Dust Bones (H. S. - Translated - CZ)

1. Chapter

Zajímalo by mě, jaký by byl můj život, kdyby můj otec nebyl člověk jaký byl. I přes jeho povolání, jsem naprostá oddaná milujíci dcera. Ale moje mladší sestra Paige má jiné plány. Málokdy opouští domov, ohrožena maličkostmi světa. Maličkosti, které ji ovlivňují mnohem větším způsobem, a vždy jsem se obávám, že se od nás vzdálí.

Když jsem zavřela dveře od auta, okamžitě jsem věděla přesný počet pušek a pistolí, které na mě mířily. 64. Muži v popředí uvolnili své napjaté v ramena,poté co uviděli, kdo jsem. Prošla jsem kolem nich, nechajíc se vést tam, kde byl můj otec.

"Dobré odpoledne, slečno Gates." Jeden z mužů, kterého jsem znala jako Gatora, mě přivítal.Zlehka jsem se zasmála a položila jsem mu ruku na rameno. "Jen proto, že můj otec řekl, že bys mě měl uvítat, neznamená, že to musíš udělat."

Trochu se zasmál, hravě na to, že se cítil nelibě. "Je to slušné."

Horký, mexický vzduch se vzdálil, když jsem vstoupila do klimatizovaného domu. Táta měl slabost pro horké nebo tropické oblasti. Vždycky si koupil luxusní sídla kdekoliv zrovna byl a miloval to tam. 

Hluboce sem si povzdechla, když jsem si uvědomila, že důvod, proč jsem tady, není proto, že by mi chtěl říct 'Ahoj',nebo že by mě chtěl vidět, jak se mi daří. Ale proto, že chtěl, abych někam odjela. Neustále jsem se stěhovala z místa na místo, protože otec je velmi obezřetný, co se týče mé bezpečnosti. Nicméně, já mu to nemám za zlé. Jsem ráda, že má stále starost o mé blaho.

Nebyla jsem překvapená, když jsem do domu vstoupila. Všechno bylo podle toho, jak můj otec vyžadoval. Nábytek byl tmavý, většinou z tmavého dřeva. Stěny byly bezchybně nabarveny do tmavě karmínové barvy. Každý pokoj byl prostorný a do dalších různých místností vedly chodby. Nebyla jsem fascinována jeho volbou krásné výzdoby, nebo způsobem, jakým se mramorové podlahy leskly, protože byly vydrhnuté. Je perfekcionista a nedělá chyby.

Pil čaj u okna, o kterém jsem si byla jistá, že je neprůstřelné. Jeho šednoucí hnědé vlasy byly uhlazené dozadu. Jeho světlé zelené oči upřeně zíraly před sebe a hovořil s vysokým mužem, který zíral z okna a stál s dokonalým držení těla.

"Pane Gates, vaše dcera je tady," informoval ho Gator, otočil se zpět a nechal nás tam osamotě.Položil si šálek čaje, s povdechem si stoupl a vzhlédl ke mně. Zíral jen na mé oblečení. Moje šortky pro něj nebyly nutně vhodné, a věděla jsem to, protože okamžitě zavrtěl hlavou. Trval na tom, že jsou příliš krátké, ale nosila jsem je tak jako tak, protože jsem je měla docela ráda. Měla jsem na sobě jednoduché bílé tílko, s rozepnutou růžovo-bílou kostkovanou košilí přes to. Kostkované košili jsem vyhrnula rukávy. Na nohou jsem měla lodičky, které měly klín a moje zlaté vlasy jsem si přehodila dolů přes ramena.

Přesto mi věnoval úsměv. "Pokaždé když se na tebe podívám, vypadáš víc a víc dospěle. Pojď jsem a věnuj svému otci objetí."

Usmála jsem se na něj a své objetí okolo něj ještě zpevnila. Není to žádné tajemství, že mi chyběl. Nechápu, jak to Paige dokáže. Ale můj otec byl vždycky jediná osoba, kterou jsem milovala tak hluboce a pravdivě. On je jediný důvod proč jsem navštěvovala školu a překonávala se, protože jsem mu chtěla ukázat, že jsem toho hodna.

"Ahoj tati," zašeptala jsem směrem k němu, když jsme se odtáhli.

"Pojď sem a posaď se." Pobídl mě abych si sedla na pohovku, kde předtím sám seděl. Nabídl mi šálek čaje, já jsem odmítla a jen čekala,až se dostane k věci. "Ty víš, že jsem tě sem nepozval, jen proto abychom tu klábosili."

Složila jsem do klína ruce, udržujíc nohy blízko u sebe a zhluboka jsem se nadechla. "Předpokládala jsem to."

"Dobře, však ty víš, jak moc se bojím o tvou bezpečnost. A v poslední době se vyskytlo pár věcí, se kterými jsem velmi dobře obeznámen. A já se ptám, jestli se mnou souhlasíš, když říkám, že bude lepší, když budeš bydlet nějakou dobu v Texasu," vysvětlil mi neústupně.

