu kořist a po dnu se vrátila, jenomže on tam pořád byl. Tak jsem ho vzala s sebou do klanu. Pojmenovala jsem ho Sojčínek. Když jsem přišla tak jetšě neměl otevřené oči, tipuji ho na dva dny stáří." Dokončila Rybí hvězda s dlouhým povzdechem.

Kočky se podívaly na Vysokou římsu kam Rybí hvězda během svého proslovu vyskočila. Některé Kočky se na ni koukaly s nesouhlasím v očích, jiné provolávaly Sojčínkovo jméno.

"K tomuto kocourkovi se budete chovat jako kdyby se narodil tady, jinak vám hrozí můj hněv!" Mňoukla natvaně Rybí hvězda.

Vechny Kočky se postupně utiily a odběhly do svých hnízd z mechu a kapradí. Jenom Zlatka zůstala.

"'Přijde zkáza'" zamumlala a odebrala se do léčitelského doupěte.

"Můj syn nikdy nepřinese zkázu" zavolala na ni trochu nahlas Rybí.

Mezitím se Sojčínek rozběhl do kolky kam ho lákala slastná vůně mléka.

"Mourko, byla bys tak laskavá a postarala se o něj? Vím e ti jedno kotě zemřelo a je mi to líto, Sojčínek by Ti ho mohl aspoň částečně nahradit" Mňoukla Rybí hvězda mateřským tónem

"Samozřejmě e se o něj postarám Rybí. Vypadá unaveně. Jdi se vyspat." Zamumlala Moučka a začala Sojčínka jemně olizovat.

"Děkuji" zamumlala Rybí a odběhla do svého doupěte pod Vysokou římsou.

"Kdy u budu válečníkem?" Zeptal se Sojčínek zatímco ho Mourka olizovala.

"Brzy" odpověděla Mourka něně.
"Teď ale musí nabrat sílu" řekla a přestala ho olizovat, aby se vrátila ke druhému kotěti, které stále koukalo na Sojčínka s otevřenou tlamičkou.

"Co je?!" zamumlal Sojčínek *proč si vichni mysli jak divný jsem?* pomyslel si.

"Tvoje oči- Jsou hezké." Zamumlalo kotě sedící vedle něj.

Mourka se schválně Sojčínkovi podívala do očí a zděeně vydechla.

"Sojčínku, jakou barvu srsti má tvoje sestřička, Zlatinka?" Zeptala se Mourka, snaící se znít klidně.

"Nevím, asi zlatou, je tma jak bych ji měl vidět Mourko?" Zeptal se Sojčínek s podráděním v hlase.

"Sojčínku, tma je jenom v noci, ale teď je poledne a slunce krásně svítí do kolky, jak je moné e bys neviděl její barvu koíku?" Zeptala se ustaraně Mourka

"Jak to mám vědět? -_-" Mňoukl Sojčínek, viditelně unavený.

"A se vzbudí, tak tě vezmu za Zlatkou, to je nae léčitelka, určitě bude vědět co s tím.

                        ⚝⚝⚝⚝

Sojčínek se brobudil časně ráno a Mourka u něj leela, vypadající e nespala celou noc.

Sojčínek se protáhl a zívnul. *není nad krásně černou noc* pomyslel si.

"Sojčínku! U jsi vzhůru" povyskčila jeho matka. "Půjdeme za Zlatkou."
Řekla Mourka a zvedla Sojčínka za kůi na krku.

"Zlatko, jsi vzhůru?" Zavolala Mourka do léčitelského doupěte.

"Co se děje Mourko?" Léčitelka se protáhla a uvelebila před Mourkou.

"Moje- toti Sojčínek." Zamumlala Mourka a potom zaeptala "Myslím e je slepý" zamumlala co nejtieji to lo.

Sojčínek se vymanil ze sevření jeho matky a doklusal před Zlatku

"Já to slyel! A slepý nejsem! Je jenom noc." Skoro zaječel Sojčínek.

"TIE! Vzbudí celý klan" mňoukla Zlatka, zatímco mu prohlíela oči

Sojčínek se od ní snail odtrhnout, ale marně.

Zlatka se otočila na Morku a něco ji poeptala. Mourka sebou cukla, ale nedala dát najevo zděení které v ní bylo.

Sojkotlapka to cítil, cítil, e je něco v nepořádku. Neměl ale odvahu zeptat se co se stalo.

"Pojď Sojkotlapko, jdeme do kolky." Mňoukla Mourka, její hlas byl stále trochu rozechvělý.

"Ano Mourko :3 " Mňoukl Sojčínek posluně, protoe dostal strach, e opět poranil svou sestru kdy si předelý den hráli, proto věděl, e v těchto situacích je nejlepí být posluný a nic neříkat.

                      ⚝⚝⚝⚝

Sojkotlapka se vzbudil a zahleděl svýma slepýma očima na svou matku. Ta se jen otočila a spala dál.
Sojčínek se vykradl e kolky a zadíval se na Vysokou římsu.
*pod Vysokou římsou spí velitel* vzpomněl si na moudrá slova své matky a velitelky. *půjdu ji navtívit* pomyslel si, jak se prodral trpím které se mu zachytilo na jeho jemném koíku. Kdy přiel k Vysoké římse, uslyel hlas Zlatky a Rybí.

"Nemůe splnit tvoje hloupé proroctví, není bílý!" Mňoukla rozhořčeně Rybí.

Zlatka si na to jen odfrkla
"Jestli bude mít koťata, zničí to klan... jen jeden válečník můe klan zachránit... oči modré jak jezero u Rybníkového klanu, koich bílý jako sníh v tom nejtvrdím období bezlistí..." odrecitovala a potom se otočila aby odběhla do svého doupěte.

Rybí si jenom povzdechla a otočila se k přicházejícímu Sojčínkovi.
"Co se děje, Sojčínku?" Zeptala se něně.

"Nic Rybí, jenom mi chybí." Mňoukl Sojčínek smutně.

"Hmmm.... co bych mohla udělat aby sis tak nepřipadal?" Zeptala se Rybí starostlivě.

"Chovat se jako má matka?" Zeptal se Sojčínek s nadějí v hlase.

"To nejde!" Vyjela na Sojčínka Rybí.
"Velitelky nemůou mít koťata, stejně tak léčitelky." Promluvila u neznají Rybí hvězda.

"Dobře" Mňoukl Sojčínek smutně, jak mu naděje vyprchávala z hlasu.

                 ⚝⚝⚝⚝⚝⚝⚝⚝⚝⚝

"Jak dlouho jsem spal?" Zamumlal Sojčínek. Najednou si uvědomil, e necítí teplé mléko jeho adoptivní matky, ani její teplo. Sojčínek se překulil, a ucítil zatuchly pach.
Nebyl cítit nic jako Kočky z Vrbového klanu. Před ním leela malá, velmi hubená my, kterou mu ukradlo kotě které se zatoulalo do té nory.

"Co se