BOUQUET ~daisy wheel~

3

Po večeři jsem se vydala ještě do Parku. Slunce začlo lehce klesat což bylo vidět na odrazu rybníčku. Dobrou půlhodinu jsem tam strávila na lavičce  než mě zrazil podivný zvuk cvaknutí. Když jsem se otočila viděla jsem ho. Byl to ten hoch z té kavárny jak fotí nějakého psa při západu. Celým tělem jsem se na ně otočila a pozorovala je. Avšak jsme nebyla jediná. Kokršpaněl,který byl předchvílí focený se rozběhl mým směrem. Nebo spíše řečeno na mně. Než jsme se stačila rozkoukat psík byl na mně, v mém klíně.

,, Omlouvám se,jsi v pořádku??Lucy dolů." Pes bezprotestů slezla z mého klínu a namísto toho si dřepla přede mě a zřejmě čekala na nějakou odměnu . ,,V pohodě, nic se nestalo." Odpověděla jsme docela dost rozpačitě a konečně se odvážila na něj podívat. Byl vysoký, s vlasy do všech stran a se širokým úsměvem. ,,Neviděli jsme se někde?"
,,Ne,úplně...zahlédla jsem tě dnes z balkonu když jsi byl v kavárně,jinak osobně ne."    V jeho očích se zablísklo a rty se mu stočili do zvláštního úsměvu,volnou rukou si projel vlasy. ,, Říkal jsem si že jsme tě musel vidět,hezký zvíře si pamatuji. Jmenuji se Louis." Při těch slovech jsem se trochu uculila. ,,Michele Belisee."  Zkoumal mě pohledem než odvratil zrak k nedalekém záhonu s květinami. ,,Ty jsi vnučka Jane a Petera?" Překvapilo mě že znal celá jména mých prarodičů. ,,Jo,to jsem ty se znáš s mými prarodiči?"  Lehce se uchechtl. ,,Kdopak by je neznal v ulici a navíc dvakrát do týdne k Jane chodím pro květiny pro kavárnu."  Při těch slovech podešel pár kroků pryč. Pro něčí se sklonil a zas se vrátil. V ruce nesl kopretinu. ,,Ještě jednou se omlouvám za Lucy."
,, Začíná být pozdě má bych se vrátit domů." Chápavě přikývl a dal fenku na vodítko.  ,,Pokud ti to nebude vadit rád tě doprovodím neboť máme společnou cestu." Neříkám, zarazilo mě to ale bylo to milé gesto,které nejde nepřijmout.  
,,Tak fajn." Usmála jsem se na něj stehne jako on na mně před chvílí. 

,, Co plánuješ dělat tady v Paříži?"  Zeptal se mě z ničehonic.  ,,Nastupuju tu po létě na konzervatoř a navíc miluju Francii v létě."  Povídali jsme si zbytek cesty o škole, potom o jeho fotkách a než jsme se nadále byli jsme na místě. Celou cestu nesl tu kopretinu, doteď jsme nechápal proč.
Rukou se natáhl ke mně a strčil mi ji za ucho. Jestli jsem teď nebyla rudá jak rajče, tak bych se hodně divila. Pohled jsme radši stočila k Lucy ,která  se dožadovala pohlazení.
,, Děkuju za doprovod." Sklonila jsme se k Lucy a pohladila jí. Šťastný pes.  Když jsem se narovnala Luis se podival na Lucy,která byla v nebi.     ,,Dobrou noc,Michele."   
              ,,Dobrou Luisi"

Když jsem zavřela dveře sundala jsem si z ucha kopretinu a čuchla k ní. Voněla krásně. Myslela jsme že zavolám ještě Vici ale byla někde mimo.Ještě dlouho jsem si přehrávala naší konverzaci než jsme usnula.