Fake

Replacement

,,Jsem rád, že budeš s námi.'' Řekne Louis a pousměje se.

,,Já taky.'' Přikývnu. ,,Jen, si nejsem jistá, jak to teď mezi mnou a Harrym bude...'' Řeknu tiše a Louis chápavě přikývne.

,,Uvidíš, že se to nějak vyřeší.'' Povzbudí mě a já se podívám na své ruce, které se mi klepou čím dál víc, když se blížíme k domu. Jsem nervózní, až Harryho uvidím po tom, co ho Jack vyhodil z našeho domu, když jsme se hádali.

Jakmile Loui zaparkuje, vezme mou tašku a doprovodí mě ke dveřím. Vejdu dovnitř a rozhlédnu se, jestli se tu nic nezměnilo. Sice jsem tu nebyla jen pár týdnu, ale mně to přijde, jako by to bylo hrozně dlouho.

Louis mi odnese tašku do mého pokoje a já se podívám do obýváku. Niall sedí na gauči a kouká se na televizi. Když si mě všimne, široký úsměv se mu rozlije po tváři, vstane a dojde až ke mně.

,,Thess. Jsem rád, že jsi se vrátila.'' Pevně mě obejme a já mu úsměv oplatím.

,,Já taky.'' Přikývnu, ale nejsem si tak jistá. Stále mě děsí setkání s Harrym. ,,Půjdu si nahoru vybalit.'' Řeknu a když Niall přikývne, odejdu nahoru. Jakmile vyjdu schody, omylem se srazím s Harrym. Chci něco říct, ale nemůžu najít vhodná slova. Harry mě ale předběhne.

,,Thess...Já...Nemůžeme si promluvit?'' Zeptá se tiše. Jsem ráda, že nebude další scéna. Doufám.

,,Dobře.'' Přikývnu a vejdu do svého pokoje. Posadím se na kraj postele a nervózně si mnu ruce. Harry za sebou zavře dveře a pomalu se posadí kus ode mě.

,,O čem chceš mluvit?'' Zeptám se tiše, i když to vím.

,,Myslela jsi vážně, když jsi řekla, že mě nemiluješ?'' Řekne skoro neslyšně a já se podívám na své ruce. Nevím, jak mu mám odpovědět. Miluju ho, ale když mu to řeknu, bude to ještě horší, než už to je.

,,Ano.'' Pípnu a Harry si povzdychne. Chvilku je ticho, tak se ho rozhodnu přerušit. ,,Myslím, že jsme si už všechno řekli.'' Povzdychnu si a promnu si ruce. Stoupnu si, abych Harrymu naznačila, že už je konec našeho rozhovoru. Nejspíš to pochopí a pomalu si stoupne. Svěsí hlavu a já zamířím ke dveřím. Když se natáhnu po klice, ucítím na své ruce Harryho stisk. Překvapeně se na něj otočím a chci něco říct, ale zarazím se, když mě přitiskne ke zdi. Obě ruce mi přišpendlí ke stěně a natiskne se na mé tělo, čímž způsobí, že se nemůžu pohnout.

,,C-co to děláš?' Zeptám se vyděšeně.

,,Vím, že lžeš.'' Řekne tiše a já na sobě cítím jeho dech, čímž se mi po celém těle vytvoří husí kůže. ,,Miluješ mě.''

Nezmůžu se na víc, než na něj jen tupě zírat. ,,Řekni, že mě miluješ.'' Zašeptá zoufale. Několikrát zamrkám, abych zahnala slzy a pokusím se dostat z jeho sevření, ale je to marné.

,,Pusť mě.'' Zašeptám a trochu se pohnu, čímž způsobím, že se na mě Harry natiskne ještě víc.

,,Řekni mi pravdu.'' Řekne přísně a já se sebou vedu vnitřní boj, jestli mu mám říct pravdu nebo ne. Rozhodnu se, že mu dál budu lhát. Nemohla bych to udělat. Vím, že to dítě nechce a nebude se přetvařovat jen kvůli mně.

,,Harry, prosím....'' Zasténám zoufale, protože už mě to přestává bavit.

,,Řekni to!'' Zvýší hlas a já se leknu.

,,Co se to s tebou děje?!'' Zakřičím nazpátek. Chová se jako idiot.

,,Já tě miluju!!! Proč to nedokážeš pochopit?!'' Křičí. Neudržím se a jedna slza mi steče po tváři. Přetočí se mi žaludek a znovu je tu ten známý pocit. Prudce ho od sebe odstrčím a rozeběhnu se do koupelny. Zabouchnu za sebou dveře a zamknu, protože slyším, jak za mnou běží a nestojím o další hádku, která by mě stála poslední zbytky zdravého rozumu.