The hour of joy

＊*•̩̩͙5. Omluva•̩̩͙*＊

ℙíՏℕě ⅅ❆ℒℰ

᯽Sovět☭᯽ Cítil jsem se mizerně, když jsem se s Narcisem pohádal. Uznávám že je to moje vina, že jsem je tu nechal ale Narcis nezná celý příběh. Já mám prostě jen strach, mám strach o něj i o děti. Nemohu za to, že to projevují jinak než ostatní lidé. Šel jsem za Narcisem chodbou a přemýšlel zdali mám něco říct. Zároveň jsem nemohl zapomenout na to jak jsme našli Česko. Překvapilo mě co se jí stalo. Možná ten Prototyp bude něco nebo někdo nebezpečný. Ale vůbec si nevybavuji k čemu byl. Nemohu si vzpomenout na žádné vodítko. Prototyp bude opředen hodně tajemství než se na první pohled zdá. Podíval jsem se na Narcise, který šel předemnou a ani se na mě neotočil. Šel si za svým. Cítil jsem tu potřebu to s ním probrat, říct mu, že to má své vysvětlení. Notak Sověte, Narcis je tvůj životní partner, tvoje láska života, jistě tě vyslechne. Řekl jsem si sám sobě jen abych se ujistil že se po tomhle všem nerozvedeme. "Narcisi?,, Natáhla jsem k němu ruku a položil mu ji na rameno. Oba dva jsme se zastavili na konci chodby a navzájem jsme si dívali do očí. "Co je Sověte?,, Zeptal se ostře. V jeho hlase jsem slyšel jak je na mě stále naštvaný. "Narcisi chtěl bych si to jen mezi námi vyjasnit. Já zde nechtěl děti nechat, přísahám že jsem se pro ně chtěl vrátit. Chtěl jsem je vzít I s sebou když jsem tě šel vyzvednout. Ale prostě se tam stála věc která-,, "Která co?,, Zeptal se podrážděně a hleděl mi přímo do tváře. "Narcisi vím že jsi na mě naštvaný a máš na to plné právo ale nech mě ti to vysvětlit.,, Chytil jsem ho něžně za jeho ruce, které byly hebké a hladké jako kdyby mu bylo pouhých sedmnáct let. "Narcisi já jsem zde dostal vyhazov. Pár věcí mi zde přišli divné a hledal jsem na ně odpovědi. Amerika si mě všiml jak slídím tam kde bych neměl a pak mi dal vyhazov. Doslova mě z továrny vyhodil a nechtěl pustit zpátky. Říkal jsem mu že tam mám děti ale on mě neposlouchal. Nedovolil mi se tam pro ně vrátit.,, Povím a díval se s upřímným pohledem. Narcis se na mě jen chvíli díval ale pak se odemě odtáhl. "Sověte, nemusíš si vymýšlet pohádky abych se s tebou nerozvedl. Pro naše děti by to byla rána. Nerozvedu se s tebou. Jsem na tebe jen naštvaný, jelikož jsi zde naše děti nechal, kdo ví jak dlouho. Jsem rád, že tu s nima byla Československo. A doufám že s nima stále je.,, Řekl a pak vztoupil do dveří před námi. Cítil jsem se o to víc mizerně. Jak mu to mám dokázat že mluvím pravdu? Že tohle se opravdu stalo? Najdu si vzpúsob jak ti ukázat pravdu Narcisi. Pomyslel jsem si a došel svyžným krokem za ním. "Moment, tohle byla ale pracovna Británie, proč je tam teď jméno Ameriky?,, Zeptal se Narcis a poukázal na cedulku nad červenými dveřmi z bukového dřeva. "Nemam ponětí. Vím že Amerika se stal ředitelem Playtime.Co ale že by si privlastnil místo svého otce? Vždyť Británie byl pro něj velký vzor. Proč by to dělal?,, Zeptal jsem se do prázdna a oba dva jsme si dal prohlíželi dveře. "Česko bude jistě za nima. Žádná šachta tu není.,, Povím a