My first love h.s.

-1-

,,Ahoj princezno, jaký jsi dnes měla den?" Greg se vrátil domů z tenisu a my se konečně po celém dni vidíme. Políbí mě na tvář, když zrovna chystám večeři.  ,,Ahoj, no v pohodě. Klasika práce, byla jsem nakoupit a teď chystám večeři," vracím mu úsměv. Greg se mi podívá pod ruce, asi aby zjistil, co bude jíst. ,,Tak hele, psala jsem ti, že je to překvápko, takže žádné čumákování tady. Běž se hezky osprchovat a hlavně, prosím, dej zrovna věci z tenisu do pračky, ať ti to zase nezatuchne jako minule," nakrčím nos a Greg se mi začne smát. ,,Moc se nesměj, byl to nehorázný smrad. Divím se, že to pračka se sušičkou vůbec přežily, protože moje čichové buňky asi ne," dopovím a zasměju se taky. ,,Neboj zlato, hned to tam dám a děkuju, miluju tě," konec mi zašeptá sladce do ucha, až mi z toho naskočí husí kůže. ,,Za co děkuješ?" otočím na něj hlavu a nechápavě jí zakývu. ,,Za to, že tě mám přece, lepší snoubenku jsem si nemohl ani přát," řekne klidným hlasem. Vždycky mi takovými slovy zlepší náladu, a já se pak usmívám jako měsíček celý den. Je to tak nádherný pocit mít někoho, kdo je hodný, váží si vás a dává vám tu lásku najevo. Greg s  potulným úsměvem odchází nejspíš do té sprchy, snad nezapomene na to zpocené prádlo, protože znovu na to šahat vážně nebudu, to radši hodím do popelnice.

Z úsměvu mě ale probere zvuk smažících se krevet na pánvi přede mnou. Sakra! Snad jsem je nepřipálila. Začnu je otáčet a zkoumat, vypadá to dobře, ještě že tak. Krevety jsou totiž Gregovo nejoblíbenější jídlo na jakýkoliv způsob, na spáleno teda předpokládám, že ne. Když jsou krevety hotové, nachystám si salátek, cherry rajčata, balkánský sýr, dýňové semínka a česnekové baletky. Všechno to hezky naskládám do misek, aby to trošku vypadalo. No nebudu kecat, nejsem žádný masterchef, bohužel, takže si bude můj milý vystačit s tím, co má. Říká se, že láska prochází žaludkem, ne očima. To jsem nejspíš v klidu.

Prostřu na stůl, naliju nám naše oblíbené prosecco a čekám, až se Greg konečně vrátí za mnou dolů. Nějak mu to dneska trvá.

,,Gregu, zlato, pohni, mám hlad!" zavolám do útrob horního patra domu. vážně mám hlad, od oběda jsem nic nejedla a to už je skoro půl sedmé večer. Díky bohu během okamžiku slyším dupot po schodech. Konečně se můžeme dát do jídla.

,,No a mluvila jsi už s tou koordinátorkou svatby, co ještě musíme dořešit?" Greg prolomí ticho, když sedíme po večeři v obývacím pokoji. Sledujeme reality show na netflixu. S povzdechem mu odpovím: ,,Jojo mluvila. Už toho moc není, jen pár detailů. Já musím jít s Beth na finální zkoušku šatů, ty obleku. Potom máme naplánovanou za dva dny tu ochutnávku dortu, doufám, že to máš v kalendáři, dávala jsem to tam asi týden zpátky. Ptala se mě jen ještě na nějakou výzdobu ve foto koutku, ale nic důležitého." Snažím se ho rychle odbít a v klidu se dívat dál, ale jemu to asi přijde jako málo informací, a nebo si chce vykládat, protože mu tyhle, podle něj kraviny na Netfilxu, přijdou občas nesmyslné.

,,My budeme mít foto koutek?" nakrčí jeho světlé obočí a já se na něj s lehce znuděným pohledem podívám. ,,Ano, jako skoro na každé svatbě. Chceme mít přece fotoalbum na památku, pamatuješ? Bude tam přímo fotoaparát, kterým se může kdokoliv vyfotit, hned vytisknout fotku, nalepit ji do fotoalba a napsat k tomu nějaký vzkaz. Bude to hrozně krásné, když třeba po 5 letech album otevřeme a uvidíme ty vzpomínky. Jen jsem ladily kolik papírků na tisknutí tam dát." Greg jen kývne chápavě hlavou. ,,No jo, tohle si vůbec nepamatuju, promiň." Jako odpověď se na něj jen usměju a dál se snažím věnovat televizi, jenže mě znovu vyruší. ,,Ještě že máme tu koordinátorku, co? Já si nedokážu představit, že bychom to měli všechno řešit a domlouvat sami. Mám toho v poslední době v práci dost, do toho ještě tohle," tentokrát  si povzdechne můj snoubenec a položí si hlavu ke mně do klína. Instinktivně mu zajedu rukou do vlasů. Má je krásně blonďaté a jemné. To jsem mu vždycky záviděla. Když jsem si jednu dobu nechala své přirozeně hnědé vlasy odbarvit, skončila jsem s totálně suchou slámou, takže jsem se vrátila k mé barvě a jsem nesmírně vděčná, že mám zase zpátky moje krásně lesklé a zdravé vlasy.  ,,Já vím, že toho máš moc a taky jsem vděčná za tu koordinátorku. Já mám sice home office, ale zařizovat to všechno bych nezvládla." Dál pokračuju v hlazení Gregových vlasů až se po chvíli ozve slabé chrápání. On usnul. Já se z něho picnu, fakt. Jak může usnout u Láska je slepá. ,,Lásko, Gregu, vstávej," políbím ho na čelo a snažím se ho jemně vzbudit, ale on nic. Tak s ním zatřesu a řeknu: ,,No tak lásko, pojďme si lehnout. Budeš celý rozlámaný. Zítra budeš skučet, že tě všechno bolí." Vlastně mi je Grega trochu líto, v práci teď pracuje na 210%, aby ho povýšili a on se mohl přiblížit postu představenstva firmy. Do toho vrcholí příprava na svatbu, obdivuju ho, jak dokáže být i přes to všechno tak milý.