Okruh lásky

21

"Williams." Zabručel Nikolas do mobilu a chvíli poslouchal. "Jo dám to nahlas." Odlepil telefon od ucha a přiblížil ho blíže ke mně, abych taky slyšela. "Takže, aby bylo jasno tak máme novinky k úkolu. Původně jsme je chtěli živý, ale... Dneska napadli jednoho ministra a zabili ho. Takže je chceme mrtvý, z tý bandy formule jedna nespustíte oči. Použijte veškeré metody, máte volnou ruku a prosím vás, ovládejte se. Jste nejlepší ze všech, nechceme vás ztratit, nashledanou." Ozval  se otravný zvuk pípání a Nikos to vypl. "No super, to bude zábava." Nadšeně jsem vyjekla a oba jsme se zasmáli. "Rovnou můžeme vyslechnout toho panáčka kterého chytili, ať se pobavíme."  

Na místo jsme dorazili k večeru. Byl to obrovský byt který se skládal pouze z jedné místnosti, koupelny a kuchyně s jídelním koutem. Každej tam měl připravenou postel, kterou si všichni začali přidělovat. "Spím s tebou beruško." Usmál se na mě Nikos a hodil své véci na druhou půlku mé postele. Otočila jsem se a setkala se s Charlesovým pohledem, bylo v něm zklamání a bolest. Ani nevím proč ale píchlo mě u srdce, samozřejmě jsem to hned vymazala z hlavy, nechci riskovat že se mi vrátí city a budu jako dříve, to si nemohu dovolit.

Někdo zaťukal za dveře a já šla otevřít, stál tam jeden z našich 'poslíčků' a po zemi někoho vláčel. "Tady je jeden z těch hajzlů, prek ho chcete vyslechnout." Dotáhl ho na židli a připevnil ho k ní pouty. "Kdyby náhodou přežil tak jen zavolejte." Otočil se na nás a dal se na odchod. Všichni na nás divně koukali ale já sledovala jen zahaleného muže a jeho snahu dostat se pryč, někoho mi připomíná.... ale koho? Přiblížila jsem se a pomalu mu sundala pytel z hlavy. Když se mi naskytl pohled na tu osobu vyrazil se mi dech.

"Niku?" Řekla jsem nevěříčně a on se jen usmál. "Tak tady ji máme, všemocná Angelika." Linul se nepříjemný smích místností a všichni se ani nehnuli. "Copak? Chyběl jsem ti Angie?" Pokračoval a ve mně to vřelo. Vzpomínka ma to jak nás zradil mi dodávala odvahu mu vzít ten jeho zbytečný život. Nikos to zřejmě vycítil protože mě chytil za ruku. "Co má Laura v plánu?" Přistoupil k němu a nečitelným výrazem. "No když tady jste teda všichni. Chce tu malou zastanou děvku." Prskl na mě a v ten moment mu i přistála rána od Nikose. "Ach tak, pan gentleman." Zasmál se vyhledal očima Charlese, ten nehnutě stál a vše pozoroval. "Tys jí nestačil tak si našla jinýho koně, žere tě to?" Vyprkl na něj a já mu vrazila další. "Fajn, jak chceš." Vytáhla jsem nůž a zabodla mu ho do třísla. Ječel tak hlasitě že ho snad slyšeli až ven. "Řekni mi vše." Zarazila jsem nůž hlouběji a pomalu tlačila směrem jeho chloubě. "Chce abys zase měla city a mohla tě dostat, abys byla slabší." Vyjekl v bolesti a já vyndala nůž.

"To dává smysl, proto jde po nich. Myslí si že ti pomůžou zase něco cítit." Posadil se Nikos a já jen pozorovala Nika. "No to snad není možný, ty s ní pícháš!" Vyprskla jsem na Nika a on se zarazil. "Jak-jak to víš?" Zatajil dech a já jen ukázala na jeho ruku. "Máš její prsten, vy se milujete." Začala jsem se smát a Nikos se na mě se souhlasem podíval, věděl co chci udělat. "Vždycky jsem doufala že to jednou budu mít příležitost udělat." Vzala jsem do ruky nůž a šla pomalu k němu. "Udělat co?" Vydechl a já se jen usmála. Položila jsem hrot nože na místo nad srdcem a on zatajil dech. "P-prosím ne-ne-nedělej to." Začal koktat a slzy mu vystříkli z očí. Naklonila jsem se k jeho uchu a pošeptala "Snad si to užíváš stejně jako já." Zabodla jsem nůž do hrudi a pomalu obkroužila okolo jeho srdce. Poté jsem ho vytáhla a vyšla ven ma chodbu.

"Pošlete to někam kde by to Laura mohla najít, i s tím prstýnkem, díky." Otočila jsem se vlezla zpátky do místnosti. Nikos táhl tělo pryč a všichni se na mě zděšeně dívali. "Tohle nejsi ty." Pronesl Charles a já se jen sladce usmála. "Jak ty můžeš vědět kdo jsem, nevíš nic." Odpověděla jsem v klidu a chtěla jít do kuchyně ale Charles zřejmě neskončil. "Protože člověk kterýho jsem miloval by se takhle nikdy nezachoval." Všichni se na něj podívali a já měla co dělat abych se nerozeběhla a ukázala mu kdo doopravdy jsem. "Promiň, ale já nejsem Elsa, Ela, Elka nebo jak se jmenovala." Dala jsem si ruce v bok a čekala co odpoví. "Jmenuje se Elis a znali jsme se od malička proto jsme se k sobě tak chovali, je jako moje sestra a to že náš vztah nedopadl bylo hlavně kvůli tomu, navíc se už vdaná a v tu dobu byla zasnoubená." Řekl v klidu s náznakem smutku. Takže oni k sobě nic necítili? Začalo mě hřát srdíčko ale hned jsem to zase vytlačila. Nic pro mě neznamená, nikdo. "No tal si najdi jinou kamarádku z dětství kterou můžeš znát, protože já to nejsem." Vyběhla jsem z kuchyně a měla co dělat abych neomdlela.

"V pohodě?" Ozval se za mnou Max a já jen přikývla. "Víš, chápeme co se stalo mezi tebou a Charlesem a nechceme do toho zasahovat, ale my ti chceme být nadále oporou." Usmál se na mě a já k němu vzhlédla. "Nemluvíš o sobě?" Nadzvedla jsem obočí a on zavrťel nesouhlas. "Oni se tě jen bojí zeptat jal na tom jste, tak jsem tady já, pustil jsem si do sluchátek svou hudbu a mám odhodlání jako nikdy předtím." Snažil se tvářit vážně a já vyprskla smíchy. "Dobře ty odhodlanče." Napila jsem se vody a usmála se. "Takže v pohodě?" Ujistil se a já kývla. Během chvilky zmizel a já zaslechla jak tu novinu sděluje ostatním.

Musím si dát pozor, nemohu mít city, ne dokud Laura žije.

Tak formulkyy🏎️ Jsme u další kapitolkyyy, chyby opravím asi v průběhu týdne, kapitolku vydávám teď kvůli tomu aby jste dlouho nečekali zlatíčka❤️ Snad se vám příběh líbí a kdyby jste něco potřebovali vysvětlit tak klidně napištee, mám vás ráda a děkujuu🫂