Narcis hned na to zatahal za kliku. "Jak překvapivé, je zamčeno. Někde by tu mohl být klíč.,, Podotkl a šel se podívat do pravé chodby. Já jsem chvíli před dveřmi stál a sám si říkal, k čemu klíč? Stejnak to tu už Amerika nevyužije. Navíc bych mu rád ty dveře....hmmm....to není špatný nápad. Pomyslel jsem si a zlomyslně se usmál a díval se na dveře jako bych právě stál proti Americe a podařilo se mi nad tím vyzrát. Podstoupil jsem od dveří a pak k nim svižně přistoupil a silně do nich kopl. Byla to rána, že dveře se prudce otevřely a pár třísek z nich odpadlo. "Sověte!? Co to blbneš?!,, Vyjekl Narcis, který ke mě přiběhl. "Otevírám dveře.,, Povím a už si všiml ve ventilaci Česko. "Ještě jednou vám děkuji že jste sem přišli a tobě Narcisi, že jsi otevřel mou skříňku. Myslím že si zasloužíte znát pravdu o tom co se zde stalo.,, Začala s kleslým hlasem. Překřížil jsem ruce na hrudi a pozoroval jí ostrým pohledem. "Jde o to, že se zde stála velká nehoda. Vaše děti jsou pravděpodobně v Playcare, sice nevím v jakém stavu, jelikož jsem byla v té skříňce vězněna léta. Prototype, to on zmanipuloval ostatní, chtěl továrnu ovládnout. Ti co se proti němu postavili dopadli velmi špatně.,, Sklopila pohled k zemi, zdálo se že se jí o tom mluví opravdu špatně. Ale jen co o tom začala vyprávět tak jsem ucítil Narcisův pohled. Podíval jsem se tedy na něj. Netušil jsem co si mám o jeho pohledu myslet. Byl smíšený. "Sověte, ty jsi mluvil o nějakých divných věcech, že sis jich začal všímat, že?,, Zeptal se jako by se chtěl ujistit, jestli to co říká Česko má nějakou spojitost s tím co jsem řekl já. "No ano.,, Povím a v ten moment Narvisovy poklesla ramena a zadíval se kam si do neurčitého místa. "Sověte, já omlouvám se. Měl jsem ti víc věřit.,, Řekl a rázem mě obejmul. Obejmul jsem ho nazpět a přitiskl si ho ke své hrudi. "To je v pořádku Narcisi. Já se ti zas omlouvám, že jsem se víc nesnažil dostat děti ven.,, Povím a pak se podíva na Česko. Sledovala nás takovým pohledem, jako by taky chtěla obejmout ale spíše objetí od její matky. "Sověte, jen mám strach o naše děti, chci je od sud co nejrychleji dostat pryč. Nechtěl jsem na tebe být hnusný ale já...já mám jen strach.,, V Narcisově hlasu jsem slyšel jak mu je do pláče. Něžně jsem ho chytil za bradu a zvedl jeho zrak. "Chápu tě Narcisi. I já mám strach o naše děti. Ale teď když jsme pomohli ven Česko, tak na jejich záchranu nejsme sami. Já omlouvám se za vše co jsem udělal. Teď jsme si to mezi sebou urovnali.,, Povím a dál mu menší polibek na rty. Narcis tiše přikývl. Otočil jsem se tedy na Česko a řekl. "Pomůžeš nám najít naše děti? A my zas pomůžeme tobě. Jen nám řekni o co tady jde.,, Byl jsem teď odhodlaný udělat cokoliv abychom naše děti našli a dostali od sud. Česko se odmlčela, jako by ji bylo nepříjemné o tom jen mluvit. Já byl ale přesvědčen o tom, že za tím stojí něco víc. "Alespoň nám řekni, kdo je Prototyp a kudy se nejrychleji dostaneme do Playcare.,, Kladl jsem na to důrazy jelikož nechci aby tuhle záchranu cokoliv přerušilo.