Love on the road

•chapter two•

Ráno jsem se probudila a venku pršelo, no super...první den dovolené a už prší no já si to nemůžu načasovat lépe že. Vždycky na to mám smůlu tak proč ne i teď.

Vylezla jsem z postele a přesunula se do koupelny kde jsem vykonala ranní hygienu a pak se přesunula do kuchyně kde jsem si udělala kafe a snídani. K snídani jsem si udělala míchaný vajíčka s rohlíkem, nejlepší snídaně co si budem.

Po snídani jsem došla vyvenčit pejsky a dala jim také nažrat. Po tom co pejsci dojedli jsem vzala misky a umyla se rovnou i s ostatním nádobím. A díky tomu jsem začala uklízet. Ještě jsem si k tomu pustila písničky na televizi a úklid mohl začít v plném proudu.

o 2 hodiny později

Konečně mám uklizeno. Je fajn cítit zas úplně čistý prostředí. To miluju na tom uklízení, že potom je z toho dobrý pocit. Sama nechápu jak někdo může mít doma brodel, vždyť je to otřesné. Popravdě od tý doby co žiju sama jsem pochopila co je to mít doma uklizeno, s rodiči sem to nikdy neřešila ale teď už ano. Dá se říct že jsem si uvědomila několik věcí.

Když jsem uklidila všechny věci na uklízení a sedla si na gauč a chtěla si jít pustit nějaký film tak mi přesně v ten moment kdy jsem si sedla začal zvonit mobil. Mobil leží na lince v kuchyni takže se musím zase zvednout a dojít tam. Jestli to je někdo z práce a řekne mi ať přijdu tak budu simulovat nemoc.
Došla jsem do kuchyně a vzala si mobil do ruky. Volá mi Cheryl, moje sestřenice. Co chce teďka? V tuhle hodinu a v tenhle den. „Cheryl, co potřebuješ?" zeptala jsem se hned co jsem to zvedla. „Emily, ty si teďka doma a tak jsme s Charlesem přemýšleli jestli by jsi s námi nechtěla jet do f1 garáži" řekla. „Vypadám jak člověk kterýho zajímají formule?" optala jsem se hned. „Ne, ale aspoň nebudeš doma sama ne?" snažila se mě přesvědčit. „Já ti říkám že zůstávám doma a nikam nejedu" vyjekla jsem na ní do telefonu. „No dobrý tak klid no, stejně tě tam jednou dotáhnu" řekla klidně. „No to nedotáhneš" řekla jsem jí přesvědčivě. „Jojo to si povíme později, měj see" řekla a típla to. Fakt na formule nepotřebuju jezdit, nevím ani co bych tam dělala. Jo a kdyby jste se ptali, manžel moji sestřenice je Charles Leclerc, ano ten Leclerc. Už si ani nepamatuju jak se navzájem našli ale přeju jim to. Ona je šťastná a on je šťastný. To je jediný co potřebují.

•

Jsou 4 odpoledne a já už nevím co dělat. Nudím se, se psama už jsem byla i na procházce a i jsem uvařila. Fakt nevím co dělat dál. Asi se budu nudit dál? Hádám.

Zrovna jsem hledala nějaký zajímavý film na netflixu a opět mi začal vyzvánět mobil. Koukla jsem se na displej a viděla jak mi opět volá Cheryl. „Ano?" zeptala jsem se hned. „No nazdárek, copak děláš" zeptala se. „Sedim na gauči a nudím se?" odpověděla jsem znuděně. „Tak se oblékni a přijď dolů, čekáme tu na tebe" řekla hned. „Počkat co?" zeptala jsem se zmateně. „Dělej jedeme k f1, nebudeme čekat věčně a navíc pospícham nebo mě Carlos zabije takže si pohni" ozval se Charles. To má být vtip nebo? „Chcete mi říct že mám s váma jit na ty formule jo?" řekla jsem. „Ano" odpověděli jednohlasně. „Ale mě se tam fakt nechce" odpověděla jsem jim. „Dělej nebo si tam nahoru pro tebe dojdu, hodim tě přes rameno a odnesu" snažil se být vtipnej Charles. „Půjdu jen pod jednou podmínkou" řekla jsem. „Jo můžeš sebou vzít ty dva" řekla Cheryl, věděla že se na to chci zeptat. „Fajn tak mi dejte 10 minut" řekla jsem a ani nečekala na odpověď a hned to típla.

Přešla jsem do ložnice kde jsem si ze skrine vytáhla modré volné džíny a černý kardigan(viz. media, bez tech bot) a k tomu si vzala bile nike. Pak jsem se presunula do chodby kde jsem dala klukuk obojky, vzala si klice, mobil a vyrazila ven.

Když jsem vyšla před barák tak tam stálo Charlesovo krásné autíčko. Vzala bych mu ho nejradši. Otevřela jsem dveře a první co uslyšela bylo „ne že ty psi skočí na sedačky" od Charlese. „Neboj prosimte, kluci hop" řekla jsem. Lando se rozeběhl a skončil do auta, no ale spíš skočil na sedačku. Foxy skočil hned za ním, měli by jste vidět charlesuv výraz. „Emilie" řekl Charles naštvaně „ano charlie?" řekla jsem s úsměvem. „Ty psi dolů, okamžitě" vyhrkl. Cheryl ho chytila za ruku a hodila na něj pohled aby se sklidnil. „Lando, Foxy dolů" řekla jsem jim. Moc se jim nechtělo ale pak seskočili a leželi na zemi. „Jo taky tě mám ráda" řekla jsem mu. Nic mi na to neodpověděl a jen nastartoval a odjel.