Opět stěhování a znovu do nové školy. Jsem už unavená ze stále stejné staré situace. Noví přátelé, nová budova k prozkoumání a ztrácení se v ní, noví učitelé, nové třídy, se kterými se budu muset seznámit. Nejsem jedna z těch, která si cestování užívá, protože už jsem cestovala mockrát. Ale nemohla jsem si stěžovat. Jestli tu bylo něco, co můj otec nenáviděl,víc než nedostatky v jeho systému, tak to bylo stěžování.

Neměla jsem žádnou jinou možnost než souhlasit, pomalu jsem pokývala hlavou. Vypadal potěšeně, když jsem si nestěžovala. Nikdy nedělala. Paige byla ta, kdo mu neustále křičel do telefonu, že si přeje mít raději normální život než tohle. Mohla jsem se k ní přidat, ale já si vykládám věci jinak než ona.

"Tvoje sestra je v bezpečí v Texasu a čeká na tvůj příjezd."

On s námi nepůjde. On zůstane tady a potom bude cestovat přes půlku světa a plánovat, jak se dostane ven z toho co se stalo. Vždy mu důvěřuji v tom, že ví co dělá, ale to neznamená, že se o něj nebojím.

"Harry tady, tě bude mít na starost. Budeš respektovat cokoliv řekne. Nezáleží na tom, jak bláznivé to bude, musíš udělat to, co říká. On je moje nejlepší pravá ruka, on je jediný ochotný riskovat svůj život, aby tě ochránil," vysvětlil mi přímě, když moje oči cestovaly pohledem na vysokého muže, který postával nedaleko okna.

Slova, která vycházela od otce, se začala rozplývat, když jsem studovala muže, jehož jméno bylo Harry. Jeho nohy byly dlouhé a doplňovaly jeho štíhlé tělo. Byl oblečený celý v černém, černé knoflíčky zapnuté, černé úzké jeansy, černé mokasíny. Můj otec požadoval po každém takové oblečení, považoval to za povinnost, očekával veškerou dokonalost. Rukávy měl vyhrnuté k loktům, odhaloval tak víry černého inkoustu na jeho lehce opálené pokožce. Nebylo to odkryté celé, ale jsem si jistá, že to byl rukáv tetování.

Jeho brada byla vysunuta směrem vzhůru. Jasně zelené oči prosakovaly do rysů na mé tváři.Zdál se nezaujatý, i když ode mne neuhl pohledem. Jeho baculaté, růžové rty srdcovitého tvaru nebyly ani zakřivené v úšklebku, ani v zamračení. Černý kroužek na jeho spodním rtu mu přidal na jeho drsném vzhledu. Měl silně vymezenou čelisti, která dokonale rámovala jeho tvář. Z malátněla jsem při pohledu na jeho piercing v obočí. Byl netečný, vážný a vypadal uvolněně. Jeho celkové mlčení mi vnuklo otázku, jestli vůbec žije, protože ani zvedání a klesání hrudníku neprokázalo jeho existenci.Oříškově hnědé kadeře, byly uhlazené dozadu, pryč z jeho tváře, jinak celkově neuspořádané což ho dělalo víc atraktivní. Šíleně krásné světlezelené oči na mě zíraly bez jakékoliv emoce, zatím co ty moje modré soupeřily, aby našly alespoň nějaký náznak reakce.

"Catalina," okřikl mě otec, zjevně naštvaný z toho, že moji pozornost od něj odtáhl cizinec, který byl pověřený,aby svým životem chránil ten můj. Odvrátila jsem zrak od Harryho, trochu jsem se zamračila,když jsem se zpátky podívala na otce. "Cokoliv dělá, dělá pro tvoji ochranu. Je jen pro to určený a když budeš v bezpečí, vrátí se sem. Ví co má dělat, a nenechá se zmást tvou tendencí dostat se mimo trať."

Protočila jsem oči, připravená na to se hájit. "Nepotřebuju ho, aby mě chránil. Já ho neznám. Nemůžu mu plně důvěřovat."

Stoupl si a křuplo mu v kolenech. "Nezajímá mě, co ty si o tom myslíš. Je ti sedmnáct a jsi pod mojí ochranou. Už nechci nic slyšet. Dnes večer začnete jízdou na sever od Mexika až do Texasu. Na hranicích, jsou moji muži a čekají na vás oba. Překročíte hranici za tři dny." drsně přikazoval. "Když přijedete, budu od tebe a tvojí sestry očekávat hovor."

Je zbytečné říkat jak moc jsem naštvaná. Nemůžu ani létat v letadle, protože je v dluzích a tak by mě mohli vystopovat rychleji. Musím být v autě s úplně neznámým člověkem, který vypadá jako smrtka v těla hezkého muže. Táta začal odcházet,když se Harry naklonil z okna a podíval se ven. Sledoval jsem ho, jak se stejným stylem začal pohybovat,jako můj otec. Akorát,že směrem ke mne. Dokonce i jeho kroky byly tiché. Jako smrt.