BOUQUET ~daisy wheel~

2

    Po vystoupení z letadla jsem se rozhlédla a vydala s k terminálům.  ,,Michele!,, Uslyšela jsem už z dálky své jméno a zrak mi padl na dědu,který se nedá přehlédnout. ,,Dědo,ahoj,, odložila jsem si  kufry s taškou a objala ho i když jsem ho naposled viděla před necelými dvouma měsíci,byli vidět známky stáří.    
   ,,Kde je babi,ona nejela s tebou?,,
   ,,Měla ještě nějakou práci v květinářství.,,
Pomalu jsme se vydali k odchodu a já mu povídala o letu,co nového dělala i nějaká postarší dáma vedle mě a mé nadchnutí pro vejšku.
       Cesta netrvala dlouho a když jsem vystoupila před babičiným květinářstvím srdce mi poskočilo radostí. Jsem tady,jsem zpátky na místě kde mám tolik překrásných vzpomínek. Jako malá jsem se schovával pod pultem a tady si k nám našel cestu i Ferdinand. Mourovatý,tlustý kocour,který se jedním ze svých ostrých drápků zachytil o naše srdce a babi s dědou nezbylo nic jiného než si ho nechat. Krámek se nachází hned pod bytem  prarodičů, v krajní části Paříže. Výhled z bytu je překrásný je vidět do parku s malým jezírkem kousek od nás a na druhé straně zas ulici poloplnou takových obchodů jako je ten babičin. Po otevření dveří obchodu se rozezní malý cínoví zvonek .         ,, Babi,tak jsem tady.,,      ,,Mišťičko moje, jaký byl let jsi v pořádku, nemáš hlad?,,
    ,,Dobrý,ano a celkem jo¿,,     ,,Janet, nech ji vydechnout vždyť teprv přijela.,, vložil se do toho děda svým hlubokým hlasem.
       Vydala jsem se po schodech do bytu. Schody stále stejně vrzali. V mém pokoji byla cítit prolínající se vůňe levandule a kopretin. "Vsadím se že je sem dala babi." Rozhodla jsem že vybalovani odložim o pár minut a dám vědět Vici a rodině.

                                       SMS
Vici<3                                                                              já
                                          Cesta byla velmi úspěšná   jako tvá slohovka a žiju ;)

No tak na moji slohovku o uklízení  nejde mít jiný pohled ani ÷}

                                          Co Madrid ??????  Už jsi na ubytku??? Zavoláme večer ?

Je to tu ŠILENÝ!!! Ty lidu jsou zlatý ale strašně živý.  Jo na chvíli aspoň jo,jsme pozvána na uvítací večírek takže :D

    
                                :'D Mým  uvitacim večírkem budou nejspíš brambory a Ferdinand<3

Hahahaha! Užívej,  budu muset končit páčko a [zapomeň občas na tvoje plány,ne vždycky jsou třeba Michel<3]
    

      Na to už neodpovím. Vím že to myslí dobře ale já nevim co bych bez plánu dělala. Ona je vždy ta spontálnní duše,kterou něco napadne tak to i udělá. Já ji vše planuju a ona to v momentu zrealizuje. Chvíli se ještě na zprávu dívám pak zhasnu mobil a vyjdu na balkon.
       Okolo malého stolku jsou dvě křesílka a zábradlí je obvenčené květináči. Podemnou,o několik oater níž prochází lidi,kteří smějou a užívají léta. Opřu se o zábradlí a nechám slunce šimrat moje tváře paprsky. Když konečně otevřu i oči a pohlednu dolů spatrim pár otevřených krámů. Zadívám se na kavárnu,která  je víceméně hned naproti babičinimu květinářství. Mají venku několik stolku se sedicimi zákazníky. Kolem několika stolu naráz běhá jeden mladík. Když dopíše objednávku při jejíž psaní koukal na zákazníky zabloudí jeho pohled ke mně.           Usměje se. Usměje se na mňe.