Stalker

Prolog

Pohled Simona.
Zrovna jsem trénoval, když ke mně došel Gaz. "Price tě hledá" řekl, a odešel. Položil jsem svou zbraň, a šel k Pricovi do kanceláře. Moc se mi nestává že mě zavolá k sobě. Jen občas když je to urgentní. Zaklepal jsem na dveře jeho pracovny a čekal jsem na výzvu že můžu vejít. Chvíli bylo ticho, ale pak se ozvalo "dále" a já otevřel dveře. Hned jsem je také zavřel, jelikož jsem z Pricova pohledu usoudil, že je to vážné. "Sedni si"  řekl a ukázal na židli před jeho pracovním stolem. Sedl jsem si a čekal. Vypadal dost nervózně. "No, jak bych začal.." řekl Price a sedl si naproti mě. Sáhl do kapsy pro mobil, potom na něm něco hledal. Teď jsem byl i nervózní já. Ukázal mi fotku krásné, mladé dívky. "Líbí se ti?" zeptal se. Pěkná byla, ale na mě moc mladá. "Je hezká, ale víš že mě moc ženy neberou" řekl jsem. On se pozasmál. "Tohle je moje dcera Simone. Moje utajená dcera. Tohle bude tajný, a ty to nikomu nesmíš říct. " řekl. Byl jsem v šoku. Nikdy o ní nemluvil, nikdy za ní nebyl, nebo aspoň o tom nevím. "D-dcera?" byl jsem zaražený. "Jo. Když jsem byl v Česku na misi, poznal jsem krásnou češku, no a po pár panácích, však to znáš" řekl a zasmál se. Usmál jsem se taky, ale pořád to byl pro mě šok. "No a co s ní mám dělat?" zeptal jsem se. "Sledovat. Budeš ji sledovat. Nechci by o mně věděla, ani teď nemůžu do česka. Poletíš tam ty. Chci vědět vše. Jak se má, co dělá, kamarády.. prostě vše. Slíbil jsem její matce, že vzhledem k mé práci se jí nebudu plést do života. Ohrozilo by jí to. Ale chci aspoň o ní vědět." vysvětlil mi. Byl jsem pořád v šoku. "Rozumím" řekl jsem. "Jmenuje se (t/j). Zítra v 9 ráno letíš. Díky Simone" řekl a usmál se na mě. "Rozumím" zopakoval jsem, sebral jsem se a šel do svého pokoje. Sbalit se. Abych letěl do česka sledovat mladou, krásnou ženu...