Kočičí Válečníci, superedice: Sojčípírkova Cesta

úvod

Na zemi byl slyšet dusot tlapek. Náhle se zastavily a ve větru se ozvala slova dvou koček.
"Rybí hvězdo, jsi si jistá, že Hvězdní  ti seslali proroctví? Nebyl to jen tvůj obyčejný sen?" Zeptala se mladá zrzavo-hnědá kočka.
"Samozřejmě, Zlatko!" Vyjela na Zlatku Rybí hvězda.
"Samozřejmě. Omlouvám se Rybí hvězdo" odpověděla Zlatka se svěšenou hlavou. "Jenom věř, že jestli si pořídíš koťata, klan ti to neodpustí." zamumlala Zlatka a odbelhala se pryč.
"Je to vůle Hvězdných, klan to pochopí!" zavolala stará velitelka Vrbových a vyrazila za Zlatkou.    Náhle se Zlatka otočila a podívala se Rybí hvězdě do očí. "Jestli budeš mít koťata, zničí to klan... jen jeden válečník může klan zachránit... oči modré jak jezero u Rybníkového klanu, kožich bílý jako sníh v tom nejtvrdším období bezlistí..." Zlatka si odkašlala a odběhla do tábora.                          "To je- To nemohlo být proroctví. Bylo to jenom povídání mladých..." mňoukla Rybí hvězda nepohodlně. "Musím mluvit s Rychlíkem."