Love on the road

•chapter twelve•

                              Emily

Užívala jsem si krásný výhled na město, se svěžím lehkým vánkem, jen já a nic. V tom jsem uslyšela jak zamnou bouchly dveře a tak jsem se instinktně otočila a zahlédla Landa. „Co ty tady tak sama?" zeptal se s lehkým úsměvem. „Musela jsem na chvíli na vzduch, je tam vydejcháno" odpověděla jsem. Jen přikývl a přešel ke mně. Při jeho blízkosti mi naskočila husí kůže, ani nevím proč. „Zima?" zeptal se z ničeho nic. „Trošičku" odpověděla jsem. Popravdě mi není zima ale pravý důvod mu asi říct nemůžu.

Lando si sundal sako a dal mi ho přes ramena. S úsměvem jsem mu poděkovala a pak zase svůj pohled přemístila na výhled.

„Napadlo mě, že až budeme  v Monaku, jestli by sis nechtěla někam vyrazit" řekl po chvilce mlčení Lando. Trochu mě to zaskočilo protože se do žádného Monaka nechystám. „Já se ale nechystám do Monaka" odpověděla jsem a Lando se na mě podíval nechápavě. „Charles říkal že prý budeš pracivat pro Ferrari a-" „COŽE" vyhrkla jsem na Landa. „Prý ti zařídil práci u Ferrari" dodal na konec. „Ale vždyť já mám svojí práci tak co vymýšlí?" řekla jsem trochu naštvaně. „No vlastně, nemáš, zrušil ti jí" řekl a to byla poslední kapka. Vydala jsem se zpátky dovnitř a hned se vydala za Charlesem který stál u Pierreho.

„Em, užíváš si to tu?" zeptal se s úsměvem ale když si všiml že se neusmívám jeho úsměv také opadl. „Co ti Lando řekl?" zeptal se hned cou došlo že zamnou stojí Lando s omluvným pohledem. „Proč si mi neřekl že si mi zrušil práci?!" vyjekla jsem na něj. Naštěstí nikdo si toho nevšímá takže nemusím řešit jak moc nahlas mluvím. „Chtěl jsem ti to říct dnes, ale jak tak vidím Lando to stihl driv" řekl a poté se vražedným pohledem podíval na Landa. „Já nechtěl-" přerušila jsem ho když jsem se na něj otočila. „Em, můžeme si o tom promluvit? V klidu?" zeptal se Charles, nevím jak on ale já opravdu v klidu nejsem.

S Charlesem jsme odešli zpět na balkón kde byla lepší atmosféra a lepší vzduch. „Proč si mi to neřekl?" zeptala jsem se nahned co zavřel dveře. „Em vyslechni mě. Byla bys tu sama a nudila by ses." řekl. „A co třeba co chci já? Co moji psi?" zeptala jsem se znovu. „Psi samozřejmě můžou s tebou...vím že se to zdá špatný a že třeba nezapadneš ale všechno bude dobrý neboj" snažil se mě uklidnit ale ve mně se krev vařila čím dál tím víc. „Charlesi ale pochop že mě tohle nezajímá a to že bych za to měla víc peněz než z kavárny mě taky nezajímá! Jsem šťastná tak jaký to mám a nepotřebuju nejakou změnu, akor od tebe!" vyjekla jsem na něj a na posledních slovech položila důraz. „Emily, nevíš co říkáš" řekl jako jeho argument. „Vím moc dobře co říkám" řekla jsem a ani ho nenechala nic dalšího říct. Odešla jsem zpět do místnosti a šla hned za Cheryl.

„Tys o tom věděla?" zeptala jsem se hned co jsem k ní došla. „O čem mluvíš?" zeptala se zmateně. „O tý mojí práci ve Ferrari" odpověděla jsem. Stále na mě koukala jak vyvoraná myš. „O ničem takovým nevím" řekla hned. „Od Landa jsem se dozvěděla že mi Charles zrušil práci v kavárně a prý budu pracovat u Ferrari" vysvětlila jsem jí. Jen na mě nechápavě koukala a pak se v jejich očích objevil záblesk něčeho divného. Nic mi na to neřekla ale jen odešla za Charlesem a nejspíš se začali hádat.