Again // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Believer

Harry

„Omlouvám se za... to. Zvyk je železná košile," omluvil jsem se a zvedl jsem ruce poté, co mi Eleanor věnovala pohled, jako bych dostal jí.

Dívala se na mě a nechápal jsem, co se dělo. Zamračil jsem se, než se její výraz změnil, načež si hluboce povzdechla.

„Je to v pohodě. Já jen... Tak tvrdě jsem dřela, abych šla dál, a teď jsi zase tady," snažila se vysvětlit, ale akorát to přispělo k tomu, že mě to ještě více zmátlo.

„Proč ses rozhodla pojmenovat ji Freya Hermione? Já jsem to jméno vybral a tys ho nesnášela," zeptal jsem se, abych mohl změnit téma.

„Nebylo to tak, že bych ho nesnášela!" popíravě zalapala po dechu, ale červenala se. Prázdně jsem se na ni podíval, což jí ještě více rozpálilo.

„Tak se ti nelíbilo?" navrhl jsem, načež Eleanor slabě přikývla po pár vteřinách.

„Kdes přišel na Freya Hermione? Chci vědět, po kom jsem pojmenovala svou dceru," zeptala se Eleanor.

„Po moji babičce," přiznal jsem a shlédl jsem na své dlaně.

Freya Hermione Selley zemřela to léto, kdy mi bylo sedmnáct. Rok předtím, než se můj otec rozhodl, že byl čas zasvětit mě do rodinného byznysu. Byla to matka mé matky, ale nakonec to byla jediná žena, kterou jsem považoval za matku.

Anne byla jen dárkyní vajíčka v mých očích, ale moje matka, matka? Nikdy.

Nevěděl jsem, jestli tohle z ní udělal Desmond. Jenom jsem si pamatoval jediný den, kdy máma byla doma a byla s námi. Usmívala se a jezdili jsme na výlety a speciální místa a všechno bylo perfektní. Pak to přestalo, když mi bylo sedm. Začala jezdit s tátou na pracovní cesty. Když se vrátili z první, věděl jsem, že se v mámě něco změnilo. Do dneška jsem na to nedokázal přijít.

Gemma a já jsme zůstávali s babičkou, když odjížděli. Měla to se mnou těžké, když jsem byl mladší. Jak jsem rostl, rostla i láska k babičce Freyi.

„Jmenovala se Freya Hermione?" Eleanor překvapeně vykulila oči. Věděla, co pro mě babička znamenala.

„Ano a znamenala pro mě všechno," přiznal jsem s přikývnutím.

„Co jí dělalo pro tebe tak důležitou? Jestli to můžu vědět, samozřejmě." Eleanor se naklonila blíž a dopředu, aniž by si to uvědomila.

„Byla jediný člověk, který ode mě nic nečekal. To zní špatně, ale je to v dobrém slova smyslu. Moc si ze svého dětství nepamatuju. Jenom si pamatuju, jak byl otec na mě přísný." Povzdechl jsem si a zatnul jsem čelist.

„Nikdy jsi mi o svém dětství neřekl, ani o tom, když jsi byl puberťák. Předpokládám, že pro to byl důvod, ale teď... když je to venku... Můžeš?" zeptala se Eleanor. Vteřinu jsem si ji prohlížel, než jsem se rozhodl, že stejně nebyl důvod, abych jí to neřekl.

„Je smutné, že nedokážu popsat jednu dobrou vzpomínku s Desmondem? Je to můj biologický otec a byl se mnou celý můj život. Ale nedokážu si vzpomenout na čas, kdy byl ke mně milý. To samé s Gemmou."

Při zmínce jména mé sestry jsem cítil rychlé bolestivé píchnutí. Byla to nějaká doba, co jsem ji viděl nebo jsem o ní slyšel. Věřil jsem, že si odpykávala svůj trest s Anne v ženském vězení v New Yorku.

Byla doma, kdy jsme si s Gemmou byli blízcí. Díky Desmondovi, jako vždycky, byl náš vztah zničen. Bral bych jako zázrak, kdyby se mnou někdy ještě pár slov prohodila.