S vámi je mi líp

Život o 180°

Na začátek poděkuji za 1k přečtení, děkuji strašně moc, vůbec jsem nečekala že tohle někdo bude číst. Jsem za vás moc ráda děkuji všem.

Ve studiu
Jsem ve studiu se domluvit že budeme něco fotit. Už to mám oficiálně jako práci. Možná dočasnou ale i tak je to přesně to co jsem vždy chtěla dělat. Už je první týden po prázdninách a já si školu dodělávám online. Celou dobu jsem se nepořezala. Můj život se otočil o 180°. Je to jako sen. Usmála jsem se když jsem vytahovala merch co budu fotit. „co se tak šklebíš?" zeptal se Tomášek „nic jen že vás všechny miluju" „to my tebe taky" usmál se zpátky. Najednou se ozval hluk před dveřmi. Do studia přišli kluci z milionu a byl tam i Viktor. Ale počkat je to? Jo je to Patrik. A to jsme dnes chtěli říct že spolu s Viktorem jsme,přece jen spolu jsme už měsíc. „čauky" rozběhla jsem se za nimi „no nic jsme spolu hoši" řekl jakoby nic Viktor a dal mi dlouhou pusu, slyšela jsem jenom holky zakřičet, jak jsme se odtáhli tak na nás všichni koukali s otevřenou pusou. „tak to gratulujeme, konečně" začali nás všichni obíjmat. Patrik se teda moc netvářil ale to je mi fuk. Jenom Dominik nás obešel protože to logicky věděl. „hej Dominiku snad taky pogratuluješ" řekl Yzo. „já už to vím asi 3 týdny" mrkl, holky se na mě vražedně podívali. „ty jsi mrcha ty si nám to neřekla" řekla Karin, začala jsem utíkat a obíhala jsem kolem Viktora „pomoc" křičela jsem a u toho se smála zatímco mě holky naháněli. „hej a nám si to taky neřekla" řekl Robin, všichni se za mnou rozběhli „kamo nee" křičela jsem ze smíchem, skočila jsem na Viktora a on se i se mnou v rukách otočil „budu jí bránit" zasmál se Viktor „nemáš šanci, vydej nám ji" zasmála se Naty „nedám" všichni se smáli a všichni se seběhli k nám. Začali mě lechtat. „prosím ne dost" křičela jsem a smála se, nepřestávali „neee dost to stačí" po pár minutách toho nechali. „jdem vyfotit ten merch?" řekla jsem „jo jasně" řekl Viktor a já z něho slezla. Chytli jsme se za ruku a Yzo se na nás usmál. Budeme fotit nový merch Nika. Je to černá mikina s nápisem Nik Tendo 2024 s růžovým vzorem uprostřed. Vše jsme odfotili asi za hodinu. Bylo to v pohodě a bavilo mě to. Já miluju ty lidi a miluju můj život. Najednou je všechno skvělý a krásný kdyby jsem tohle řekla mému sedmnáctiletému já tak tomu nemůže uvěřit. Já a šťastná? Neznala jsem slovo láska, radost a kamarádi. Teď je už znám a jsem neskutečně ráda za všechny lidi co mě obklopují a jsou tu pro mě. Viktor je strašně skvělej a dělá pro mě první poslední. Všechno je v pohodě a já našla tu rovnováhu v mém životě. Přála bych každému mít takový pocit, ten pocit když si uvědomíte že jste to opravdu zvládla, že je to za vámi. Šli jsme k Viktorovu autu a povídali si. Je neuvěřitelné jak si s ním rozumím. Jeli jsme autem k Viktorovi.

U Viktora
Jsme u Viktora v Kladně. Otevře dveře a my jdeme do obýváku. „chceš pití?" zeptal se „máš víno?" „jo mám" odešel a za chvíli přišel s vínem. Nalil nám do skleniček a zapl film na Netflixu. „nemáš deku?" „jo čekej" Donesl z ložnice šedou deku a hodil ji na mě. Já jen ukázala prst nahoru. Zasmál se. Čekal až si lehnu ale já jsem poklepala na místo vedle mě. On si sedl a já mu lehla na rameno,on mi dal ruku na bok. Přehodila jsem přes nás deku. „miluju tě" řekla jsem „já tebe taky" odvětil. Jen jsme si užívali společnost toho druhého, popíjeli jsme a sledovali film.

Ráno
Probudila jsem se bylo teprve 7 hodin a Viktor nikde. Čekala jsem na něho až přijde, myslela jsem si že je třeba na záchodě, ale uslyšela jsem hluk z kuchyně. Vyskočila jsem z postele a šla za ním. Otevřela jsem dveře a šla do obýváku. Viděla jsem sedět Viktora na sedačce s ubrečeným obličejem. Hned jsem za ním doběhla a obejmula ho, ničí mě ho takhle vidět. „co se stalo?" cítila jsem slzy na tričku. „já to nechápu" obejmula jsem ho ještě silněji. „copak lásko?" „moje sestra" ale ne jeho sestra byla jediná která mu v těžkých časech pomohla, bojím se co se stalo „co se stalo s tvojí sestrou?" „ona měla autonehodu a nepřežila to" nenenene tohle ne. „lásko já si ani nedokážu představit že by se mi tohle stalo já nevím ani co ti na to mám říct to je hrozný" nedokážu si představit co by jsem dělala kdybych přišla o bratra, zhroutil by se mi svět. „hele ale jedno vím, máš mě a já tu s tebou budu pořád ano? jsi moje světlo a miluju tě. Zvládneme všechno spolu, budeme to spolu přes všechny sračky co se na tomhle světě dějou, my dva proti celému světu" měla jsem taky slzy v očích, je to fakt hrozný proč se tohle děje? „víš že tě miluju?" do breku se usmál „víš že já tebe taky?" dala jsem mu pusu. Obejmula ho aby se trochu uklidnil. „pojď teď tě někam vezmu já" vzal mě za ruku. Šli jsme městem kde skoro nikdo nebyl přece jenom je sobota půl osmé ráno. Vytáhl mě na nějakou louku. To je určitě ta o které mluvil. Posadili jsme se. Vzala jsem jeho hlavu a položila si ji na stehna. „no tady je moje místo útěchy chci aby si ho znala jenom ty" usmál se na mě „je mi to líto ale zvládneme to spolu ano?" řekla jsem mu a hladila ho ve vlasech. „děkuju" „to já bych ti měla děkovat udělal si toho pro mě strašně moc" „neděkuj mi, jsem rád že ti můžu kdykoliv vykouzlit úsměv na tváři" políbila jsem ho. Začali jsme se líbat. Přehoupl si mě tak abych byla pod ním. Začala jsem mu sundávat tričko. On mi ho sundal taky společně s podprsenkou, sjížděl polibky od krku dolů.

... Domyslete si hihi 🤭

Jen jsme se potom dívali na západ slunce a opět na krásné hvězdy co byli nad námi. S Viktorem to bylo jiné než s Patrikem. S Viktorem v tom byli city. Milovala jsem ho celým srdcem. Nedokázala jsem si představit život s někým jiným.

Ahoj takže vyjde ještě možná dnes nebo zítra poslední kapitola vím jak to už dopadne a asi mě za to budete nenávidět :D. Napadlo mě to tak nějak asi před 3 kapitolami a prostě to tak ukoncim takže uvidíme se v poslední kapitole. Btw gratuluji k andělovi za Společný projekt! Zaslouženě!
ily <3