Dust Bones (H. S. - Translated - CZ)

3. Chapter

Naše tempo mě ukolébalo ke spánku. Slabý zvuk motoru v mírných vibrací pode mnou předl. Docela rychle jsem otevřela oči.Mám tendenci se probouzet náhle, a zmateně se ptát na místo, kde jsem, než se stihnu vzpamatovat.

Krk jsem si protáhla tam a zpátky, mezitím co jsem líně ležela na kožených sedadlech automobilu. Bolel mne, jak jsem ležela v divné poloze, ale když jsem nakonec zvedla hlavu z opěrátka, moc mi to nevadilo.

Po mé pravé straně se všude venku rozléhala tma. Přede mnou byla jasná světla známá jako reflektory, které nás vedly nocí.Když jsem si promnula oči ze spánku, otočila jsem hlavu druhým směrem a klidně jsem přejela pohledem Harryho postavu.

Byl v rovné pozici, perfektně narovnaný a jeho postoj byl stále stejný, jako když jsem usínala; jednu ruku na řadící páce a druhou obrovskou ruku obtočenou kolem volantu. Podle výrazu na jeho tváři vypadal unaveně. Vypadalo to jako bychom už jeli několik hodin. Nerozumím mu. Musí mít nějaké robotické vysvětlení.

Místo toho abych se ho zeptala, kolik je hodin - byla jsem si více než vědoma, že by mi stejně neodpověděl - jsem zkontrolovala hodiny, které byly nedaleko autorádia, vypouštějíc vzduch z úst, když jsem zahlédla, že jsou tři ráno.

Uvědomil si, že jsem vzhůru?

Zajímá ho to?

Pravděpodobně ne. Teď už dostatečně probuzená, jsem si znovu promnula oči, jemně zívajíc, předtím než jsem se znovu koukala rovně na cestu. Jsem zvědavá, jak zní jeho hlas, na to jak se hýbají jeho rty, když mluví. Nikdo by tady teď po dobu těch hodin nechtěl sedět s touhle tichou a divnou společností,jakou mi je Harry. Někdo, kdo raději mluví pomocí činů, než pomocí slov.

Povzdechla jsem si a uložila si ruce do klína. Jazykem jsem si olízla rty a navlhčila si tak suchou kůži. Něco bych snědla,ale bála jsem se ho zeptat. Plus, byly tři hodiny ráno. Jídlo muselo počkat. Jedla jsem předtím, než jsme odjížděli. Bohužel jsem si ale neužila jídla dostatečně.

Stiskla jsem rty do úzké linky, snažíc se vyhnout jakékoliv konverzaci. Věděla jsem, že zbraň, která byla nabitá, pravděpodobně schoval, když jsem usnula a přestala ho tak vehementně iritovat. Přesto moje pusa byla mimo mou kontrolu, protože jsem měla několik věcí na srdci, které ho měli popichovat, dokud by nepromluvil.

"Nebudeme zastavovat u nějakého motelu nebo tak něčeho?" konečně jsem se zeptala, otáčejíc hlavu, abych koukala na něj.Světlo z reflektorů auta se odráželo ze silnice na nás, prosvicujíc okolo nás malý prostor. Takže jsem mohla vidět,každý centimetr jeho dokonalé kůže.

Harry neodpověděl - jako obvykle. Jeho jediná reakce byla, že zachovával pohled rovně na silnici.

Více než připravená na něj křičet, jsem se zhluboka nadechla. Šílela jsem z něho, bez toho, aniž by řekl jediné slovo. Naštvaně jsem se kousla do koutku rtu, natolik až jsem skoro cítila kovovou chuť krve, ale nebylo tomu tak. Hledala jsem v mojí kapse až jsem vytáhla jelení lůj. Tyhle dny mám rty popraskané víc než kdy jindy, a je to otravné. Nedokážu pochopit, jak si někteří lidé dokážou poradit bez jeleního loje.

Ovocná příchuť mi zvedala žaludek. Byla to sladká vůně, a na prázdný žaludek nic dobrého. Nějak ta vůně přeměnila můj hlad na malou bolest žaludku.

"Zastavíme někde a najíme se?" zkusila jsem se zeptat znovu.

"Jsem vážně hladová. Je mi líto, že tě obtěžuju, vím,že jsou tři ráno, ale..."

"Nechtěj, abych po tobě střelil."

Vyschlo mi v puse. Nezáleželo na tom, že jsem si teď natřela rty lojem, absolutně mi vyschla a jsem si jistá, že můj úžas se projevil velkým spadnutím mé čelisti. Jeho hlas byl tak... hluboký, chraplavý, hladký jako máslo, zároveň chraplavý jako drsný povrch. Jeho přízvuk byl silný, britský a zaslepující. Srdce mi bušilo až v břiše, oči jsem strachem rozšířila, přestože byly více pohlcené šokem.